Mrkvička a Šíra píšou Ježíškovi
Šíra: Podívej, tady je ta reklama na tu novou hru. Já ji už hrál. Je bezvadná. Sbíráš třešně a jíš je. A do košíku se ti ukládají stopičky s peckama. A když máš víc stopiček, pustí tě to dál.
Mrkvička: Sto piček? A nechtěl bys jich dvě stě?
Šíra: Chce to po nás heslo. Napíšu Lomkaš.
Mrkvička: Co to je? Lomkaš.
Šíra: Naše jména. Lojza Mrkvička a Karel Šíra.
Mrkvička: To zapomeneme, lepší by bylo něco těžšího, co nezapomeneme. Třeba stála lama mezi kostelama.
Šíra: Mezi kostely.
Mrkvička: Ale to by se nerýmovalo.
Šíra: Koukni, už mám stránky na nebe. Napíšeme Ježíškovi.
Mrkvička: Tý brďo, ty si dobrej.
Šíra: Co bys chtěl od Ježíška?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Neblbni, to si přece můžeš koupit sám.
Mrkvička: Nemůžu, kasu u nás drží stará.
Šíra: Aha, to máš blbý. Tak já píšu. Pivo. Kolik?
Mrkvička: Na co?
Šíra: Co? Na co?
Mrkvička: Co? Co na co? Říkal si kolík.
Šíra: Né kolík, ale kolik. Kolik piv.
Mrkvička: Aspoň pět.
Šíra: Tak. Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.
Mrkvička: Co blbneš? Proč to píšeš šestkrát?
Šíra: Já chci taky jedno.
Mrkvička: Tak napiš pět a jedno pivo, ne?
Šíra: To víš, že jo. A pod stromečkem budu mít pětku a ty jedno pivo.
Mrkvička: To je fakt. Za jak dlouho bude vlastně Vánoce?
Šíra: Snad budou.
Mrkvička: To doufám. A za jak dlouho bude?
Šíra: Budou! Vánoce jsou pomnožné.
Mrkvička: To je jasný, protože se množíme se starou už jen na Vánoce.
Šíra: Hele, teď to na mě mrklo.
Mrkvička: Můžu ti pomohnout?
Šíra: Říká se pomoci.
Mrkvička: Kdo se zříká pomoci?
Šíra: Ale, nic sem neřekl.
Mrkvička: Ještě to neodesílej.
Šíra: Pozdě, už jsem to odeslal. Cos ještě chtěl?
Mrkvička: Mohl si napsat o jedno pivo víc. Stará by si taky dala.
Šíra: Ty Lojzo, když už mluvíš o svý starý, prej zakázala vaší Anče, aby chodila s tím synem od ředitele banky. Je to pravda?
Mrkvička: No jasně, představ si, že on má hroznej manýr. Je vegetarián. No řeknu ti, že jsem s ní souhlasil. Kdybychom bydleli na vesnici, neřeknu, ale kde máme v paneláku skladovat seno k jídlu?
Šíra: Neříká se manýr, ale manýry. To on nic jinýho nejí?
Mrkvička: Nevím, ale možná má ještě nějakej manýry, o kterým nevíme. Prezervativně je to takhle lepší.
Šíra: Ty Lojzo, vrtá mi hlavou, jak se to stalo, že tě vychovávala ta česká chůva.
Mrkvička: To je jednoduchý. Naši se jeli podívat do Prahy na hrob tátova pradědečka a při obědě oba uhynuli.
Šíra: Zahynuli.
Mrkvička: Nezahnuli, uhynuli.
Šíra: Uhynuli, se používá, když mluvíš o zvířatech. Lidé hynou.
Mrkvička: No tak uhynuli. Vidíš.
Šíra: Jak zahynuli?
Mrkvička: Máma se zakuckala a táta, ve snaze jí pomohnout, jí mlátil do zad. Jeden starší pán se mámy chtěl zastat, protože myslel, že je to restaurační násilí a vzal tátu židlí. Máma se udusila a tátu už neprobrali.
Šíra: Co je to restaurační násilí?
Mrkvička: Normální násilí mezi manželama.
Šíra: Tomu se říká ale, domácí násilí.
Mrkvička: Jenže oni byli v restauraci.
Šíra: A co pradědeček? Jak to nesl?
Mrkvička: Pradědeček je už dávno v kapli.
Šíra: Ve který?
Mrkvička: V kostele Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí.
Šíra: A jó. Jak se jmenoval?
Mrkvička: Tycho.
Šíra: Co je? Já nic neslyším.
Mrkvička: Tycho de Brahe.
Šíra: Aha. To máš asi plnej vínek, co?
Mrkvička: Cože mám?
Šíra: Vínek.
Mrkvička: Co to je?
Šíra: Nevím, ale říkali to v rádiu, že někdo od předků dostal do vínku dary.
Mrkvička: Jo, tak, tak to já dostal jen to jméno.
Šíra: A proč se tedy nejmenuješ Lojza de Brahe?
Mrkvička: Za to může Mrkvičková.
Šíra: A to je zase kdo?
Mrkvička: No ta moje vychůva.
Šíra: Aha. Hele, až budou Vánoce, přinesu ti to pivo. Ahoj. Já už musím.
Mrkvička: Druhé dveře vlevo.
Šíra: Co je tam?
Mrkvička: Záchod, říkal jsi, že už musíš.
Šíra: Musím, ale domů.
Mrkvička: Tak se měj. A dík za pomoc. Jo a až dorazí to pivo, dej vědět. Nemusíme čekat na Vánoci.
Šíra: Vánoce vole.Čus.
Nápad – ★★★★☆
Nápad postavit do kontrastu dospělé muže s jejich dětinským chováním při psaní dopisu Ježíškovi je velmi úsměvný a nosný. Absurdní humor a situační komika založená na nedorozuměních fungují jako skvělý základ pro komediální skeč. Ačkoliv se jedná o sled vtipů spíše než o hluboký příběh, pro formát krátké scénky je to naprosto ideální.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá uvolněná, téměř hospodská nálada, přestože hrdinové zrovna sedí u počítače. Skvěle se ti daří budovat komediální napětí pomocí rychlého střídání replik, což čtenáře snadno vtáhne do děje. Emoce jsou sice spíše povrchové, ale v žánru absurdní konverzační komedie plní svůj účel na jedničku.
Provedení – ★★★★☆
Dialogy jsou svižné, mají výborné tempo a skvěle si hraješ s jazykem i slovními hříčkami (restaurační násilí, pomohnout). Jako scénáři by textu velmi prospělo přidání alespoň základních scénických poznámek (kde postavy jsou, co dělají), aby si čtenář dokázal scénu lépe vizualizovat. Gramatické drobnosti se v hovorovém textu snadno ztratí, celková čtivost a plynulost replik je na velmi dobré úrovni.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a vtipnou konverzační jednohubku, která silně připomíná klasické české komediální scénky. Máš zjevně cit pro rytmus dialogu a pointování vtipů, což je pro psaní scénářů obrovská výhoda. Pokud v budoucnu přidáš i popisy akce a prostředí, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš skvělý komediální talent!