Na krásném modrém Dunaji
(Vchází ustrašeně skladba Na krásném modrém Dunaji.)
Skladba: „Dobrý den.“
(Začíná hrát valčík Na krásném modrém Dunaji.)
Úředník: „No pojďte, pojďte. Opět máte zpoždění. Nastoupila jste o půl taktu později.“
Skladba: „Já za to nemůžu, on dirigent zavadil o pult a někteří spustili dřív.“
Úředník: „To zníte vy?“
Skladba: „Ano prosím. Třináctý takt, andantino.“
Úředník: „No tak si vás ověříme. Jméno.“
Skladba: „An der schönen blauen Donau.“
Úředník: „Česky.“
Skladba: „Na krásném modrém Dunaji.“
Úředník: „Rok narození.“
Skladba: „Prosím, já byla složená.“
Úředník: „Abyste se mi tady nesložila.“
Skladba: „To já prosím neumím. Tatínek mě složil roku 1867.“
Úředník: „Kde.“
Skladba: „Vídeň.“
Úředník: „To je vám víc, jak sto padesát. Pozdrav tě, pán bůh. Patnáct křížků.“
Skladba: „To prosím v žádném případě. Já mám jen tři.“
Úředník: „A co béčka?“
Skladba: „No dovolte! Já nejsem žádné béčko. Jsem v A dur, to jsou tři křížky.“
Úředník: „Otec.“
Skladba: „Johan Strauss ml.“
Úředník: „Matka.“
Skladba: „Euterpé.“
Úředník: „Bydliště matky.“
Skladba: „Olymp.“
Úředník: „To je někde u Chrudimi, ne?“
Skladba: „Ale kdepak, to je sídlo bohů. Maminka byla tatínkova můza.“
Úředník: „Dobře. Abychom přešli k věci. Máme stížnost od zelených, že se neslučujete se skutečností.“
Skladba: „To jako od policajtů?“
Úředník: „Ne.“
Skladba: „Od vojáků?“
Úředník: „Nene.“
Skladba: „Od vodníků.“
Úředník: „Od strany zelených. Pak se do toho vložila Evropská unie a nařídila, že se musíte přejmenovat.“
Skladba: „Proč?“
Úředník: „Dunaj už dávno není krásný. Je to stoka, pro odpadní materiál z půlky Evropy. Za druhé, není modrý, ale šedohnědý. A za třetí, továrna na výrobu obuvi si zaregistrovala značku Dunaj, na jeden ze svých výrobků. Máte jméno zaregistrováno? Nemáte.“
Skladba: „Jenže co já budu teď dělat?“
Úředník: „Změníte si jméno. Dnes je to běžné. Vezměte si jméno třeba po dirigentovi. Jak jste říkal, že se jmenuje? Zavadil?“
Skladba: „Ale né, on jen zavadil o pult. Já jsem Straussova a se chci ale jmenovat tak, jak jsem se jmenovala.“
Úředník: „Vám říkám, že nemáte registraci. Zkuste změnit jméno, počkejte… Na krásném modrém Dunaji, třeba Na ošklivé hnědošedé řece, nebo tak nějak.“
Skladba: „Dobrá, od nynějška se chci jmenovat, valčík na té zasrané řece.“
Úředník: „Hergot, vy jste to vzala zhurta.“
Skladba: „A co moje sestry? Císařský valčík, Víno, ženy a zpěv a Povídky z Vídeňského lesa.“
Úředník: „S Císařským valčíkem jsme už mluvili, bude se jmenovat Vlačík prezidentů. Víno, ženy a zpěv přejmenujeme na chlast, baby a řev a Povídky z Vídeňského lesa mají jako jediné právo se nepřejmenovávat.“
Skladba: „Bestie. Nejmladší a má protekci. Ach ta unie. Ještě, že nám nesáhla na strejdu operetu Netopýr. Byla by to okřídlená myš. Víte co provedli jedné naší příbuzné? Udělali jí text. Jmenuje se teď noční motýl a zneužili ji do filmu. Na titulcích měla jako autora nějakého Romana Blahníka a při tom ji složil náš taťka. Navíc ani nevěděli, jestli ten text udělal Jan Zázvorka, nebo K. M. Waló. Největší trapas ale udělali zpěvačce. V tom filmu otvírá pusu nějaká Hana Vítová a nazpívala to Míla Spaizerová, Hezká. Tedy povím vám, že dostat se do rukou filmařům, je po vás.“
Hlasité předčítání
