Sudička
Bobeš: „Tak jsem tady paní Drago Málková.“
Stráca: „Kdo jste?“
Bobeš: „Sudička. Přišla jsem dát do vínku něco vašemu miminku.“
Stráca: „Ale sudičky chodí vždycky tři. Nesnesu, aby se na mém miminku šetřilo.“
Bobeš: „Moderní doba. Holky se zakecaly před obchoďákem a polednice jim prozradila, že mají slevy v akci, tak nechají pozdravovat a daly mi pro vaše miminko instrukce. Berte to tak, že máte tři v jednom.“
Stráca: „A co mají v akci, nechtěla byste mi pohlídat Helenku?“
Bobeš: „To nejde paní. Máme svá nařízení. Na hlídání jsou jezinky. Jak se vlastně jmenuje dítě?“
Stráca: „Helenka Růžičková, rozená Málková.“
Bobeš: „Tak snad, abychom začali. (Hledá po kapsách lístek.) První sudička mi napsala: kilo chřestu, dvě vědra mléka, pardon, to je nákup. První sudička mi napsala: Bude pěkná mrcha, se sklonem k exhibicionismu. Pardon, to je pro nějakou Veškrnovou. Už to mám. První sudička mi napsala: Malá snědá, tváře divé, v mládí jedna tanečnice, v dospělosti, jako pět tanečnic. Moudrá z toho nejsem, ale od toho tady nejsem.“
Stráca: „V mládí jedna tanečnice, v dospělosti, jako pět tanečnic? To vypadá na dobrý život.“
Bobeš: „Druhá sudička jí dává do života velké srdce jako kráva. To je taky dvojsmyslné. Budu si muset s holkama popovídat. Nevím, jestli bude Helenka Růžičková tak laskavá, nebo taková kráva.“
Stráca: „Pane Bože, to jsou sudby, to by se jeden zvencnul.
Bobeš: „Vencu si nevezme. Toho si vezme právě ta Veškrnová. No a já jí přeju do života velikou chuť k jídlu, velikého syna a velikou slávu. Ať je to tři v jednom veliké. Jo, abych nezapomněla, bude slavná, kvůli větám: Všechno bude, čeká nás budoucnost, o který se nám ani nesnilo. To jasně vidím. Zemský ráj to bude na pohled. Bazén s klimatizací a telefon si necháme zavíst až do maštale. A celej svět se bude divit, co my Češi jsme zač. My už se neztratíme a teď kór né, když stojíme jednou nohou v Evropě.“
(Na závěr zazní znělka Eurovize, jako ve filmu Slunce…)
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit klasický pohádkový motiv sudiček s reálnými osudy a slavnými hláškami české herecké legendy Heleny Růžičkové je velmi osvěžující a vtipný. Oceňuji i drobné popkulturní a historické narážky, například na Dagmar Veškrnovou, které textu dodávají další vrstvu humoru. Je to milá a originální pocta, která jako krátká divadelní scénka funguje výborně.
Atmosféra – ★★★☆☆
Atmosféra je odlehčená, absurdní a nese se v duchu klasických českých estrádních scének. Dialogy mají rychlý spád, ale chybí jim trochu více scénických poznámek, které by hercům a čtenářům pomohly lépe si představit prostředí a emoce postav. Přesto se vám podařilo úspěšně navodit úsměvnou náladu, která graduje až k závěrečné filmové narážce.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné a čtivé, což je pro scénář klíčové, a dobře pracujete s pointami jednotlivých vtipů. Po formální stránce by textu prospělo sjednocení zápisu jmen postav a doplnění interpunkce u oslovení (např. oddělení čárkou: “To nejde, paní”). Také by bylo dobré vyjasnit jména mluvčích – proč se matka jmenuje Stráca a sudička Bobeš, když to z děje přímo nevyplývá, může čtenáře bez kontextu lehce zmást.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatickou a úsměvnou miniaturu, která chytře těží ze znalosti českého filmu a reálií. Jako komediální skeč má text velký potenciál pobavit publikum, zvláště díky skvěle načasovaným narážkám na známé osobnosti. Pokud zapracujete na drobných stylistických úpravách a přidáte pár scénických poznámek, bude výsledek působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máte výborný cit pro pointu a humor!