Quasimodo: Dobrý den.
Úředník: Jak komu.
Quasimodo: Jsem tady správně u přihlašovacího pultíku?
Úředník: Tak, tak. Tady se podávají žádosti k prezidentské kandidatuře. Máte vyplněný formulář?
Quasimodo: Bohužel ne. Já neumím dobře cecky.
Úředník: To nevadí, takoví tu už taky byli. Jeden mluvil původně slovensky, a jak se učil češtinu, zapomněl oba jazyky a nerozuměli mu ani v Aši, ani v Košicích. Jen v Moskvě. Já vám to vyplním. Jméno?
Quasimodo: Quasimodo.
Úředník: Jak se to píše? Kávé, nebo kvé?
Quasimodo: Kávu mám rád, tak napište kávé.
Úředník: Povolání?
Quasimodo: Zvoník od Matky boží.
Úředník: No tak, takové povolání tady ještě nebylo. Když tak přemýšlím, budete mít velkou šanci. Byl jste zavřenej?
Quasimodo: Byl.
Úředník: To je dobře. Dalo by se říci, že je to podmínka k přijetí žádosti, protože kdybyste nebyl, a uspěl, tak byste byl zavřenej potom. Narozen?
Quasimodo: Paříž.
Úředník: Hezký. Sem se cizinci jen hrnou. Kdy?
Quasimodo: 1831.
Úředník: Výborně. Máte velkou šanci se stát prezidentem. Dlouhá léta neuspěl nikdo pod sedmdesát let. Proč kandidujete?
Quasimodo: Ve Francii mě pořád jen vraždili a já mám chuť žít.
Úředník: To vás po prvních dnech na hradě přejde.
Quasimodo: Vy nevíte, co je chuť žít.
Úředník: Jak to, že ne? Vydělávám, mám ženu a dvě děti, otravnou tchýni. Chatu, auto, milenku, hypotéku a psa. Lítám od rána do večera, jako hadr na holi. Sakra, proč žiju?
Quasimodo: Když mi byly čtyři měsíce, odložila mě matka na práh katedrály, protože se na mě už nemohla dívat. Staral se o mě kněz Frollo. Bohužel mi překážel v lásce. Byl zamilován do Esmeraldy stejně, jako já. Musel jsem jej odstranit. Táta, tím myslím Viktora Huga, si příliš vymýšlel.
Úředník: Tohle si nechte pro novináře. Mě zajímá váš program.
Quasimodo: Nemám program.
Úředník: Ono je to tak lepší. Jenže tady to chtějí vyplnit. Tak něco plácněte, stejně nakonec nikdo svůj program nedodržel.
Quasimodo: Tak tam napište, že bych chtěl podpořit stavebnictví v Ugandě.
Úředník: Takovou pitomost jsem zrovna nemyslel. Jestli vám můžu poradit, tak lidi hodně dají na starost o děti.
Quasimodo: Tak tam napište, že budu podporovat děti do sta let.
Úředník: To je ptákovina, to se bude líbit. Máte nějaké poznávací znamení?
Quasimodo: No, jéje.
Úředník: Jaké? No tak ven s tím.
Quasimodo: Tady?
Úředník: Ono je to něco choulostivého?
Quasimodo: Mám tetování.
Úředník: To přece není nic, za co byste se měl stydět. Co je na něm znázorněno?
Quasimodo: Esmeralda.
Úředník: No to je romantické. Proč jste váhal?
Quasimodo: Já jí tam nemám celou.
Úředník: Jen portrét?
Quasimodo: Dalo by se to tak říct.
Úředník: Napíšu. Má tetování, na kterém je vyobrazen obličej Esmeraldy.
Quasimodo: On to není obličej. Ona je to,(Pošeptá něco úředníkovi do ucha.)
Úředník: Jak to mluvíte o Esmeraldě?
Quasimodo: No ne, já mám vytetované jenom její přirození.
Úředník: Kde?
Quasimodo: Tady na ruce, jak mám tu skvrnu.
Úředník: Hlavně, abyste s tím neměl během výkonu prezidentského úřadu komplikace. Těch tu máme dost i bez vás. To je krev? Ono je to tetování čerstvé?
(Quasimodo vyhrne rukáv a ukáže kosočtverec.)
Quasimodo: Ne, to mám zrovna měsíčky.
Úředník: Menstruace ve stoosmdesáti?
Quasimodo: To víte, zázraky se dějí.
Nápad – ★★★★☆
Spojení klasické literární postavy Quasimoda s absurdní českou politickou realitou je vynikající a velmi nosný satirický nápad. Narážky na minulé i současné politiky jsou trefné a diváka či čtenáře spolehlivě pobaví. Závěrečná pointa s tetováním však působí už trochu lacině a zbytečně odvádí pozornost od jinak skvěle rozjeté politické satiry.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se výborně daří navodit typicky byrokratickou, lehce cynickou náladu, která ostře kontrastuje s bizarností samotného žadatele. Cítíme se jako u okénka na úřadě, kde už znuděného úředníka po letech praxe nepřekvapí vůbec nic, ani zvoník z Paříže. Dialog má skvělý komediální timing a náladou připomíná klasické televizní skeče.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, přirozené a mají velmi dobré tempo, což je pro scénář naprosto klíčové. V textu by ale velmi pomohly scénické poznámky (např. popis prostředí, mimika či pauzy), které by hercům a režisérovi usnadnily práci a dodaly scéně vizuální rozměr. Z hlediska stylistiky je text čtivý, jen doporučuji zvážit, zda některé prvoplánové vtípky (zkomolení slova česky na “cecky”) zbytečně nesráží úroveň jinak chytrého textu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi zábavný a svižný komediální skeč, který ukazuje autorův velký talent pro absurdní humor a břitkou satiru. Přestože závěr sklouzává k poněkud hrubšímu humoru, celkový dojem je velmi pozitivní a text má jasný potenciál pro jevištní zpracování. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý cit pro dialog a pointování jednotlivých replik!