Scénář

Darujte mi čas

Darujte mi čas

Divadelní drama

 

12 Postav7 mužů + 5 žen, Děda Stanislav Sýkora, Syn Jiří Sýkora + Snacha Marie Sýkorová + Vnuk (dospělý) Pavel Sýkora + Vnučka (dospělá) Veronika Sýkorová, První dcera Laura Tomášková + Zeť Mario Tomáško, Druhá dcera Regina Sýkorová + Vnuk (dospělý) Vít Klem, Komorník, Kuchařka, Opravář Oldřich Jakoubek

 

  1. jednání

Scéna 1

Na scéně je veliký stůl. Komorník a kuchařka jej upravují.

Komorník         Na čele bude samozřejmě pan továrník, jak ale posadíme ostatní?

Kuchařka          Prosím tě, dej ty lístky sem. Scházejí se pravidelně a sedli by si i bez lístků. Dávám je tam jen kvůli tobě. Podívej. Po pravé ruce pana továrníka bude sedět mladej pán Jiří Sýkora. Vedle něj jeho žena Marie a pak jejich děti Pavel a Veronika. Na levé straně pak Prvorozená dcera Laura s manželem Máriem a vedle nich druhá dcera Regina se synem Vítkem. Pamatuj si to, protože pan Karel, který tu dělal před tebou, s tím problém neměl. Jestli to příště pomotáš, dostaneš na prdel.

Komorník         Jo? A dostanu vařečkou, nebo měchačkou?

Kuchařka          Sekerou mezi půlky.

Komorník         A pootočíš s ní?

Kuchařka          Labužníku. Práci dokončili a odcházejí. Přichází celá rodina a starý pán usedá jako první. Děda Stanislav Sýkora sedí za stolem, pomalu se všichni schází a nezúčastněně, až otráveně si sedají. Pouze dcera Regina a Vít, dědečka políbí. Když přijdou dcera Laura s manželem Marianem, postaví se k hledišti a hovoří spolu.

Laura                  Já se divím, že pozval taky ty příživníky. Jen si užívají z našich peněz.

Mario                 Vždyť víš, že si dědek na Reginu potrpí. A toho jejího blbouna holt bere jako vlastního. Když si všichni sednou, děda pomalu začne hovořit.

Děda                  Jsem rád, že jste všichni v dobré náladě. Sezval jsem vás dnes výjimečně o měsíc dříve, než bylo, jako vždy, dohodnuto. Vedly mě k tomuto rozhodnutí dva důvody. Za prvé, mě potkala nepříjemná záležitost v podobě nemoci a za druhé naši vědci vyvinuli vám jistě známý faktor ypsilon. Nebudu definovat svou nemoc, neboť jsme na počátku nového věku a lékaři dokáží téměř zázraky. Musím se ale přiznat, že je můj stav vskutku velice vážný a já potřebuji váš čas. Abych však planě nemluvil do větru a abych také představil celou situaci dokonale našim příbuzným, kteří žijí mimo reálný svět, takzvaně na samotě u lesa, upřesním, o co jde. Vědci zjistili, (Dívá se při řeči na Dceru Reginu a vnuka Víta.) že lze zdraví a čas spojit do jedné dimenze a přenášet z jednoho na druhého. Abych to upřesnil jednoduchým příkladem, lze darovat čas určený jednomu jedinci někomu jinému. Má nemoc mi velí, abych vás požádal o váš čas, jinak má tělesná schránka nevydrží a zemřu. Zde na stole je přístroj, který dokáže váš čas darovat mému životu. Stačí jen přiložit ruku a podržet tak dlouho, jak dotyčný uzná za vhodné. Na displeji se ukáže, kolik času mi věnujete. Vyzkoušejte si krátce, jak to funguje, a do zítřejšího poledne si promyslete, kolik mi můžete či chcete věnovat. Nyní dovolte, abych se odebral do svého pokoje, neboť mi není nejlépe. Odchází. K přístroji na stole přistupují všichni přítomní a cukavými pohyby zkouší, jak přístroj funguje, mimo snachy Marie. Jen dcera Regina a Vít, podrží ruku na přístroji podstatně déle. Všichni po zkoušce přístroje odchází. Zůstávají syn Jiří a jeho manželka Marie.

Jiří                       Já nevím, nemůžu mu přece dát víc.

Marie                 Na co potřebuje další čas? Za svůj život udělal vše, co mohl. Nevím, proč by tu měl ten dědek strašit dál?

Jiří                       Nezapomínej, že je to můj otec.

Marie                 Tím spíš by měl své děti chránit před takovým… podivným rozhodnutím. To já bych po svých dětech nechtěla ani náhodou.

Jiří                       Nedokážeš se vžít do jeho situace. Asi mu nebylo nejlépe, když se rozhodoval, k takovému činu.

Marie                 Co je to za hrdinství? Chtít po svých dětech, aby mu věnovali část svého života? Tvůj tatíček se vlastně ukázal, jako pěkný zbabělec. Místo toho, aby důstojně zemřel a předal tak vedení firmy dětem, chce na jejich úkor dál svou vybudovanou slávu ničit špatnými rozhodnutími. Jen si vzpomeň na loňský rok, málem jsme zkrachovali. A nebyla to vina nikoho jiného! Měl by předat vedení a odejít.

Jiří                       Sama dobře víš, že ten loňský úpadek byl kvůli reorganizaci modernějšího vybavení a celosvětové krizi. Nyní firma prosperuje daleko lépe.

Marie                 Právě proto by měl odejít. Chce dál kralovat, aby jeho děti nic nemohli. Nic! Co ti bude platné, že firmu převezmeš místo letošního roku, až… já nevím, třeba za pět let, když už nebudeš mít sílu a budeš myslet spíše na penzi, kterou si notabene ani neužiješ, poněvač jsi svůj díl života věnoval tatíčkovi?

Jiří                       Vidíš to příliš černobíle.

Marie                 Zato ty to vidíš barevně. Jestliže však předáš část svého času tatíčkovi, nestěžuj si. Já osobně mu nedám ani minutu. Odcházejí. Služebnictvo uklízí a odnáší i přístroj. Přichází vnoučata Pavel a Veronika.

Pavel                  Musím si na chvíli sednout.

Veronika          Kdyby děda věděl, jak jsi na tom se zdravím, nikdy by to po tobě nechtěl.

Pavel                  Pst! Nemluv tak nahlas. Nikdo se o mém stavu nesmí dozvědět. Víš to jen ty a můj lékař. Ty něco dědovi dáš?

Veronika          Nevím, nechce se mi. Je mi ho líto, ale abych mu věnovala čas, který patří mně? Nevím, jak se rozhodnout.

Pavel                  Já jsem se již rozhodl. Dám mu všechen, který mi zbývá.

Veronika          Ty ses snad zbláznil? To ale umřeš!

Pavel                  No a? Mám umřít teď, nebo za nějakou dobu? Stejně mě už v životě nic krásného nečeká.

Veronika          Bratříčku, nedělej to. Já tě mám ráda. Dědu samozřejmě taky, ale děda je starej, zaslouží si umřít.

Pavel                  To zní, jako by si mu to přála.

Veronika          Neblázni. Víš, jak to myslím. Jestli to uděláš, nebudu na tebe vzpomínat s láskou, ale řeknu si, že si byl ten největší pitomec pod sluncem.

Pavel                  Asi máš pravdu, ale nějaký čas mu věnuji. Ještě nevím kolik, možná víc, možná míň. Ono se to lehce řekne, ale když jsem si to předtím vyzkoušel, padla na mě taková nějaká tíseň. Jako by si tím předáváním času člověk uvědomil, jak málo máme.

Veronika          Teď o tom nemluv, jdou sem Tomáškovi. Přichází Laura a Mario.

Mario                 Koukejme na Sýkorky, mají starosti se starým Sýkorou.

Laura                  Nebuď neurvalej. Asi jsi nepochopil, že podle darování se bude papínek pravděpodobně rozhodovat i při psaní závěti. Mario zapíská.

Mario                 No jo, to mi nedošlo. Myslíte, že by ze starýho něco ukáplo?

Veronika          Tak tohle poslouchat nemusím. Jdu do parku. Odchází.

Laura                  Počkej Verčo, půjdu s tebou. Obě odchází.

Mario                 Můj známej programuje tyhle mašinky a vím, jak to udělat, aby se dal záznam změnit.

Pavel                  To jako že bys třeba daroval svůj čas ne dědovi, ale mě?

Mario                 Tak nějak, akorát je tvůj popis s malou nepřesností. Tvůj čas by byl dán stařečkovi, jen by se v záznamu objevilo, že jsem mu ten čas daroval já.

Pavel                  Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario                 Já mám ještě jednoho známého a od něj vím, jak jsi na tom se zdravím. Jestli umím dobře počítat, řekl bych, že jsi rozhodnut, dát dědovi větší část svého času. Mám pravdu?

Pavel                  Koukám, že máš samé dobré známé. Má otázka však zůstává stále stejná. Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario                 Ono je dobré mít známé. Já jich mám spousty. Jeden sedí například v kanceláři místních novin a ten má přehled kamaráde. Tuhle jsem od něj odkoupil fotky, na nichž dva opilí znásilňují snad třináctiletou dívčinu. Jeden ti byl sakra podobnej.

Pavel                  Vždyť to byla nahraná situace pro pobavení. O nic nešlo a k ničemu nedošlo. Dělali jsme to jen jako. Ta holka neměla důvod si stěžovat.

Mario                 Ta holka si taky nestěžovala, ale myslíš, že tomu dědeček a ostatní uvěří?

Pavel                  Hajzle! Vrhne se na Mária a začnou se prát. Vtom se ozve křik a Dcera Regina vběhne na jeviště a svolává všechny. Přicházejí všichni, mimo dědečka a služebnictva.

Regina               Někdo ukradl čas.

Laura                  Jakej? Komu?

Regina               Ten v přístroji.

Jiří                       Ale vždyť tam ještě nic nebylo?

Regina               Zkoušeli jsme všichni a já byla jako poslední. Když jsem si to odzkoušela, podívala jsem se na displej a tam bylo, že jsme nashromáždili pro otce tři dny života. A teď je to pryč. Každý křičí přes každého, jeden obviňuje druhého a všichni se pomalu vytrácí.

 

Scéna 2

Na scéně sedí, stojí a čekají všichni kromě dědečka a služebnictva. Opravář má připojen přístroj k počítači.

Opravář            Tak bohužel poslední data byla vymazána v 14.33. Ten, kdo si čas přivlastnil, musel znát heslo.

Pavel                  Já vím, kdo to ukradl. Mario. Říkal, že to umí přeprogramovat.

Mario                 Přeprogramovat to umí každý malý dítě, ale heslo bohužel. S tím nemůžu sloužit. Vyber si na obžalobu někoho jiného.

Laura                  Zavoláme policii, ať to vyšetří.

Mario                 Prosím tě, poldové by se ti akorát vysmáli. Mají jiný starosti a ne takovou banalitu.

Regina               I když si nemyslím, že je to banalita a tento čin odsuzuji, jako hyenizmus, přesto jsem přesvědčena, že se nic tak závažného nestalo. Ten, kdo to udělal, je sice zavrženíhodný, ale myslím, že tři dny života jej neučiní šťastnějším.

Vít                       Mami, promiň, že s tebou nesouhlasím, ale myslím si, že bychom neměli tuto banalitu, jak tomu říká strejda, přehlížet. Policie se tím jistě zabývat nebude, v tom má jistě pravdu, ale pro naši čest bychom viníka zjistit měli. Navrhuji zavolat soukromého vyšetřovatele.

Jiří                       Souhlasím s Vítkem. Nejde o ty tři dny, ale o podezření na každého z nás.

Opravář            Promiňte že se vměšuji do vašeho důvěrného rozhovoru, ale jmenuji se Oldřich Jakoubek a do minulého měsíce jsem pracoval pro soukromou detektivní kancelář Rufido. Jestli budete souhlasit, ujal bych se vyšetřování.

Mario                 Ne ne ne. Žádný Opravář nám nebude koukat do soukromí.

Veronika          Já jsem pro. Pan Jakoubek zná již celou situaci a vyzná se i v přístroji. Jestliže má zkušenosti s vyšetřováním, myslím, že volat jiného vyšetřovatele není potřeba, když se nám nabízí.

Marie                 jízlivě Co to bude stát, pane vyšetřovateli?

Opravář            Asi, že to necháme být. Nerad bych se vnucoval. Ostatně musím ještě k jednomu zákazníkovi. Omlouvám se.

Jiří                       Počkejte! Dávám hlasovat. Kdo je pro, aby tuto podlost vyšetřil pan Jakoubek? Ruce se pomalu zvedají, kromě Maria, Laury a Marie.

Jiří                       Takže 5 pro. Pane Jakoubek, ujměte se prosím vyšetřování.

Opravář            Dobrá. Jestli dovolíte, začnu u služebnictva. Odchází. S ním i Marie, Pavel, Dcera Regina a Vít.

Laura                  Nic nezjistí, akorát z nás bude tahat peníze.

Jiří                       Jen ho nech pracovat. Mně by zajímalo, kdo je tak hamižný, že to ukradl.

Mario                 Já si taky myslím, že na nic nepřijde. Ne, že by mě nezajímalo, kdo to sebral, ale jestliže jsou data smazána, nic nikomu nedokáže. Nakonec, když někoho obviní, ten dotyčný může říct, že to není pravda a bude to všechno pro kočku.

Veronika          Ty myslíš, že jako vyšetřovatel neví, že musí předložit důkazy? Jestli to dělal, poradí si.

Mario                 Colombo to asi není, jinak by se tím živil.

Laura                  Kolik si řekne, když to vyřeší?

Mario                 Prosím tě, radši mlč. Zajímají tě jen prachy cizích lidí.

Laura                  Jak to cizích? Mě zajímá, o kolik přijdu já?

Jiří                       Buď v klidu. Jestli odhalí viníka, zaplatím mu celý obnos já.

Veronika          Zajímá vás taky něco jiného než prachy?

Mario                 Zajímá, ale všechny mé zájmy stojí peníze.

Veronika          To jste celí vy. Děda umírá a vy se staráte jen o plnou kapsu. Nebylo by lepší najít toho, kdo to ukradl a donutit ho, aby to vrátil?

Jiří                       Verunko. Samozřejmě, by to bylo lepší, ale nejdřív musíme zjistit, kdo to byl. A abychom to mohli zjistit, musíme zaplatit detektivovi.

Laura                  Tys viděl nějakého detektiva? Já viděla jen zkrachovalého opraváře.

Mario                 Tak schválně. Kdo má alibi na dobu krádeže? Já hrál minigolf s Reginou.

Laura                  Já jsem spala.

Veronika          Já vařila s kuchařkou.

Jiří                       Já se díval na televizi.

Veronika          Co dávali?

Jiří                       Fotbal. A nech si ty otázky. Vypadá to, jako by sis myslela, že jsem to ukradl já.

Veronika          Tak jsem to nemyslela. Jen si musíš uvědomit, že se tě na to bude ten opravář ptát.

Mario                 Takže to máme pět na pět.

Veronika          Co máme pět na pět?

Mario                 No, pět lidí má alibi a to já a Regina, Veronika byla s kuchařkou a tady fanda fotbalu.

Laura                  No, počkej, já jsem přece spala.

Mario                 Spánek je sice zdravej, ale není to alibi.

Laura                  Tak ty si myslíš, že jsem to mohla ukrást? To už mi nevěří ani vlastní manžel?

Jiří                       Nepřeháněj, jen si urovnáme fakta.

Veronika          Takže zbývají, máma, brácha, Vítek, tady Laura a komorník.

Mario                 Zapomněli jste na starouše. Co když si to vybral sám? Ptal se ho už na to někdo? Co když je to jen planý poplach.

Jiří                       Jaký poplach? Víš, jak vypadá poplach? Ze zákulisí se ozve křik. Takhle vypadá poplach. Přiběhne kuchařka

Kuchařka          To je neštěstí. Já to věděla. Ježišmarijá, to je neštěstí. Já mu říkala, ať na tom kole nejezdí, že je to na něj moc, ale on si nedal říct. To je ale tím, že ráno kokrhal kohout jen jednou a včera povídala stará Čechová, že viděla, jak se rojej včely. To vždycky nosí smůlu.

Jiří                       Copak se stalo, paní Hano?

Kuchařka          Starej pán vypustil duši.

Mario                 No, bóže. Tak si vezme pumpičku a nafoukne ji.

Kuchařka          Jenže on vypustil svoji. Je studenej. Leží na posteli a je úplně tuhej. Všude.

Veronika          Děda umřel? Všichni ve spěchu opouští scénu. Z druhé strany přichází opravář a komorník.

Opravář            A kde jste byl v 14.33?

Komorník         V 14.30 dávám vždy panu Sýkorovi léky, takže jsem byl u něj.

Opravář            Jak dlouho?

Komorník         Asi čtvrt hodiny. Musel jsem ještě naklepat polštář a deku. Starý pán měl rád načechrané povlečení. Potom jsem mu naskládal vyprané prádlo do skříně a napustil jsem do konvice čerstvou vodu.

Opravář            Dobrá, dobrá, já se na to pana Sýkory přeptám. Jak dlouho zde pracujete?

Komorník         Od minulého týdne. Bývalý komorník tu byl deset let. Prý musel skončit, ze zdravotních důvodů. Kuchařka je tu půl roku. Jestli byste potřeboval informace o rodinných vztazích, jistě vám poví víc. Včera zrovna přinesla slečna Veronika strom rodinných vztahů. Možná by vás to zajímalo.

Opravář            To by bylo výborné. Potřeboval bych nějaký přehled. Vchází uplakaná kuchařka s taškou.

Komorník         Podívejte, zrovna je tady. Hano, nevíš, kde je ten rodokmen, co vypracovala Veronika? Pan Holmes by potřeboval nějaká fakta.

Kuchařka          Starej pán to má za sebou. Rozpláče se.

Komorník         Tak já to přinesu. Zrovna jdu panu Sýkorovi rozmasírovat páteř.

Kuchařka          Ale starej pán to má za sebou.

Komorník         Já slyším. Kde? Na polici?

Kuchařka          V posteli. Je tuhej. Umřelej. Je krch… Ukáže, jak vypadá mrtvola.

Komorník         Do kelu, to je smůla. Týden v práci a je po práci.

Opravář            Z toho si nic nedělejte. Práci jistě seženete. Otočí se na kuchařku. Zavolala jste doktora?

Kuchařka          Už je na cestě.

 

  1. jednání

Scéna 1

Na scéně jsou Regina, Laura a Veronika. Všechny v černém.

Regina               Když žila ještě maminka, byl táta svěží. Takhle sešel, až po její smrti.

Laura                  Máš pravdu. A taky se změnil povahově. S mámou to bylo skvělý.

Veronika          A co můj táta? Měl nějaký ženský?

Regina               Myslíš po svatbě, nebo před ní?

Laura                  Ty víš o nějaké avantýře Jiřího? Povídej.

Veronika          No, to ne. Nechci slyšet, že byl mé mámě nevěrný. Myslela jsem za svobodna.

Regina               V sedmnácti chodil s nějakou Ruskou. Byl do ní zamilovaný až po uši.

Laura                  Jo, ale táta mu to zatrhl. Prý, že Rusákům nebude posluhovat on, ani jeho syn.

Veronika          O té vím. Táta má dodnes její fotku. Měl. A měl ještě někoho? Přichází Opravář a zbytek rodiny.

Opravář            Musíme zavolat policii. Váš otec byl zavražděn.

Regina               To je nějaký omyl. Doktor přece říkal, že došlo k zástavě a že se to dalo čekat. Proč si myslíte, že to byla vražda?

Opravář            Tím, že někdo ukradl jeho našetřený čas, ho zabil. Sice nepřímo, ale dá se to posuzovat jako zabití.

Jiří                       Á pan důležitý. Přestaňte tady prohlašovat přemrštěná sdělení, vražda to není. Já bych to takto neposuzoval. Stejně by si ten čas otec nevybral hned.

Opravář            Nejste soudce.

Marie                 Nemůžeme si dovolit skandál. Jsme na dobrém jménu firmy závislí. S tou policií je to přehnané.

Opravář            V tom případě mě omluvte, ale takto nemohu dokončit pátrání po zloději.

Mario                 Já si to myslel. Nejste detektiv, ale podvodník.

Opravář            Promiňte, ale k oficiálnímu přezkoumání nemám oprávnění. Musím zavolat policii. Nashledanou.

Marie                 Tak to tedy ne! Naši firmu by to poškodilo. Policie se volat nebude.

Opravář            To je váš problém. Já vím, co je má povinnost. Odchází.

Marie                 Jsem zvědavá, jak se dostanete k vrátkům, když jsou venku bulíci. Opravář se zarazí a vrací se.

Opravář            Co jsou bulíci?

Marie                 Snad, kdo jsou bulíci.

Opravář            Kdo jsou bulíci?

Veronika          Přece byste panu detektivovi nevěšeli bulíky na nos?

Jiří                       Nejen na nos. Bulíci by si poradili s celým panem Holmesem. Oni totiž dnes ještě nesvačili.

Laura                  Abych vás uklidnila. Bulíci jsou naši dobrmani. Jsou to moc hodní a poslušní pejskové. Když dokončíte práci, kterou jste začal, nic se vám nestane.

Opravář            To je omezování osobní svobody. Budu si stěžovat.

Mario                 To můžeš, detektive, ale nejdřív najdi zloděje.

Vít                       Já myslím, že teď je to už stejně jedno. Dědečkovi život nevrátíme a místo nenávisti, bychom měli v rodině hledět na slušnost. Opravář se začne vrtat v přístroji na předávání času.

Jiří                       Je sice pěkné, že se snažíš o urovnání rodinných vztahů, ale je to slušně řečeno krátkozraké myšlení. Uvědom si, že jen zloděj má zájem o své neodhalení. Ukradl jsi ten čas snad ty?

Regina               To je nesmysl. Neudělal jsi to Vítku. Že ne.

Marie                 Samozřejmě, že to Vítek neudělal. On je svatej. Nechce, aby se to vyřešilo, a hraje si na mravního ochránce.

Jiří                       Nebuď zlá. Ať nám Vítek poví, kde byl v 14.33. Vít nervózně pokukuje po Lauře, načež odpoví.

Vít                       Nemám alibi. Laura si oddechne.

Mario                 Nemám alibi. To není odpověď. Řekni, kde jsi byl.

Vít                       Ve čtrnáctém pokoji. Potřeboval jsem trochu klidu, abych si mohl rozmyslet, kolik času věnuju dědečkovi.

Mario                 Máš na to nějaký důkaz?

Vít                       Ležel jsem na posteli.

Mario                 To není důkaz.

Regina               Jak to, že ne? Oto! Přichází komorník. Uklízel jste dnes ve čtrnáctce?

Komorník         Ano prosím. Někdo na posteli odpočíval. Musel jsem ustlat.

Jiří                       Tak dost! Necháme zbytečných dohadů a přenecháme řešení na panu Oldřichovi. Poplácá pana opraváře po zádech. Vtom mu přístroj zkratuje a vyvalí ze z něho kouř.

Opravář            Co to děláte, člověče? Tohle není stavebnice. Víte, co se může stát?

Jiří                       Vždyť ten krám už nepotřebujeme. Klidně ho hoďte do popelnice.

Opravář            To si jen myslíte. Každý, kdo do něj vloží čas, je pod jeho vlivem. Podívá se na displej. Ježišmarijá! Zbledne a posadí se.

Vít                       Co tím myslíte? Pod jeho vlivem.

Opravář            Tím zkratem se změnilo nastavení.

Pavel                  No tak to vyhoďte i s novým nastavením. Opravář se postaví a zjedná si ticho. Utře si pot na čele a skoro nepřítomně prohlásí.

Opravář            Nastavení v přístroji změnilo znaménko. Každý, kdo do něho vložil svůj díl času, má tento k použití. Omlouvám se, ale pan Jiří do mě strčil. Posadí se a takřka nevnímá.

Pavel                  Nerozumím tomu. Mohl byste to říci jasněji?

Marie                 Je neschopnej. Mě bylo od začátku jasné, že na nic nepřijde. Vyhoďte ho za vrata.

Opravář            Mohl bych se zeptat, kolik jste starému pánovi věnovala? Marie se nervózně rozhlíží a pak se pod pohledy ostatních přizná.

Marie                Bála jsem se. Nedala jsem nic. Byla by hloupost dávat něco dědkovi nad hrobem, když firma potřebuje ráznou ruku.

Opravář            Tak v tom případě jste na tom asi relativně nejlépe.

Laura                  Co to znamená? Relativně nejlépe.

Opravář            Kolik jste dala vy?

Laura                  Provinile. Sedm hodin. No co na mě tak koukáte? Vážím si každé minuty a šlo vlastně jen o zkoušku!

Opravář            V tom případě máte ještě sedm hodin života. Je mi líto, ale je to tak. Ostatní jsou na tom podobně. Všichni začnou pobíhat a křičet, jeden přes druhého. Po chvíli je Jiří ztiší.

Jiří                       Ticho! Kolik jste kdo darovali času? Já dal deset hodin. Ukáže na prvního, pak postupně všichni hlásí.

Regina               Já 20.

Laura                  7.

Mario                 3.

Pavel                  Já 4.

Veronika          4.

Vít                       24. Jiří ukáže na Mária.

Jiří                       Tak jestli je to vše pravda, máš necelé tři hodiny života.

Pavel                  To nemůže být pravda! Udělejte s tím něco, člověče!

Opravář            Nemohu. Přístroj je zkratován a nekomunikuje.

Mario                 Tak ho rozmlátíme.

Opravář            Zbytečné. Nastavení již není v přístroji, ale ve vás.

Veronika          To jako chcete říct, že je můj organismus nastaven i přes mé zdraví na čtyři hodiny a potom… co?

Opravář            Přesně tak. Mozek dá povel vypnout. Nastane zmatek a všichni všechny obviňují. Opona jde dolů.

 

Scéna 2

Na scéně je dcera Regina, Laura, Mario, Jiří, Pavel, Marie, Veronika a Vít. Všichni sedí, mlčí, občas se podívají na hodinky.

Mario                 To je přece nesmysl. Je nemožné, abych za pět minut zkolaboval, přesto, že jsem absolutně zdráv. Té pohádce nemůže nikdo uvěřit.

Jiří                       Počkej ještě čtyři minuty a pak se tomu všichni zasmějeme.

Mario                 Tobě se řekne, počkej čtyři minuty. Víš, jak je to deprimující? Nebudu tady čekat na smrt! Jdu se projít. Odchází, když odejde ze scény, ozve se žuchnutí. Všichni zareagují, buď během k němu, nebo jen zaječením, či jinak. Na scéně zůstávají jen Vít, Veronika a Laura.

Laura                  Neberte to tak tragicky. Je to pořád dokola.

Veronika          Jak můžeš být tak klidná? Jestli sis nevšimla, tak ti umírá manžel!

Laura                  Za poslední půlrok je to třetí infarkt. S tím přístrojem to nemusí mít nic společného. Uvidí se za hodinu, co to udělá s Veronikou a Pavlem. Mario se z toho vyhrabe. Zavolejte doktora.

Vít                       Nehodlám tady hodinu nečinně sedět a čekat, jestli umřu. Jestli to má být můj poslední den, chci, aby mi to potvrdil lékař.

Veronika          Já mám strach.

Vít                       Nebuď jak malá. To přece nemůže být pravda. Tím, že to víme, se sami dostáváme do transu, nebo euforie, nebo jak se to jmenuje a sami sebe ničíme! Říkej si, je to hloupost, je to hloupost, je to hloupost. Ale pro jistotu toho doktora využijeme i pro sebe.

Veronika          Já ho zavolám. Mám mobil na chodbě. Odchází.

Laura                  Jestliže to není pravda, nic se neděje, ale jestli by to mělo fungovat, pojď a miluj mě, stejně, jako v 14.33. Ne, stejně. Víc. Budeme se milovat do úplného zešílení. Vít a Laura se políbí a odcházejí. Scéna zhasne, je slyšet jen tikot hodin. Po chvíli se ozve křik. Z jedné strany vběhne polonahá Laura a z druhé Regina. Obě křičí a mluví jedna přes druhou.

Laura                  Pavel je mrtvý, mě zbývají jen tři hodiny života! To je strašné.

Regina               Veronika leží na chodbě mrtvá. Mě zbývá šestnáct hodin života! Je to hrůza, ono to funguje. Přichází Jiří, Vít a Marie. Jiří kondoluje Lauře.

Jiří                       Promiň, Lauro, lékař říkal, že to byl jeho pátý infarkt za poslední dobu. Nedalo se nic dělat. Nezbývá nám všem, než čekat na smrt.

Vít                       Nehodlám poslední den života strávit čekáním. Jestli něco nesnáším, tak je to nevědomost. Ať je stav jakkoli beznadějný, chtěl bych se dozvědět, kdo ukradl dědečkův čas. Zkusím zrekapitulovat všechno, co víme. Jiří se díval na televizi. Veronika byla v kuchyni s kuchařkou. Mario hrál minigolf s Reginou. Komorník byl u dědy. Pavel prý ležel na čtrnáctce, jak mu to dosvědčil komorník.  Zbývá Marie, Laura a… já. Kradla teta Marie.

Marie                 Lže! Chce si zachránit kůži a vymýšlí si, jen aby vina nepadla na něj!

Jiří                       Nevím, o jaké kůži mluvíš, ani proč Vítek obvinil tebe s takovou jistotou, ale já bych se také rád dozvěděl, kdo byl taková hyena. Otočí se na Víta. Kde jsi byl v 14.33?

Vít                       Nemám alibi.

Laura                  Teď je to už jedno. Mário je v pánu a já se nemám za co stydět. V onu dobu jsme se milovali s Vítkem na pokoji číslo čtrnáct. Vít přitakává. Pohled všech se obrací k Marii.

Marie                 Za dvacet hodin, až všichni skapete, to bude každému jedno. Zůstanu jen já a moje firma. Jděte do háje se svou touhou vědět všechno! Jestli je tady někdo spravedlivý, tak jsem to já! Já jediná se nenechala vlákat do pasti. A díky tomu zůstanu naživu! Vy poctivci.

Jiří                       Mám jen pět hodin života. I kdyby tomu mělo být jinak, nesnesu, aby zůstal naživu někdo, komu je čest naší rodiny míň, než vlastní chamtivost. I když jsi má žena, proklínám tě. Přistoupí k Marii a uškrtí ji. Ostatní nečinně přihlížejí. Když padne Marie na zem mrtvá, otočí se Jiří k hledišti.

Jiří                       Jděte domů a žijte. Máme tak málo. Děkujeme, že jste nám darovali svůj čas.

 

Konec

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 27 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

0