Mrkvička, Šíra a gender

Mrkvička, Šíra a gender

 

Mrkvička: Ty Karle, co je to gender?

Šíra: Nevím. Počkej, já to zgůglim.

Mrkvička: No tak už mám dvě otázky. Co je to gender a co je to zgůglim?

Šíra: Zgůglim je, jako že to najdu na Gůglu. A už mám toho gendera. Gender původně v angličtině představoval „rod“ a to jak živočišný, tak i gramatický. Je to vlastně takový novodobý hermafrodit. Proč se na to vlastně ptáš?

Mrkvička: Ale nic. Jenom jsem to slyšel v autobuse.

Šíra: Kdo to řekl?

Mrkvička: Řidič mluvil o gendeře.

Šíra: O genderovi. Ale proč řidič mluvil o genderovi?

Mrkvička: Jak můžeš říct o genderovi, když nevíš, jakýho je rodu?

Šíra: Gender může být obou rodů. Vlastně všech třech.

Mrkvička: Takže mužský, ženský a za mlada dětský, jo?

Šíra: Neříká se dětský, ale střední. A není to střední, ale obojetný.

Mrkvička: Počkej, jak obojetný? To má jako pipinu i lulina?

Šíra: Já nevím. Nejsem gender. Ale mě by spíš zajímalo, proč o tom mluvil řidič autobusu.

Mrkvička: To on mi jen tak chtěl nadávat.

Šíra: Proč ti chtěl nadávat?

Mrkvička: No, abych postoupil dozadu. Jenže v uličce stála taková krásná holka… No a on řekl, že se bojím se na ní nalepit, a jestli jsem gender, no.

Šíra: Takže ty si se styděl, co?

Mrkvička: Prdliky. Já chtěl u ní stát, abych jí cejtil. Ona krásně voněla. Kdybych postoupil dál, za ní stál takovej tlustej smradlavej ženská.

Šíra: Chlap, ne?

Mrkvička: No, vypadala jako chlap. Co když to byl gender? Jak se pozná takovej gender?

Šíra: No, na první pohled asi nijak.

Mrkvička: No a co když jsme tedy gendeři a nevíme o tom?

Šíra: To určitě ne. Já mám jenom lulína a ty?

Mrkvička: Já taky.

Šíra: No vidíš. Tak buď klidnej.

Mrkvička: Víš, co ale nechápu?

Šíra: No to nevím.

Mrkvička: Když mají chlap a ženská dítě, tak aby nevymřeli, musí mít podle statistiky 2,2 dítěte na rodinu. Jak je tedy možný, že gendeři nemají děti a je jich pořád víc?

Šíra: Jo hochu, tak tohle asi neví ani strejda Gůgl. Ale toho, co neví asi není moc.

Mrkvička: Jo tak to je nemoc?

Šíra: Ne, nemoc, říkal jsem moc. Ale vlastně máš asi pravdu. Ona to bude nějaká nemoc, ale jen tak kapku.

Mrkvička: Neříkej! Ty máš kapavku?

Šíra: Kapavku ne, tý jsem se zbavil navždycky.

Mrkvička: Ty jsi měl i filcky?

Šíra: Hele, nech toho, ty hluchoune, nebo ti řeknu jako pan Pávek. Do žní.

Mrkvička: Musíš s tím na kožní?

Šíra: Ty Lojzo, kdy sis naposledy čistil uši? Jestli povezeme cement, budou ti muset odsekat beton.

Mrkvička: Dneska ráno mami.

Šíra: Ukaž. No jó, ty sis zapomněl vyndat z uší vatu.

Mrkvička: Hele, proč najednou tak křičíš?

Šíra: Protože si vůl.