Divadelní hra – Osoby: 6 – otec – Vilém_manželka – Evelína_syn – Jan_dcera – Marie (Má potíže, s řazením slov, ve větě.)_přítelkyně – Eva_ strážník_strašidlo_pošťák
(Na scéně je šest krejčovských panen, které jsou ozdobeny různými díly oblečení – 1. Ručník-Vilém, 2. šála-Jan, 3. klobouk-Evelína, 4. náhrdelník-Marie, 5. brýle-Eva, 6. deka nebo prostěradlo pro strašidlo, policejní uniforma a poštovní čepice. Každá představuje jednu postavu ze hry. Který herec, či herečka si ozdoby z jedné panny oblékne, ten může tuto postavu hrát.)
Dějství prvé
(Vilém sedí na židli, dlaněmi si podpírá hlavu. Evelína balí kufr a odchází.)
Evelína: „Pro zbytek věcí si přijdu později. Sbohem.“
Vilém: „Čím dřív, tím líp. Sbohem.“ (Když Evelína odejde, Vilém zpívá.)
Včeras vedla divný řeči, mozek v jedný těžký křeči, bez toho mi vážně bude líp.
Neříkej mi, že jsem blázen, nechci vůz a nechci bazén, stejně by mi auto někdo štíp.
Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením. Zatím čekám, jenom čekám.
Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám. Pořád dál.
Rozkládám se asi jistě. Co mi řekneš zase příště? Můj rozklad je čistě duševní.
Řeči s vůní mandragory. Cítím tvoje hloupý story, Nálada je víc jak pohřební.
Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením. Zatím čekám, jenom čekám.
Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám. Pořád dál.
Probudím se na úsvitě, ve tvým domě a ve tvým bytě, oholen, jak trávník hřbitovní.
Tvoje řeči způsobily, že jsem jako běžec v cíli. Nejsem první a nejsem poslední. (Přichází Marie a Jan. Berou si rekvizity ze svých panen.)
Marie: „Tati, kde máma je?“
Vilém: „Odešla od nás.“
Marie: „Cože? Kam? Proč?“
Vilém: „To se tak někdy stává.“
Jan: „A co bude k večeři?“
Marie: „Máma nás odešla od a ty se ptáš, co k večeři bude?“
Jan: „Jíst se musí.“
Marie: „Tak něco uvař. Je vidět, že nevadí ti, že máma není tu, ale že vadí ti, že není tu.“ (Někdo zazvoní. Vilém jde otevřít. Vchází strážník. Bere si z panny svou rekvizitu.)
Strážník: „Omlouvám se, ale vaše paní měla vážnou, dopravní nehodu. Bohužel ji nepřežila.“ (Marie sundává z krejčovské panny své matky klobouk a dává místo něho černý šátek. Světla zhasnou. Když se rozsvítí, Vilém leží na pohovce. Je na scéně sám.)
Vilém: „Nechápu, jak to všechno mohla stíhat? Jsem již delší dobu vdovcem a dům vypadá, jako po výbuchu. Snažím se! Bože ty vidíš, že se snažím! Proč není svět jednodušší! Na služebnou nemám a také by to nebyl nejlepší příklad pro děti. O náhradní matce nemohu zatím uvažovat. Smrt je příliš čerstvá.“ (Vchází Jan a bere si své rekvizity.)
Jan: „Tati, půjdu ven, mohl bys mě založit?“
Vilém: „Včera jsem ti dával. To už ti nic nezbylo? Musíš se naučit šetřit, moje kapsa není bezedná.“(Dává mu bankovku.)
Jan: „Šetřit, šetřit! Jak mám šetřit, když je všechno tak drahé?“
Vilém: „To já vím, že je všechno drahé, o to máš větší důvod k zamyšlení. Já se taky musím rozhodovat, na co mám a na co ne. Když to takhle půjde dál, budu ti dávat kapesné pravidelně, aby sis uvědomil, že peníze nepadají z nebe. To je ta volná výchova, kterou vám matka dala.“
Hlasité předčítání
