ONA: Necháš mě někdy?
ON: A to bys chtěla?
Ticho… myslel jsem si to.
ONA: Myslíš si, že mě tak dobře znáš? Že o mně víš všechno?
ON: To jsem neřekl.
ONA: Ale myslíš si to.
V tom je s váma chlapama ta potíž. Myslíte si, že víte všechno. Že vám stačí jeden pohled, abyste ženskou dokonale prokoukli. Jedna noc, abyste si ji získali.
ON: Čtyři roky. To je pro tebe jedna noc?
ONA: A pro tebe?
ON: Nevykrucuj se.
Vidíš? Na všechno mi odpovídáš mlčením. Jak tě pak mám prokouknout?
ONA: Co když nechci, abys do mě viděl?
ON: Proč ne?
ONA: Proč jo?
ON: Co se to s tebou děje?
ONA: Co by se mělo dít?
ON: Proč jsi tak odtažitá?
ONA: To se ptáš ty mě?!
ON: Na co tím narážíš?
ONA: Heh… neuvěřitelný.
ON: Nějak nerozumím, co jsem zas udělal.
ONA: Přišel bys vůbec, kdybych ti nebrečela do telefonu?
ON: Vyděsilas’ mě, nikdy jsem tě neslyšel plakat.
ONA: Takže nepřišel.
ON: Proč vždycky vyvozuješ to nejhorší?
ONA: Tak přišel?
ON: … co se vlastně stalo?
ONA: Nic.
ON: Tak proč jsem sem jezdil?
ONA: Prosím?! To mi řekni ty.
ON: Nerozumím, co se mezi náma děje.
ONA: Taky bych to ráda věděla.
ON: Tak proč se takhle chováš? Kde je ta úžasná, neodolatelná a svůdná Amy, kterou…
ONA: … jsi přefikl na maturitním plese?
ON: Vzdávám to.
ONA: Ztratila se, víš? Zahrabala se hluboko sama do sebe, když ses na ni vykašlal.
ON: Copak jsem se na tebe někdy vykašlal?
ONA: A jak to chceš nazývat!?
ON: O čem to zase mluvíš?!
ONA: Přijela jsem za tebou, lhala jsem rodině, jen abych si zajistila alibi, abych mohla být chvilku s tebou. A co z toho? Chladný přivítání, opilecká stížnost na život, žvatlání o fotbale, neosobní mechanickej sex a…
ON: Takže takhle to vidíš?
ONA: A jak jinak bych to měla vidět!?
ON: Pozval jsem tě domů.
ONA: Protože v kanclu se ti špatně píchá.
ON: To snad nechápeš, kolik jsem riskoval?!
ONA: Tak proč jsi mi sakra psal?!
ON: Copak myslíš, že bych kvůli tobě riskoval rodinu, kdybys pro mě nic neznamenala?!
ONA: Já nevím.. (rozpláče se)
ON: Neplač.
ONA: Nesahej na mě.
ON: Amy… (obejme ji)
ONA: Jen chci, aby všechno bylo jako poprvé.
ON: Ššš.
ONA: Chci zpátky na ten maturák. Chci být zase osmnáctiletá, blbá… chci ten drink a chci… (vzlykne)chci abyses na mě díval tak jak tehdy.
ON: Amy… neplač. Nech toho. Podívej se na mě. Podívej se…
ONA: Řekni to.
ON: Co?
ONA: Řekni mi to… zlato… princezno… miláčku. Copak jsme z tohohle úplně pryč?
ON: Amy, lásko… pamatuješ si, co jsem ti říkal, že jo?
ONA: Pusť mě! Vidíš? Egocentrickej tupče! ‚Hlavně nebuď zamilovaná‘… tohles‘ mi říkal. To vážně myslíš, že o to tu jde?!
ON: Amy, co se to s tebou…
ONA: Nech mě být, jedu domů.
ON: Počkej…
ONA: Na co?! Na další varování, abych se nezabouchla do pana dokonalýho? Netočí se celej svět jen kolem tebe…
ON: Tak o co tu jde?
ONA: … proč jsi přijel?
Nápad – ★★★☆☆
Námět tajného mileneckého poměru mezi starším ženatým mužem a mladší zadanou ženou sice nepatří mezi nejoriginálnější, ale jako základ pro komorní konverzační drama funguje spolehlivě. Zápletka těží z klasického konfliktu rozumu a citu, což dává prostor pro silnou psychologii postav. Pro příště by stálo za to zkusit do tohoto známého klišé vnést nějaký nečekaný zvrat nebo specifičtější motivaci, která by text odlišila od podobných dramat.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je velmi hutná a od první repliky čtenáře či diváka vrhá přímo do středu vyhroceného emocionálního konfliktu. Skvěle se ti daří budovat napětí a frustraci obou aktérů, jejichž pocity bezmoci a vzájemné přitažlivosti přímo sálají z každého slova. Závěrečná katarze působí uvěřitelně a zanechává silný, melancholický dojem, který přesně odpovídá zvolenému žánru.
Provedení – ★★★★☆
Dialogy jsou svižné, přirozené a mají výborné tempo, což je pro scénář naprosto klíčové. Postavy mluví jako skuteční lidé v hádce, skáčou si do řeči a používají úderné, krátké věty, díky čemuž je text velmi čtivý. Dej si jen pozor na formátování scénáře – scénické poznámky a vnitřní monology by měly být jasně oddělené od replik, ideálně v závorkách, aby se v textu herci lépe orientovali.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a emotivní dialog, který dokazuje tvůj cit pro dramatickou stavbu scény a psychologii postav. Ačkoliv téma není převratně nové, tvé zpracování je upřímné, dynamické a dokáže udržet pozornost od začátku až do konce. Určitě v psaní scénářů pokračuj, máš skvělý cit pro rytmus mluveného slova a umíš pracovat s podtextem.