Mrkvička zpívá
Mrkvička: Mám omluvit Karla. On se dneska necejtil. Prej, že mám pozdravovat. Abyste nemysleli, že se necejtil, to jo, ale on nesmrdí. Jen má horečku. On se necejtil schopnej. Tedy, schopnej, to on je, ale teď vlastně není. Prej, abyste nepřišli o jeho přítomnost, mám vám přečíst dopis, kterej napsal. Pro vás. Tedy, ne provaz, ale pro vás.
Vážení posluchači.
Abyste nemysleli, že si vás váží na váze, on si vás váží na neváze. No nic.
Dneska nejsem ve své kůži.
Hergot, v čí kůži tedy je? Až s ním budu mluvit, tak se ho na to musím zeptat. Možná má kůži z medvěda. Ta totiž hřeje. Ta by se mi taky hodila, když mám horečku.
Asi budu mít nějaký neduh.
To jako, že když jsem zdravej, tak mám duh? Na to se ho taky budu muset zeptat.
Že nejsem přítomen, se jistě hodí Lojzovi.
Co se mi má jako hodit? Možná po mně hodí míč, nebo nevím. Ale budu číst dál.
On toho totiž umí halabala halabaladěj habaděj.
To nevím, co je. Nebudu to zdržovat, ale zeptám se ho.
Třeba vám ukáže svou sbírku známek. Má totiž rád Filadelfii. Váš Karel Šíra.
No, jestli by se nějaká chtěla podívat na mé známky, klidně může, ale až nebude doma stará. Ona známkám nerozumí.
Jenže abych nějak vyplnil čas, který mám vyplnit, nebudu vám tady ukazovat známky, protože by nebyly vidět. Ony nejsou neviditelné, ale tady vidět nejsou.
Mně se tuhle nelíbilo, že mě před váma Karel shodil. Tedy, on mě nikam neshodil, ale řekl, že neumím zpívat. To přitom není úplná pravda. Já zpívám hrozně. Rád. Já zpívám hrozně rád. Tak vám dneska jednu písničku zazpívám. Ať si Karel nemyslí, že mě může pomlouvat. Je to písnička smutná a skoro vždy mě rozpláče. Tak snad vám to nebude vadit.
Dievča
Šiel som po mestě, na kraju cesty stalo, celkom malé dievčatko.
Stalo na kraju a ísť sa cez ňu balo, tak tam stalo ubožiatko.
Spýtal som sa, že prečo sa bojí a do rúk som jej trocha kvetou dal a ono sa usmialo, ja bol som veľmi rád a možná že tam stojí eště doposiaľ, ja neviem.
Hlasité předčítání
Pobavilo a píseň na závěr mě úplně odrovnala 🙂