Robinson Crusoe a Luděk Sobota
Přichází Robinson Crusoe, na hlavě má tubus.
Luděk Sobota: A vy jste kdo?
Robinson Crusoe: Ach jo.
Luděk Sobota: Podivné stvoření. Patříte vůbec do mého snu? Přál jsem si vidět Robinsona Crusoe.
Robinson Crusoe: To jsem býval.
Luděk Sobota: Jak to, býval? Já chtěl Robinsona, který je a ne, který býval. To je stejné, jako když v rádiu hlásí: Bylo právě osm hodin. Mě nezajímá, kolik bylo, ale kolik je.
Robinson Crusoe: No právě. Vás nezajímá, jak vypadal Robinson, ale jak vypadá teď. To je jako s tím časem v rádiu.
Luděk Sobota: Moment. Vy mi chcete namluvit, že takhle vypadá dnes Robinson Crusoe.
Robinson Crusoe: No, jo. Oni mě totiž tenkrát zachránili, já se však vrátil a žiju na svém ostrově dodnes.
Luděk Sobota: Proč ale vypadáte takhle?
Robinson Crusoe: Hádejte.
Luděk Sobota: Máte dutou hlavu. Ne, máte hlavu, jak včelí úl. Taky ne? Je to maskování, abyste byl vyšší, než hyena.
Robinson Crusoe: Samá voda. Vyšší než hyena jsem i tak. A stejně tady hyeny nežijí. Lízněte si.
Luděk Sobota: Čeho si mám líznout?
Robinson Crusoe: Lízněte si tady.
Sundá z hlavy tubus a nastaví Bobešovi.
Luděk Sobota: Fuj, to je slaný. To jste tak zpocený, nebo je to od moře?
Robinson Crusoe: Ani jedno, ani druhé. Kdysi to bylo od moře, i od potu, jenže po všech těch létech si tady připadám, jako solný sloup.
Luděk Sobota: No ale to já taky. Vy jste sám, jenže já žiju ve městě a mám stejný pocit.
Robinson Crusoe: Bratře!
Luděk Sobota: Kamaráde.
Robinson Crusoe: Budu ti říkat Sobota.
Luděk Sobota: Ještě, že není středa, musel bych změnit pohlaví. Apropó, jak to máte s pohlavním životem?
Robinson Crusoe: Hraju spirituály v kvartetu. Střídám to.
Luděk Sobota: Co střídáte?
Robinson Crusoe: No, jednou koza, jednou ovce, občas chytnu opici. S vámi to bude ale krásný Spirituál kvintet.
Luděk Sobota: Já chci kocábku náram náram náram…
Nápad – ★★★★☆
Spojení Luďka Soboty a Robinsona Crusoe v absurdním snovém dialogu je velmi originální a neotřelý nápad. Hříčka se jménem Sobota jakožto náhradou za Pátka je chytrá a vtipná, stejně jako narážka na Spirituál kvintet. Samotná pointa je sice trochu bizarní a hrubší, ale k žánru absurdní komediální scénky se vlastně skvěle hodí.
Atmosféra – ★★★☆☆
Textu se daří navodit pocit snové, lehce surreálné grotesky, kde nedává smysl vůbec nic, a přesto to v rámci logiky snu funguje. Rychlé střídání témat od filozofování nad časem až po pocit osamění ve městě dodává scénce zajímavý melancholický podtón. Chybí mi tu ale trochu více scénických poznámek, které by pomohly lépe dokreslit vizuální stránku a náladu na jevišti.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají slušné tempo a dobře odsýpají, což je pro scénář naprosto klíčové. V textu je však jedna matoucí chyba ve scénické poznámce, kde najednou Luďka Sobotu označujete jako „Bobeše“, což čtenáře vytrhne z děje. Formátování scénáře by také sneslo profesionálnější úpravu, například lepší odlišení jmen postav a akcí, nicméně čtivost textu je na velmi dobré úrovni.
Celkové hodnocení:
Jedná se o úsměvnou a příjemně absurdní jednohubku, která staví na nečekaném setkání dvou naprosto odlišných světů. Autor má zjevně cit pro slovní hříčky a situační komiku, což je pro psaní komediálních skečů velkým plusem. Pokud zapracujete na formální stránce scénáře a udržíte konzistenci jmen v poznámkách, budou vaše texty působit mnohem profesionálněji. Jen tak dál, máte skvělý smysl pro humor a fantazii!