Konverzační komedie
Osoby: 6 Otec Jaroslav Král mluví slušně, část textu je bez zubů a šišlá Matka Eliška Králová
Dcera Anna Králová mluví nespisovně Teta Běta mluví pořád
Kamarád Pepa vynálezce, trochu cvok Opravář Karel Strnad
První jednání
(Na jeviště přichází Anna. Celou dobu drží oběma rukama mobil a z něj se ozývají zvuky. Občas se zastaví, a soustředí se na hru. Když dojde na okraj jeviště, zakřičí hurá a mobil strčí do kapsy. Anna zpívá píseň:
Stokrát zkouším zda mi někdo z vlaku zamává Stokrát pískám i když mi to smysl nedává
Stokrát na apríl vám třeba naletím Stokrát z jedné školy zase vyletím
Co s tím zažiju to znova
Stokrát snídám i když vstávám třeba v půl třetí Stokrát vídám krásné zahrady a bez dětí
Stokrát opíšu že nikdy nemám lhát Stokrát skládám báseň jak moc tě mám rád
Co s tím žiju zase znova
Stokrát zpívám že jen ptáci létat dovedou Stokrát snívám kam mě cesty doby zavedou
Stokrát do trávy si s rosou lehnu snad Stokrát jednu ženu budu milovat
co s tím znova všechno znova
Když dozpívá, uvidí lidi v sále, lekne se a vykřikne překvapením.)
Anna: „Ježíšmarijá, kam jsem to vlezla? Lidi, já vám musím něco honem říct. Buďte ticho, ať vám nic neuteče. Totiž, víte, já se zamilovala. Jako v tom filmu o Romeovovi a Julii. Můj Romeo je nádhernej, božskej. On je krásnej a dnes mám první rande. On je skoro tak úžasnej, jako já. Pozval mě na zítra do divadla. Nevím, co si mám vzít na sebe. Ukažte, co máte vy? (Dá si ruku nad oči, aby viděla do hlediště. Přichází Jaroslav, hledá cosi v knize. Poslouchá Annu, dokud ta nedomluví.) Řeknu vám, jak vy to chodíte do divadla? Svetr a támhle paní má kalhoty.“
Jaroslav: „Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí. Andle, nevíš, co se slaví déle? Vánoce, nebo Velikonoce?“
Anna: „Neříkej mi Andle, víš, že se tak nejmenuju.“
Jaroslav: „Nejmenuji. Alespoň vidíš, jaké je to, když tě oslovuji nespisovně. Dobře, tak co ty Vánoce?“
Anna: „To je jasný. Vánoce se slaví o třicet tři let dýl.“
Jaroslav: „To je jasné. Vánoce se slaví o třicet tři let déle. A proč si to myslíš?“
Anna: „No nejdřív se musel přece Ježíšek narodit a ukřižovali ho, když mu bylo třicet tři let.“
Jaroslav: „Ty si myslíš, že hned po narození Ježíše byly vánoce? Kam jdeš?“
Anna: „Vždyť jsem ti to včera říkala, mám zkoušku. Za hodinu tam mám bejt.“
Jaroslav: „Ale vždyť já vím, jenom mi to vypadlo. A neříká se bejt, ale být.“
Anna: „Poslední dobou ti toho vypadává nějak moc a často.“
Jaroslav: „No, no, no! Madam, nekritizuji a zamýšlím se hlavně nad sebou. Aby ti taky něco nevypadlo, až budeš u té zkoušky.“
Anna: „Mohl bys mi opravit poutko u batohu? Nějak se mi to utrhlo.“
Jaroslav: „Nějak se mi to utrhlo. Nějak se mi to utrhlo. Starou belu utrhlo. Rveš to přes rameno a pak to takhle dopadá. Ukaž. Podej mi kleště.“
Hlasité předčítání