Mrkvička: Karle, potřeboval bych poradu.
Šíra: S kým?
Mrkvička: S tebou.
Šíra: O čem?
Mrkvička: O sobě.
Šíra: Hele, jestli chceš prachy, tak to řekni rovnou.
Mrkvička: Nechci, jen bych se chtěl poradit, jak mám investovat.
Šíra: Do čeho?
Mrkvička: Do sebe.
Šíra: Počkej. Tys chtěl radu, jak máš investovat do sebe?
Mrkvička: No. Mám nějaký ušetřený peníze a potřebuju je nutně utratit, než mi je najde stará.
Šíra: A jakou máš představu?
Mrkvička: Sprosťáku.
Šíra: Proč jsem sprosťák?
Mrkvička: Protože jsou sprostý ty moje představy, tam to nemůžu utratit.
Šíra: A podle jakých představ bys chtěl ty peníze utratit?
Mrkvička: No, částečně podle mých a částečně podle manželčiných.
Šíra: Jó hochu, to si musíš vybrat. Buď tvoje, nebo manželčiny. Ony totiž nejdou sčítat hrušky s jablkama.
Mrkvička: Co to meleš? Já nechci utratit svý prachy za ovoce.
Šíra: Tady nejde o ovoce, ale o princip. Když budeš chtít utratit peníze za svý představy, představí si to tvoje stará a máš po představách.
Mrkvička: A nešlo by to nějak skondolizovat?
Šíra: Leda skandalizovat. Zkus chvíli zapomenout na manželku a řekni mi, co bys chtěl?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Já nemyslím teď, ale za ty prachy.
Mrkvička: Dyť já taky.
Šíra: Ty bys chtěl všechny svoje úspory utratit za pivo?
Mrkvička: Rád.
Šíra: Hele, tak to ale fakt nepotřebuješ radit.
Mrkvička: No, já myslel, že mi řekneš, že je to dobrej nápad.
Šíra: Ale to zas jó. A nejlepší by bylo, kdybychom ty prachy utratili teď hned, než bude pozdě.
Mrkvička: Já teď nemůžu, za chvíli přijde stará.
Šíra: Hm. To moje je v nemocnici s páteří.
Mrkvička: Proč to říkáš?
Šíra: Co?
Mrkvička: No, že je v nemocnici s páteří. Ona už byla někdy v nemocnici bez páteře?
Šíra: Ale, ne. To se tak říká. Ona má potíže s páteří.
Mrkvička: Aha. To já mám potíže s penězmama.
Šíra: No hele a nechceš konečně navštívit autoviště?
Mrkvička: Co to je, autoviště?
Šíra: To je jako parkoviště, nebo vrakoviště. Prostě místo, kde prodávají auta.
Mrkvička: To já bych radši veteránoviště.
Šíra: A kolik vlastně máš?
Mrkvička: Asi půl hodiny.
Šíra: Já nemyslím času, ale vinder.
Mrkvička: Dost na to, aby se stará rozčílila.
Šíra: Takže jdem na pivo?
Mrkvička: Jdem. A cestou mi povíš, proč nejsi dneska v práci.
Šíra: Já dneska nemohl jít na směnu, protože jsem měl nutkavé nutkání, že musím pomoct kamarádovi. Ale, proč jsi ty, dneska zavřel obchod?
Mrkvička: Nechtělo se mi dělat.
Šíra: Počkej, nechtělo. Máš přece stálé zákazníky. Jak jsi jim to vysvětlil?
Mrkvička: Co bych vysvětloval? Napsal jsem na dveře ceduli a je to.
Šíra: Tys napsal na dveře, a je to?
Mrkvička: Né. Napsal jsem ceduli. Tečka. A je to.
Šíra: A co je na tý ceduli napsáno?
Mrkvička: Že mám pro bohatost zavřeno. Až přijdu do práce, budou mi všichni závidět.
Šíra: No, tak to se netěš, až přijdeš do práce, budou tě všichni nenávidět.
Mrkvička: Tak já to jdu přepsat. Pro nemoc zavřeno.
Šíra: To jde. Nejen, že tě budou litovat, ale budou ti to i přát. A už pojď, musíme ty úspory efektivně proměnit na tekutinu.
Hlasité předčítání
