Einstein a Otík

Einstein a Otík

Einstein: Mohu si přisednout mladíku?

Otík: Já nechci k Turkovi.

Einstein: To bude dobré. Já si dám kávu. Dáte si něco?

Otík: Rohlík.

Einstein: Já jsem viděl ten váš film a musím vám poděkovat. Otevřel jste mi oči. Jak jste se kroutil u toho okna v paneláku, když vám pan inženýr ukazoval byt, tak mi došlo, že se vlastně všechno točí do kolečka a jen z vnějšího pohledu je patrno, oč tu vlastně jde. Na základě této vaší scény jsem přišel na teorii relativity.

Otík: Myslíte E=mc2?

Einstein: No ano, vy ji znáte?

Otík: U nás v ústavu ji znají všichni chovanci.

Einstein: No vidíte a normální člověk ji není schopen pochopit.

Otík: Vy jste taky z ústavu?

Einstein: Bohudík ano. Někdy se mi zdá, že je to v ústavech lepší než na světě.

Otík: Já mám v ústavu novou českou ústavu.

Einstein: Vy už ji máte? To by mě velice zajímalo. Kdo vám ji dal?

Otík: Pan Pávek.

Einstein: Co v ní je?

Otík: Dělají si z nás blázny.

Einstein: No jo, pan Pávek má styky na úřadu. Prej ale s váma končí?

Otík: Už ne, uvědomil si, že mě potřebuje.

Einstein: No vidíte. Vás potřebují a mě ani nedali Nobelovku za tu teorii. Blázni jsou holt potřebnější.

Otík: Vám nedali nejen Nobelovku, ale nedostal jste ani tu kávu, o které jste mluvil. Nechcete rohlík?

Einstein: Říkáte rohlík? To by bylo X=rs3.

Otík: Na čtvrtou, pane. Já to mám spočítaný. Víte, jaký je rozdíl, mezi rohlíkem?

Einstein: To opravdu nevím.

Otík: Má oba konce stejný, hlavně ten levej.

Einstein: A pak, že máme málo mladých myslitelů.

Otík: Kdybyste potřeboval, mohl bych se přimluvit a dali by vás k Turkovi.

Einstein: K Turkovi nechci, on prý ty svý závozníky bije.

Otík: To jste jako já.

Einstein: No, malinký rozdíl mezi námi dvěma přece jen je.

Otík: Jaký?

Einstein: Já mám delší vlasy.