Mrkvička a Šíra poprvé u počítače

Mrkvička a Šíra poprvé u počítače

 

Mrkvička: Podívej se, co mi to zasejc udělalo. Přitom jsem se držel návodu. Koukni, tady píšou: Zapojte podle plánku jedna kabel ix do zdířky cé.

Šíra: No jo, jenže kabel ix máš ve zdířce bé.

Mrkvička: Když on se jinam nevešel.

Šíra: On se by se vešel, ale tys ho tam narval, takže se nikam jinam nevejde.

Mrkvička: Hele, už to jde.

Šíra: No vidíš. Stačí jeden pár šikovných rukou a je to.

Mrkvička: To jsou štyry.

Šíra: Co jsou štyry?

Mrkvička: No ty ruce.

Šíra: Říkal jsem jeden pár, to jsou dvě.

Mrkvička: Jo, ale taky si říkal rukou. A ruce jsou dvě. A jeden pár je taky dvě. Takže dvakrát dvě je štyry. Moje šikovné a tvoje ruce. Hele, matimatika, to je moje.

Šíra: Dvakrát dva jsou štyry. Čeština je zase to moje.

Mrkvička: Koukej. Teď otevřu server Počty pro pokročilé a budu to eliminovat, aby se mi to neestragovalo na koeficient transformace.

Šíra: Nechápu, jak se eleminuje o těch slovech, co je neznám, ale ani se nesnaž mi to vysvětlovat. Jediný, co jsem pochopil, je, že na tom děláš.

Mrkvička: Ty vole ty máš bejt ten největší a chytřejší!

Šíra: Máš bejt ten nejchytřejší. To je mi jasný. Já jsem nejchytřejší, ale můžu já za to, že se vždycky najde nějakej blbec, co je chytřejší než já?

Mrkvička: Když von je dneska taky chytrej kdejakej blbec. Ale největší jsi, to můžu potvrdit!

Šíra: Jak to, vlastně, že jsi bezdomovec, když máš dům?

Mrkvička: To je jednoduchý. Moje máma byla Bulharka a táta Dán. Seznámili se na sympoziu o Esperantu. Za devět měsíců jsem se narodil, a protože máma neuměla dánsky a táta bulharsky, je moje rodná řeč Esperantština.

Šíra: A kde leží to Esperantsko?

Mrkvička: Nikde. Proto jsem právě bezdomovec.

Šíra: Jak to? Nikde. Přece víš, kde si se narodil.

Mrkvička: V Hájku.

Šíra: Máma tě porodila v lese?

Mrkvička: Ne, Hájek je vesnice v Čechách.

Šíra: Jenže na to, že máš rodnou řeč esperantštinu, mluvíš česky docela dobře.

Mrkvička: To víš, mám nadání.

Šíra: A to umíš i dánsky a bulharsky?

Mrkvička: To ne, mě vychovávala vychůva.

Šíra: Snad chůva, ne?

Mrkvička: Dobře, tak mě chůvala chůva.

Šíra: Vychovala.

Mrkvička: Tak to ale musela bejt vychůva.

Šíra: Asi jo. Ale do češtiny se to nevžije. Je to jen tvůj esperantizmus.

Mrkvička: Co to je?

Šíra: Kdyby to slovo bylo z němčiny, byl by to germanizmus, ale takhle je to esperantizmus. Je to takovej vetřelec v řeči.

Mrkvička: A má čeština i jiný vetřelce? Třeba slovenskizmus, nebo rusizmus?

Šíra: Určitě, a taky rakoušizmus, frankizmus, italizmus a čínčismus.

Mrkvička: Kdyby to bylo pro všechny řeči, musel bys sem zahrnout i moravizmus, hanáčizmus, ostrakizmus, brnizmus, chodizmus, plzeňizmus a pražizmus.

Šíra: Koukni, už nám naskočil internet.

Mrkvička: Najdi mi na jůtubu film o tý neskutečný myši.

Šíra: O jaký myši? Já myslel, že chceš nějaký fantasťák a né pohádku.

Mrkvička: Vždyť jo, ono se to v originále jmenuje nějak jako myší imposibl.

Šíra: Ty Lojzo, ono se to nějak seklo. Co mám dělat?

Mrkvička: Zkus klávesu F5. Ta je na to, aby se to posunulo v čase.

Šíra: Jako stroj času, jo?

Mrkvička: No jasně. Když jí zmáčkneš, tak se ukáže to, co tam má být a ne, co tam je.

Šíra: Ty hele, to bysme mohli zmáčknout na stránce Sportky, opsat si čísla, který tam ještě nejsou a vyhrát první, ne?

Mrkvička: Ty jsi nejlepší. Já to furt povídám. Na tohle by jen tak někdo nepřišel.