Autoři
Josef Stráca Ilko a Richard Bobeš Šmíd
(www.blbcinaentou.cz)
Štěnice a úředník
Štěnice Dobrý den. Mohu dál?
Úředník Pojďte dál.
Štěnice Co říkáte?
Úředník Vždyť říkám, pojďte dál.
Štěnice Tak já jdu tedy dál, když jinak nedáte.
Úředník Posaďtese a jen co to tady dopíšu, budu se vám věnovat.
Štěnice Co říkáte?
Úředník Že se vám budu za chvilku věnovat! Kdo vlastně jste?
Štěnice Štěnice.
Úředník Kde jste ji viděl? Úředník vyskočí s plácačkou na mouchy a Štěnice se přikrčí.
Štěnice Ne viděl, ale viděla. I když toho vlastně už moc nevidím. Já jsem štěnice.
Úředník Promiňte madam.
Štěnice To nic, klidně si sedněte, já vás neukousnu.
Úředník Tak vy jste štěnice. A povolání?
Štěnice Štěnice.
Úředník Vy mi nerozumíte. Já se ptal na vaši práci!!!
Štěnice Dyť to tu melduju už počtrtý! Štěnice. Já jsem štěnice z povolání, ale jestli chcete, napište si tam klidně odposlouchávací zařízení. To je to samý, akorát je to dražší. Tedy hlavně ve výběrových řízeních.
Úředník Ještě prosím vydržte, dopíšu objednávku pro deratizéra.
Štěnice Jen klidně pište, já mám čas. Co já toho už zažila. Když mě v Číně vyrobili, stála jsem asi 2,5 dolaru. Pak cestou do Prahy moje cena stoupla na 73.000 korun. A to jsem byla pořád ještě nejlevnější v tom výběrku na ostrahu hradu. Tak mě a asi 150 mých sestřiček na tom Hradě instalovali.
Úředník To vás dali všechny do jedné místnosti?
Štěnice Kdepak! Byly jsme po celém hradě. Mě dali v pracovně na skobičku obrazu. Já mám totiž špendlík i magnetku. Koukejte. Ukazuje magnet. Co já jsem si tam vyslechla, to byste se divili. Nejhlasitější byl ministr kultury, když přišel žádat o prodloužení mandátu. Klečel na kolenou a prosil paní prezidentovou, aby mu ještě dala.
Úředník Myslíte jako tentonoc?
Štěnice Kdepak. Jako šanci, prej poslední. Jednou mě uklizečka omylem smetla na koberec a já se napíchla na prezidentovu botu. To byly mejdany, to si nedovedete představit. Becherovka tekla proudem a kouřilo se úplně všude. Jezdili tam samý známý osobnosti. Třeba Ringo Čech, Daniel Hůlka, Míša David nebo pan Krampol. Dováděli vždycky až do rána a pan prezident jim při odchodu říkal: To jste se zase vyznamenali! A oni na to: A kdy nás vyznamenáš ty? Dočkáte se chlapci, říkával vždycky….
Úředník Kdo ty mejdany platil?
Štěnice Bůh ví. To fakt netuším, z čích peněz tam žijou. Nevíte to někdo?
Úředník Oni ví prd. Oni to ví dobře. A co jste tam jako původně měla dělat?
Štěnice No původně jsem měla sledovat toho starýho muže a poslouchat, co si povídá s nějakým Kozáčkem nebo tak nějak, kterej ho zastupuje a podpírá. Pak se ale zjistilo, že ti dva si nic neříkají a že si všechno ten Kozáček vymejšlí. Takže jsem tam byla úplně zbytečně.
Úředník Tak zbytečné to snad nebylo. Vždyť jste sloužila i v noci.
Štěnice To jo. Starej pán vždycky v noci, kdy na hradě už nikdo nebyl, bloudil po chodbách v noční košili jako bílá paní. Ochranka pak pomocí mě a mejch sestřiček starýho pána odchytila a odvedla ho na záchod nebo …už jen do koupelny, podle toho, co zrovna pan prezident stihnul, nebo spíš nestihnul. To bylo prýma. Dělo se něco i 5x za noc a tak nebyla nuda.
Hlasité předčítání
