10 Osob: Milan, Dana, Martin a Táňa (Bratr a sestra), Pepa, Jitka (koktá), Milánek (mladší bratr Jitky-silnější postavy), Jindřich Rudolf, Martinovo svědomí (dívka jako víla), nové svědomí-domina.
Scéna 1. v bytě
(Na scéně jsou Milan, Pepa a Martin. Za tím stojí dívka-svědomí. Je oblečena stejně jako Martin. Jeden z nich hraje na kytaru a všichni zpívají.)
Chci tu být sám tak nic neříkej Zmiz ať už tě nevidím a nehulákej
Zavři a zmiz já chci tu být sám Ať se můžu vypotit když rýmu mám
Chci mít klid a teplo od nohou Lékaři mě léčit nemohou
Já chci tu být sám pít teplej čaj Zmiz ať už tě nevidím jó holka baj báj
Acylpyrín a penicilín Zkonzumuju natotata
Tak už holka poblázněná Chci se potit tak zavři vrata
Pepa: „Kdo to je?“ (Ukáže na dívku-svědomí. To drbe Martinovi záda.)
Martin: „To je moje svědomí.“
Pepa: „To já žádný svědomí nemám. Je to tak lepší. Neotravuje mě se zbytečnostmi. Je dobré leda tak, aby ti drbalo záda.“ (Svědomí toho naštvaně nechá.)
Milan: „Tak pánové, toto je nejhezčí den letošního léta. Takový den snad nebyl už pět let. Klasik by řekl, že tento způsob léta zdá se být poněkud překvapivým.“
Pepa: „Klasik by to asi řekl trochu jinak, ale nebudu ti brát iluze. V každém případě s tebou nerad musím souhlasit, neboť toto je opravdu zázračný den. Sluníčko svítí a podnikatelé platí daně.“
Milan: „Co má krásný den společného s placením daní podnikatelům?“
Pepa: „Ne podnikatelům, ale podnikatelůůů!“
Milan: „Z toho tě vyvedu. Kdo platí daně? My všichni. A kdo dostává tyto peníze na opravy silnic, historických objektů, nebo čehokoli jiného? No přece podnikatelé. Takže my platíme daně podnikatelům.“
Martin: „Něco mi říká, že si budu dnešní den dlouho pamatovat, jenže nevím proč. Asi se něco stane. A když ne, tak bychom měli něco podniknout, aby se něco stalo.“
Milan: „Jenže co?“
Martin: „To je jedno co, ale když na něco nepřijdeme, tak tady shnijeme jako nespotřebované brambory. Pojďte vykrást banku, nebo objevit poklad popřípadě slézt Mont Blanc. To je jedno, hlavně aby se něco dělo.“
Milan: „Každý den se něco děje. Nebo tys zažil den, když se nic nestalo? Jde jen o to, co si z toho dne vybereš, jak ho prožiješ a co si zapamatuješ. Já například neznám den, kdy bych si večer před usnutím řekl, že jsem ten den žil zbytečně.“
Pepa: „Tak pojďte nabalit nějaké slečinky.“
Milan: „Jo. S tvojí postavou budeš balit holky. Jen se podívej do zrcadla. Na tebe by se spíš chytil medvěd.“
Pepa: „To si jako myslíš, že jsem ošklivý nebo co?(Dál ženským hlasem.) Náhodou jsem jednou hrála ve školním sboru holku a byla jsem moc hezká.“
Milan: „To bych taky dovedl, holku umí zahrát každý. Když se tak ale na tebe dívám, řekl bych, že jsi hezčí jako holka, než jako chlap.“
Martin: „No, každý, každý. Ty s tím svým knírem bys mohl hrát, leda tak tchýni našeho souseda. Dokonce bych řekl, že má mužnější knír než ty.“
Hlasité předčítání
