Mrkvička a Šíra řeší želvu
Šíra: Ty Lojzo, všiml sis, že nám tady vždycky leze želva?
Mrkvička: Všiml. Dělej, jako že nic.
Šíra: Proč mám dělat, jako že nic?
Mrkvička: No, protože leze pode mnou, tak aby mě nekousla.
Šíra: Želva není tygr. Ta neútočí.
Mrkvička: No, já bych to neriskoval. Co když je to třeba ninja?
Šíra: Proč leze tak pomalu?
Mrkvička: No, protože moc mluvíme. Kdybychom se střídali častěji, tak půjde rychleji.
Šíra: To jako myslíš, že ona chodí podle našeho hovoru?
Mrkvička: No jasně. Ty sis toho nevšiml?
Šíra: Ani ne. Tak to vyzkoušíme.
Mrkvička: A co budeme říkat?
Šíra: To je jedno, hlavně, aby to bylo krátký.
Mrkvička: Tak já budu říkat třeba pivo.
Šíra: A já rum.
Mrkvička: Říkej něco jinýho, já rum nechci. Byl bych brzo vožralej.
Šíra: Tak co víno?
Mrkvička: To by šlo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Hele brouk.
Mrkvička: Popoženem ho. Jo?
Šíra: Jak?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Hele, ta želva se ho bojí.
Šíra: To asi tedy není ninja.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Do pytle, ona se posrala strachy.
Šíra: Fuj, to je smrad.
Mrkvička: Co budeme dělat?
Šíra: Asi nám nezbude, než to čuchat.
Mrkvička: Ať to uklidí ten, co sem tu želvu pustil.
Šíra: Myslíš autora? Ten se na nás vykašle.
Mrkvička: Hele ten brouk se otáčí.
Šíra: No, asi ti vleze do nosu.
Mrkvička: To né! Já se udusím.
Šíra: Koukej, on leze zase dolů.
Mrkvička: Možná, že jde k tomu hovnu.
Šíra: Tak ho popoženem.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Už ho očuchává.
Mrkvička: Fuj von ho sežral.
Šíra: Pane, co ste nás napsal, už nám sem ty zvířata nepouštějte, jo?
Hlasité předčítání