Zlatý slavík
Smrtka: Tak jsem tady živáčku. Co jste si přál? Povím vám, že je to otrava, když chci dělat svoji práci poctivě a pořád někdo otravuje, abych skočila sem a skočila tam. No tak rychle, ať to máme z krku. Kdo to je a proč ho potřebujete sprovodit ze světa.
Zpěvák: Potřeboval bych oddělat slavíka.
Smrtka: Mladíku, na to přece nepotřebujete mě. To si zařiďte sám. Vezmete ho za hlavičku a zakruťte mu krkem. Já mám na práci jiné kousky. Jestli na to nemáte žaludek, tak ho vyhoďte z okna. Vidím, že bydlíte ve třetím patře, tak to by mohlo stačit. Ne, že ho ale pustíte ven jen tak. Musíte ho vyhodit i s klecí. Nebo ho dejte do trouby, ale tady bacha. Hrozně to zapáchá.
Zpěvák: Vy mi nerozumíte. Potřebuju se zbavit zlatého slavíka.
Smrtka: Mám já to pech. Tak ho sakra dejte do zlatnictví a neobtěžujte starou smrtku!
Zpěvák: Jak vám to mám vysvětlit? Zlatý slavík je člověk. Má ruce, nohy, a v hrdle zlato. Kdyby byl bez rukou a nohou, tak bych to zlato mohl použít, ale on je pořád ještě celý.
Smrtka: Dobrá, když je to tak, napíšeme objednávku. Vaše povolání.
Zpěvák: Zpěvák.
Smrtka: Koho se potřebujete zbavit.
Zpěvák: Taky zpěváka.
Smrtka: No to dá rozum. Každý se potřebuje zbavit konkurence, ale já potřebuju bližší informaci. Přece nebudu zabíjet všechny zpěváky na potkání. To bych se udřela. Dneska zpívá každý druhý.
Zpěvák: Chtěl bych se zbavit stálého zlatého slavíka.
Smrtka: Jó hochu, tak to asi nepůjde.
Zpěvák: Proč?
Smrtka: Karlík má u nás stále neskonalé právo žít. My ho máme moc rádi. Poprvé si nás získal písní, Oči má sněhem zaváté. No nic, já už půjdu. A jestli mohu doporučit, začněte radši hrát divadlo. Takový Donutil to má na kahánku, zatímco Karlík si tu ještě nějakou dobu pobude. Bůh ví, jestli nás všechny nepřežije.
Nápad – ★★★★☆
Nápad postavit do kontrastu byrokratickou, lehce znuděnou Smrtku a frustrovaného zpěváka je velmi úsměvný a skvěle těží z české popkultury. Využití slovní hříčky se „zlatým slavíkem“ (pták, šperk, konkrétní zpěvák) funguje jako výborný komediální prvek. Ačkoliv je pointa vzhledem k realitě už trochu retro, jako anekdotická scénka má text silný a nosný základ.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá příjemně absurdní a lehce černohumorná nálada, která připomíná klasické divadelní či kabaretní skeče. Smrtka působí lidsky a její pragmatický přístup k „odstraňování“ konkurence vyvolává úsměv na tváři. Podařilo se ti rychle a efektivně vtáhnout čtenáře do děje, aniž bys potřeboval dlouhé expozice.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, mají spád a repliky na sebe přirozeně navazují, což je pro scénář naprosto klíčové. Jako autor bys však měl zapracovat na formální stránce scénáře – chybí zde jakékoliv scénické poznámky, které by hercům napověděly, kde jsou, co dělají nebo jak se tváří. Také si dej pozor na interpunkci, zejména na chybějící čárky při oslovení (např. „Tak jsem tady, živáčku“), ale celkově je text velmi čtivý.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou, údernou a vtipnou miniaturu, která by se skvěle vyjímala v rámci studentského divadla nebo komediálního kabaretu. Pointa s nesmrtelnou hudební legendou je sice časově ukotvená, ale pro české publikum stále úsměvná. Pokud text doplníš o scénické poznámky a doladíš drobnou interpunkci, bude z toho naprosto profesionální komediální skeč. Jen tak dál, máš skvělý cit pro dialog a pointu!