Mrkvička a Šíra jdou na pivo

Mrkvička a Šíra jdou na pivo

Šíra: Ty, Lojzo, nepudem na pivo?

Mrkvička: Nemůžu, musím se starou džbát.

Šíra: Cože musíš?

Mrkvička: Džbát.

Šíra: Co to je?

Mrkvička: No ležet na koupališti a nudit se.

Šíra: A kde jsi přišel na takový slovo?

Mrkvička: U Lenky Filipový. Zpívá to v jedný písničce.

Šíra: Tak mi ji zazpívej, nebo ne. Jen to řekni. Už jsem tě slyšel zpívat.

Mrkvička: Bylo letní parno a já šla na plovárnu džbát.

Šíra: Aha. Tak to jo. Ale ta plovárna se jmenuje Džbán. Víš?

Mrkvička: A mě to bylo divný, že jsem to nenašel ve slovníku.

Šíra: Nemohla by ta tvoje jít sama?

Mrkvička: Mohla, ale kasu má ona.

Šíra: Řekni jí, že na to co ušetříš za plovárnu, máš nárok. Ať ti tedy dá jenom tolik, kolik bys dal za lístek.

Mrkvička: No, to asi nepůjde. Ona tam má známou a ta nás pustí zadara.

Šíra: No vidíš. Tak ať ti dá peníze za oba lístky.

Mrkvička: A Ty máš na pivo?

Šíra: Jo, našel jsem vindru.

Mrkvička: Kde?

Šíra: U starý v županu. Zapomněla si jí tam, když byla na masáži.

Mrkvička: Kolik vinder jsi našel?

Šíra: Stovku.

Mrkvička: No člověče, ty jsi osel dobrých zpráv.

Šíra: Neříká se osel, ale posel, vole.

Mrkvička: Kecáš. Já koukal na pohádku a tam bylo oslíčku otřes se a ne poslíčku.

Šíra: Hele, jestli tady budeme zevlovat, tak na to pivo nedojdem.

Mrkvička: Jak se zevluje?

Šíra: To jako neděláš nic.

Mrkvička: Aha. To je teda jako chytat lelky?

Šíra: To ne. Když chytáš lelky, děláš to úmyslně, ale o zevlování nevíš.

Mrkvička: Tak tomu nerozumím.

Šíra: Pojď na pivo a já ti to vysvětlím.

Mrkvička: Tak jo. A taky mi můžeš vysvětlit, co je to dox a a šutista.

Šíra: Takový slova neznám.

Mrkvička: To jsem četl v učebnici. Ořechy vím, co jsou. Jenže dox a šutistu jsem nenašel.

Šíra: A jak to tam bylo psaný?

Mrkvička: No ty slova mají předponu para. Paraořechy, paradox a parašutista.

Šíra: Aha, tak pojď, už mám žízeň.