Prodavačka1: „Peníze z kasy, asi pět tisíc a nějaký kožichy. Celkem tak za šedesát tisíc.“
Policista1: „Pane inspektore, pojďte se na něco podívat.“ (Jitka a Jan jdou k pultu za policistou.)
Policista1: „Tak tohle tady bylo navíc.“
(Na pultu leží sportovní bota kopačka, značně obnošená.)
Jan: „Jak navíc?“
Policista1: „No, prodavačka tvrdí, že jí to nepatří a večer když zamykala, tak to tady nebylo.“
Jan: „Kudy se sem dostali?“
Policista1: „Asi byl sám, jinak klasika, okénko v záchodě. Ale nikdo ze známých firem, to není. Otisky jsme žádné nenašli.“
Jan: „Tu botu dejte do laborky.“
(Ložnice. Jan a jeho manželka uléhají do postele, žena má natáčky.)
Jan: „Můžeš mi to prosím tě, vysvětlit?“
Žena: „Děláš, jako kdyby sis s ní chtěl něco začít?“
Jan: „Ještě to, ale to ti nezapomenu. Víš, jak mě ženské přitahují. Já jsem slabší povaha, ona mrkne a je to tam kde to nemá být.“
(Začne ženu pod dekou osahávat.)
Jan: „Co když ti zahnu?“
Žena: „Je hezká?“
Jan: „No hezká je, ale tvých kvalit určitě nedosahuje.“
Žena: „Tak proti tomu něco musíme udělat. Abys na ni neměl myšlenky.“ (Zachumlají se pod deku.)
(Ráno, kancelář inspektorů. Jan sedí za stolem, Čenda vchází.)
Čenda: „Tak co, jaká je?“
Jan: „Kdo?“
Čenda: „Však víš.“
Jan: „Jo Jitka? Hochu, tomu bys nevěřil, ale hned druhý den jsem ji měl. Ty mladý, pěkný. (ukazuje prsa) No a ta chuť k práci…“
Čenda: „Jsi vůl. Já na tvém místě.“
Jan: „Já vím. Ty na mém místě bys už dávno dostal alespoň facku.“
(Otevřou se dveře, nakoukne šéf.)
Šéf: „Honzo, pojď na chvíli.“
(Šéfova kancelář. Jan vchází.)
Šéf: „Tak jak?“
Jan: „To už jste dneska třetí, kdo se ptá.“
Šéf: „Jak to?“
Jan: „No, před chvílí mi ji chtěl přebrat Čenda a ráno se ptala žena.“
Šéf: „Hele koukej, já mám na mysli, jak jste daleko.“
Jan: „No, na to se ptali taky oba.“
Šéf: „Hele koukej, nech si ty kecy, já myslím tu vloupačku.“
Jan: „Jako vždycky. Všechny stopy zajištěny, ale ta pravá nikde.“
Šéf: „Tak na, čti.“
Jan čte nahlas: „Na rohu…stadion…“ (Zvedne hlavu.)
Jan: „Co s tím mám společného já?“
Šéf: „Přečti si tohle.“ (Bere Janovi papír a čte.)
Šéf: „Zadním oknem vnikl pachatel atd. Jo a na stole byl nalezen kalamář, který nepatří do výbavy ani nikomu z personálu. Tak co, není to divný?“
Jan: „To jako myslíte, že to má něco společného s tou naší?“
Šéf: „Jo. Možná je to ten samý.“
Jan: „Ale proč ty věci? Nějaký znamení?“
Šéf: „Hele koukej, to nevím, ale od toho jsi tady, abys to zjistil. A nepřeháněj to s tou holkou. Je perspektivní.“ (Významně zvedne prst.)
(Jan a Jitka sedí v zahradní restauraci a popíjí kávu.)
Jitka: „Tak co s tím?“
Jan: „Nevím. Nic Vás nenapadá?“
Jitka: „Jo. Je to blb, který se baví na náš účet, a my mu na to skáčeme. Nebo nám chce naznačit, že kvadratická rovina v orbitálním bordelu je osumatrovaná dobézní blbost.“ (Přichází číšník.)
Jan: „Pane vrchní, dvakrát koňak.“ (Číšník odchází.)
Nápad – ★★★☆☆
Námět staví na klasické a osvědčené dynamice zkušeného detektiva a mladé, bystré parťačky, což je pro krimi žánr vždy nosný základ. Zápletka s podivnými předměty zanechanými na místech činu v prvním příběhu je hravá a má zajímavý potenciál, i když rozuzlení působí trochu uspěchaně. Druhý případ je spíše standardní policejní rutinou, které by určitě prospělo o něco rafinovanější budování stop a méně náhod.
Atmosféra – ★★★☆☆
Z textu dýchá odlehčená, až lehce nostalgická nálada připomínající české televizní detektivky z devadesátých let. Vztahové peripetie hlavního hrdiny a humorné vložky na pracovišti úspěšně odlehčují kriminální tématiku, takže příběh působí velmi civilně a domácky. Chybí tu sice hlubší napětí nebo temnější emoce, ale jako oddechový formát to funguje poměrně dobře.
Provedení – ★★★☆☆
Formát scénáře je dodržen, děj rychle odsýpá a střídání obrazů dodává textu slušné tempo, což je pro tento žánr klíčové. Dialogy by však zasloužily péči; občas působí šroubovaně a postavy si v nich příliš okatě vysvětlují děj, což ubírá na přirozenosti. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby či překlepy, ale ty nebrání plynulému čtení a dají se snadno odstranit při korektuře.
Celkové hodnocení:
Jde o sympatický a čtivý pokus o epizodický kriminální scénář, který sází na oblíbené archetypy postav a lehký humor. Ačkoliv by samotné detektivní případy snesly propracovanější logiku a dialogy větší přirozenost, autor prokázal smysl pro tempo a vizuální stavbu scény. S trochou cviku a pečlivější redakcí má text velký potenciál stát se příjemnou televizní oddechovkou. Určitě pokračujte ve psaní, máte dobrý cit pro budování dynamiky mezi hrdiny!