Mrkvička a Šíra píšou Ježíškovi
Šíra: Podívej, tady je ta reklama na tu novou hru. Já ji už hrál. Je bezvadná. Sbíráš třešně a jíš je. A do košíku se ti ukládají stopičky s peckama. A když máš víc stopiček, pustí tě to dál.
Mrkvička: Sto piček? A nechtěl bys jich dvě stě?
Šíra: Chce to po nás heslo. Napíšu Lomkaš.
Mrkvička: Co to je? Lomkaš.
Šíra: Naše jména. Lojza Mrkvička a Karel Šíra.
Mrkvička: To zapomeneme, lepší by bylo něco těžšího, co nezapomeneme. Třeba stála lama mezi kostelama.
Šíra: Mezi kostely.
Mrkvička: Ale to by se nerýmovalo.
Šíra: Koukni, už mám stránky na nebe. Napíšeme Ježíškovi.
Mrkvička: Tý brďo, ty si dobrej.
Šíra: Co bys chtěl od Ježíška?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Neblbni, to si přece můžeš koupit sám.
Mrkvička: Nemůžu, kasu u nás drží stará.
Šíra: Aha, to máš blbý. Tak já píšu. Pivo. Kolik?
Mrkvička: Na co?
Šíra: Co? Na co?
Mrkvička: Co? Co na co? Říkal si kolík.
Šíra: Né kolík, ale kolik. Kolik piv.
Mrkvička: Aspoň pět.
Šíra: Tak. Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.
Mrkvička: Co blbneš? Proč to píšeš šestkrát?
Šíra: Já chci taky jedno.
Mrkvička: Tak napiš pět a jedno pivo, ne?
Šíra: To víš, že jo. A pod stromečkem budu mít pětku a ty jedno pivo.
Mrkvička: To je fakt. Za jak dlouho bude vlastně Vánoce?
Šíra: Snad budou.
Mrkvička: To doufám. A za jak dlouho bude?
Šíra: Budou! Vánoce jsou pomnožné.
Mrkvička: To je jasný, protože se množíme se starou už jen na Vánoce.
Šíra: Hele, teď to na mě mrklo.
Mrkvička: Můžu ti pomohnout?
Šíra: Říká se pomoci.
Mrkvička: Kdo se zříká pomoci?
Šíra: Ale, nic sem neřekl.
Mrkvička: Ještě to neodesílej.
Šíra: Pozdě, už jsem to odeslal. Cos ještě chtěl?
Mrkvička: Mohl si napsat o jedno pivo víc. Stará by si taky dala.
Šíra: Ty Lojzo, když už mluvíš o svý starý, prej zakázala vaší Anče, aby chodila s tím synem od ředitele banky. Je to pravda?
Mrkvička: No jasně, představ si, že on má hroznej manýr. Je vegetarián. No řeknu ti, že jsem s ní souhlasil. Kdybychom bydleli na vesnici, neřeknu, ale kde máme v paneláku skladovat seno k jídlu?
Šíra: Neříká se manýr, ale manýry. To on nic jinýho nejí?
Mrkvička: Nevím, ale možná má ještě nějakej manýry, o kterým nevíme. Prezervativně je to takhle lepší.
Šíra: Ty Lojzo, vrtá mi hlavou, jak se to stalo, že tě vychovávala ta česká chůva.
Mrkvička: To je jednoduchý. Naši se jeli podívat do Prahy na hrob tátova pradědečka a při obědě oba uhynuli.
Šíra: Zahynuli.
Mrkvička: Nezahnuli, uhynuli.
Šíra: Uhynuli, se používá, když mluvíš o zvířatech. Lidé hynou.
Mrkvička: No tak uhynuli. Vidíš.
Šíra: Jak zahynuli?
Mrkvička: Máma se zakuckala a táta, ve snaze jí pomohnout, jí mlátil do zad. Jeden starší pán se mámy chtěl zastat, protože myslel, že je to restaurační násilí a vzal tátu židlí. Máma se udusila a tátu už neprobrali.
Šíra: Co je to restaurační násilí?
Mrkvička: Normální násilí mezi manželama.
Šíra: Tomu se říká ale, domácí násilí.
Mrkvička: Jenže oni byli v restauraci.
Šíra: A co pradědeček? Jak to nesl?
Mrkvička: Pradědeček je už dávno v kapli.
Šíra: Ve který?
Mrkvička: V kostele Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí.
Šíra: A jó. Jak se jmenoval?
Mrkvička: Tycho.
Šíra: Co je? Já nic neslyším.
Mrkvička: Tycho de Brahe.
Šíra: Aha. To máš asi plnej vínek, co?
Mrkvička: Cože mám?
Šíra: Vínek.
Mrkvička: Co to je?
Šíra: Nevím, ale říkali to v rádiu, že někdo od předků dostal do vínku dary.
Mrkvička: Jo, tak, tak to já dostal jen to jméno.
Šíra: A proč se tedy nejmenuješ Lojza de Brahe?
Mrkvička: Za to může Mrkvičková.
Šíra: A to je zase kdo?
Mrkvička: No ta moje vychůva.
Šíra: Aha. Hele, až budou Vánoce, přinesu ti to pivo. Ahoj. Já už musím.
Mrkvička: Druhé dveře vlevo.
Šíra: Co je tam?
Mrkvička: Záchod, říkal jsi, že už musíš.
Šíra: Musím, ale domů.
Mrkvička: Tak se měj. A dík za pomoc. Jo a až dorazí to pivo, dej vědět. Nemusíme čekat na Vánoci.
Šíra: Vánoce vole.Čus.
Hlasité předčítání