Scénář k povídkovému krimi filmu
Hele koukej
(Hustý ranní městský provoz, inspektor Jan Bych jede autem do práce, je vidět že zaspal.)
Jan (Přemýšlí.) : „Nesnáším první den po dovolené v práci. Je to jako poprvé do školy. Jsem zvědav, co mě dnes čeká.“ (Musí prudce zabrzdit.)
Jan: „Blbec, málem jsem ho přejel. Měl bych mu dát pokutu.“ (Dál myslí.) „Ježíš já jsem vůl. To je už profesionální deformace. Vždyť už dva roky dělám vyšetřovatele.“
(Výtah. Jan přemýšlí.): „Nenávidím otvírání výtahu po dovolené.“
(Kancelář inspektorů, na zdi visí mapa města. Vchází Jan.)
Karel: „Nazdar Honzo jak je?“
Čenda: „Čau.“
Jarda: „Á pozdě bycha honit. Máte jít hned k šéfovi.“
Jan: „Hoši, dovolená je dovolená. Palmy, slunce, moře…“
Čenda: „Tys byl u moře?“
Jan: „Ne, kde bych na to vzal, na chalupě. Ale měl jsem se tam jako v ráji.“ (Začne napodobovat šéfa.) „Hele koukej, znám nový fór. Jak dělá osel? ÍÁ nebo ÍÁ?“ (Při prvním í dá hlavu dopředu a při á dozadu. Při druhém í hlavu dozadu a při á dopředu. Karel, Čenda a Jarda, to začnou zkoušet po něm.)
Čenda: „Ježíš to je ale blbost.“
Jan: „No jo, ale měli jste se na sebe podívat. Hotový stádo.“ (Kancelář šéfa. Na zdi visí mapa města, šéf sedí za stolem. Jan vstupuje.)
Šéf: „Á nazdar Honzo.“
Jan: „Dobrý den.“
Šéf: „Jak je po dovolený. Počasí ti přálo co? Hele koukej, nebudeme to natahovat. Mám pro tebe na zaučení mládě. V Tiché ulici byla vloupačka tak to vezmi a vysvětli mu všechno potřebný. Čeká u auta.“
(Jan jde po schodech do garáží a přemýšlí.): „To mám radost. Po dovolené, a abych se zaobíral nějakým frackem. A ještě k tomu vloupačka, jako bych neuměl nic jiného.“
(Podzemní garáže. Jan přichází k vozu, u něhož stojí krásná dívka.)
Jan (potichu): „Ježišikriste já…“ (Otočí se a běží nazpět.)
(Kancelář šéfa, Jan vstoupí bez zaklepání.)
Jan: „To snad nemyslíte vážně? Vy asi chcete můj rozvod ne? Vždyť je to úplná Ornela Mutiová. To mě žena zabije!“
Šéf: „Hele koukej, klídek. S tvojí ženou už jsem mluvil a ona s tím souhlasí. Prý jí to nevadí. Ostatně je to jen na pár dní.“
Jan: „A proč jí nedáte Karlovi, nebo Čendovi?“
Šéf: „Hele koukej, Karel je starej nervóza a Čenda děvkař. Ten by jí chtěl učit něco jiného. A Jarda samozřejmě moc mladý. Ty jsi ten jediný vhodný.“ (Jan mávne rukou a vrací se.)
(Sklep. Jan znovu přichází k vozu.)
Jitka: „Dobrý den, já jsem Jitka Janáková.“
Jan: „Dobrý den. Zapomněl jsem si klíče.“ (Podají si ruce, pohledy do očí jasně naznačují vzájemné sympatie.)
Jan: „Honza Bych.“
(Jedou v autě.)
Jan: „Víte kde to je?“
Jitka: „Jo, náčelník mi to ukazoval na mapě. Na rohu u pojišťovny.“ (Vůz zastavuje, Jan a Jitka vylézají a vchází do kožešnictví.)
(Prodejna. Zboží rozházené, za pultem nešťastná prodavačka, u ní stojí policista.)
Policista: „Dobrý den inspektore, našli to tady kapku rozházený.“
Jan: „Co se ztratilo?“
Nápad – ★★★☆☆
Námět staví na klasické a osvědčené dynamice zkušeného detektiva a mladé, bystré parťačky, což je pro krimi žánr vždy nosný základ. Zápletka s podivnými předměty zanechanými na místech činu v prvním příběhu je hravá a má zajímavý potenciál, i když rozuzlení působí trochu uspěchaně. Druhý případ je spíše standardní policejní rutinou, které by určitě prospělo o něco rafinovanější budování stop a méně náhod.
Atmosféra – ★★★☆☆
Z textu dýchá odlehčená, až lehce nostalgická nálada připomínající české televizní detektivky z devadesátých let. Vztahové peripetie hlavního hrdiny a humorné vložky na pracovišti úspěšně odlehčují kriminální tématiku, takže příběh působí velmi civilně a domácky. Chybí tu sice hlubší napětí nebo temnější emoce, ale jako oddechový formát to funguje poměrně dobře.
Provedení – ★★★☆☆
Formát scénáře je dodržen, děj rychle odsýpá a střídání obrazů dodává textu slušné tempo, což je pro tento žánr klíčové. Dialogy by však zasloužily péči; občas působí šroubovaně a postavy si v nich příliš okatě vysvětlují děj, což ubírá na přirozenosti. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby či překlepy, ale ty nebrání plynulému čtení a dají se snadno odstranit při korektuře.
Celkové hodnocení:
Jde o sympatický a čtivý pokus o epizodický kriminální scénář, který sází na oblíbené archetypy postav a lehký humor. Ačkoliv by samotné detektivní případy snesly propracovanější logiku a dialogy větší přirozenost, autor prokázal smysl pro tempo a vizuální stavbu scény. S trochou cviku a pečlivější redakcí má text velký potenciál stát se příjemnou televizní oddechovkou. Určitě pokračujte ve psaní, máte dobrý cit pro budování dynamiky mezi hrdiny!