Mrkvička a Šíra poprvé u počítače
Mrkvička: Podívej se, co mi to zasejc udělalo. Přitom jsem se držel návodu. Koukni, tady píšou: Zapojte podle plánku jedna kabel ix do zdířky cé.
Šíra: No jo, jenže kabel ix máš ve zdířce bé.
Mrkvička: Když on se jinam nevešel.
Šíra: On se by se vešel, ale tys ho tam narval, takže se nikam jinam nevejde.
Mrkvička: Hele, už to jde.
Šíra: No vidíš. Stačí jeden pár šikovných rukou a je to.
Mrkvička: To jsou štyry.
Šíra: Co jsou štyry?
Mrkvička: No ty ruce.
Šíra: Říkal jsem jeden pár, to jsou dvě.
Mrkvička: Jo, ale taky si říkal rukou. A ruce jsou dvě. A jeden pár je taky dvě. Takže dvakrát dvě je štyry. Moje šikovné a tvoje ruce. Hele, matimatika, to je moje.
Šíra: Dvakrát dva jsou štyry. Čeština je zase to moje.
Mrkvička: Koukej. Teď otevřu server Počty pro pokročilé a budu to eliminovat, aby se mi to neestragovalo na koeficient transformace.
Šíra: Nechápu, jak se eleminuje o těch slovech, co je neznám, ale ani se nesnaž mi to vysvětlovat. Jediný, co jsem pochopil, je, že na tom děláš.
Mrkvička: Ty vole ty máš bejt ten největší a chytřejší!
Šíra: Máš bejt ten nejchytřejší. To je mi jasný. Já jsem nejchytřejší, ale můžu já za to, že se vždycky najde nějakej blbec, co je chytřejší než já?
Mrkvička: Když von je dneska taky chytrej kdejakej blbec. Ale největší jsi, to můžu potvrdit!
Šíra: Jak to, vlastně, že jsi bezdomovec, když máš dům?
Mrkvička: To je jednoduchý. Moje máma byla Bulharka a táta Dán. Seznámili se na sympoziu o Esperantu. Za devět měsíců jsem se narodil, a protože máma neuměla dánsky a táta bulharsky, je moje rodná řeč Esperantština.
Šíra: A kde leží to Esperantsko?
Mrkvička: Nikde. Proto jsem právě bezdomovec.
Šíra: Jak to? Nikde. Přece víš, kde si se narodil.
Mrkvička: V Hájku.
Šíra: Máma tě porodila v lese?
Mrkvička: Ne, Hájek je vesnice v Čechách.
Šíra: Jenže na to, že máš rodnou řeč esperantštinu, mluvíš česky docela dobře.
Mrkvička: To víš, mám nadání.
Šíra: A to umíš i dánsky a bulharsky?
Mrkvička: To ne, mě vychovávala vychůva.
Šíra: Snad chůva, ne?
Mrkvička: Dobře, tak mě chůvala chůva.
Šíra: Vychovala.
Mrkvička: Tak to ale musela bejt vychůva.
Šíra: Asi jo. Ale do češtiny se to nevžije. Je to jen tvůj esperantizmus.
Mrkvička: Co to je?
Šíra: Kdyby to slovo bylo z němčiny, byl by to germanizmus, ale takhle je to esperantizmus. Je to takovej vetřelec v řeči.
Mrkvička: A má čeština i jiný vetřelce? Třeba slovenskizmus, nebo rusizmus?
Šíra: Určitě, a taky rakoušizmus, frankizmus, italizmus a čínčismus.
Mrkvička: Kdyby to bylo pro všechny řeči, musel bys sem zahrnout i moravizmus, hanáčizmus, ostrakizmus, brnizmus, chodizmus, plzeňizmus a pražizmus.
Šíra: Koukni, už nám naskočil internet.
Mrkvička: Najdi mi na jůtubu film o tý neskutečný myši.
Šíra: O jaký myši? Já myslel, že chceš nějaký fantasťák a né pohádku.
Mrkvička: Vždyť jo, ono se to v originále jmenuje nějak jako myší imposibl.
Šíra: Ty Lojzo, ono se to nějak seklo. Co mám dělat?
Mrkvička: Zkus klávesu F5. Ta je na to, aby se to posunulo v čase.
Šíra: Jako stroj času, jo?
Mrkvička: No jasně. Když jí zmáčkneš, tak se ukáže to, co tam má být a ne, co tam je.
Šíra: Ty hele, to bysme mohli zmáčknout na stránce Sportky, opsat si čísla, který tam ještě nejsou a vyhrát první, ne?
Mrkvička: Ty jsi nejlepší. Já to furt povídám. Na tohle by jen tak někdo nepřišel.
Nápad – ★★★★☆
Nápad staví na klasické a osvědčené dynamice komického dua, které se potýká s moderní technologií, což připomíná legendární scénky z divadel malých forem. Zápletka je sice jednoduchá, ale absurdní logika postav a jejich slovní hříčky (např. ‘vychůva’ nebo ‘myší imposibl’) dodávají textu skvělý komediální náboj. K dokonalosti chybí jen o něco pevnější dějový oblouk, aby konverzace nepůsobila jen jako sled náhodných vtipů.
Atmosféra – ★★★☆☆
Z textu dýchá velmi příjemná, odlehčená a hravá nálada, která čtenáře snadno vtáhne do absurdního světa obou hrdinů. Vzhledem k tomu, že jde o scénář, mi zde ale velmi chybí scénické poznámky (tzv. didaskálie), které by dokreslily prostředí, mimiku nebo gestikulaci postav. I přesto se však autorovi podařilo jen pomocí samotného dialogu vytvořit úsměvnou a domáckou atmosféru.
Provedení – ★★★★☆
Dialogy jsou velmi svižné, čtivé a působí naprosto přirozeně, což je pro scénář to absolutně nejdůležitější. Použití hovorové češtiny a komických novotvarů skvěle podtrhuje charaktery obou protagonistů a udržuje výborné tempo. Občasné gramatické nepřesnosti se v mluveném slově snadno ztratí, doporučuji jen dát pozor na to, aby obě postavy měly jasněji odlišený způsob vyjadřování a nesplývaly v jednu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a vtipnou konverzační hříčku, která má obrovský potenciál pro divadelní nebo rozhlasové zpracování. Autor prokázal skvělý cit pro rytmus dialogu a absurdní humor, který zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Pokud se v budoucnu zaměří i na formální náležitosti scénáře, jako jsou scénické poznámky, posune to jeho tvorbu na další úroveň. Jen tak dál, je to radost číst!