Běta: „To ale znamená, že by se jmenoval Běta Strnad?“
Jaroslav: „Obráceně. Karel hihihi.“
Běta: „Karel hihihi? Co je to za jméno, hihihi?“
Jaroslav: „Ne, hihihi je citoslovce, Ty se přece jmenuješ Čtvrtá.“
Běta: „Uá! On si mě nevezme. Jmenoval by se Karel Čtvrtý a zase by měl se svým jménem problémy.“
Jaroslav: „Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.“ (Přichází Eliška, pláče.)
Jaroslav: „Ale né! To chcete rozvodnit Bystřici?“
Eliška: „Já si uvědomila, že tě mám ráda a je mi líto, že jsem lhala. Jana si teď myslí, že nejsi její otec.“
Jaroslav: „To nic, Jana je rozumné děvče a všechno jí vysvětlíme.“
Eliška: „Rozumné děvče? Ty si pil? Uvědomuješ si, že je po mně?“
Jaroslav: „Aha, já zapomněl, že jsou ženy jedno veliké slzavé údolí.“ (Přichází Jana v plesových šatech, nese kopačky a pláče.)
Jaroslav: „Pane Bože! Ty to vidíš! To mám všechno odnést za Adama?“
Jana: „Romeo mi dal kopačky.“
Jaroslav: „Tý Brďo, to je docela dobrá značka. Kde je sehnal?“
Jana: „Prý chce jet do světa a já neumím řeči.“
Jaroslav: „Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.“
Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.
To mi potvrdí muži, ženy, no kdokoli.
Chtěli byste vědět, jak to bude dál?
Nejsme historický román, ani televizní seriál.
Jde čas, spíše asi běží,
Jeden žije lehce, druhý přežívá vše stěží.
Učte se řeči a bude vám tu líp,
Když kdosi řekne hovno,
Dejte přes to Píp.
(Píseň- Jana + ostatní)
Učím se řeči, to mi teď svědčí Musím jít do sebe, abych byla lepčí
Jsem zvyklá mluvit tak jak mi zobák narost Z toho mám problémy a to mi dělá starost
S češtinou jsou vždy jenom potíže, Kdo ji zná, ten si prsty olíže
Přísudky a příslovce se učí jen, kdo chce.
Zhurta. Kde je hurto? Farář fárá.
Pštros má pštrose, nebo pštrosáče?
Opice má opiče. Hroch má hroše.
Vrak vrakoviště-veterán veteránoviště.
Kňuba, nekňuba, motora nemotora, šika, nešika, mehlo, nemehlo, mrava, nemrava, cuda, necuda, douk, nedouk.
Dutat, nedutat, mukat, nemukat, duál, duel, duet.
Konec
Nápad – ★★★☆☆
Zápletka postavená na situační komice, slovních hříčkách a rodinných nedorozuměních je klasickým a vděčným divadelním motivem. Ačkoliv se nejedná o vyloženě novátorský koncept a některé vtipy působí trochu povědomě, nápad s prolínáním mluveného slova a písní dodává textu zajímavý muzikálový nádech. Je vidět, že máš smysl pro humor a baví tě hrát si s absurditou všedních situací.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se velmi dobře daří navodit atmosféru ztřeštěné domácnosti, kde nikdo nikoho pořádně neposlouchá a chaos vládne každé minutě. Rychlé střídání replik a neustálá nedorozumění vtáhnou čtenáře (a potenciálně i diváka) do víru událostí. Emoce postav jsou sice nadsazené, ale přesně to k žánru konverzační komedie a divadelní frašky patří.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají slušné tempo, dobře odsýpají a charakterizace postav skrz jejich specifickou mluvu je skvělý scenáristický tah. Dej si ale velký pozor na návaznost děje a jmen – dcera Anna se v závěru textu zničehonic jmenuje Jana, což čtenáře zmate. Také doporučuji sjednotit formátování scénických poznámek a zkontrolovat interpunkci, i když obsahově je text jinak velmi čtivý a plynulý.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický pokus o divadelní frašku, ze kterého čiší tvé nadšení pro český jazyk a situační humor. Hra má spád, nabízí spoustu prostoru pro hereckou akci a hudební vložky ji příjemně oživují. Po doladění drobných logických chyb a uhlazení formátování z toho může být skvělé představení pro ochotnický soubor. Jen tak dál, máš výborný cit pro stavbu dialogu!