Darujte mi čas

Divadelní drama

12 Postav7 mužů + 5 žen,

Děda Stanislav Sýkora

Syn Jiří Sýkora

Snacha Marie Sýkorová

Vnuk (dospělý) Pavel Sýkora

Vnučka (dospělá) Veronika Sýkorová

První dcera Laura Tomášková

Zeť Mario Tomáško

Druhá dcera Regina Sýkorová

Vnuk (dospělý) Vít Klem

Komorník

Kuchařka (mluví špatně česky má ukrajinský přízvuk)

Opravář Oldřich Jakoubek

1. dějství

Jídelna

Jídelna bohatého domu. Na scéně je veliký stůl. Komorník a kuchařka jej upravují.

Komorník      Na čele bude samozřejmě pan továrník, jak ale posadíme ostatní?

Kuchařka       Prosím tě, dej ty lístky do mě. Scházejí se pravidelně a sedli by si i bez lístky. Dávám je tam jen kvůli tvoje. Pokoukej. Po pravé rameno, bude…

Komorník      Myslíš po pravé ruce.

Kuchařka       Myslíš po pravé straně pana továrníka bude svědět mladej pán Jiří Sýkorka.

Komorník      Sedět. Sýkora.

Kuchařka       Neskoč mi pořád do mluvení.

Komorník      Neskákej mi do řeči.

Kuchařka       Jak mám něco učit, když mě pořád přeřezáváš?

Komorník      To bych rád. Poplácá kuchařku po zadku.

Kuchařka       Starej kůzle.

Komorník      Kozle.

Kuchařka       Vedle něj jeho žena Marie a pak jejich děti Pavel a Veronika. Na levé straně pak prvoporoděná dočka Laura s menaželem Mário a vedle nicho druhá dočka Regina a její syn vytek.

Komorník      On Vítek vytek? On se počůral?

Kuchařka       To je vaše jméno, ne naše. U nas Vitalij. Jo a to sedění si pamatuj, protože pan Karel, který tu dělal před tvoje, s tím problém nechtěl. Jestli to pomotáš, dostaneš na prdel.

Komorník      Jo? A dostanu vařečkou, nebo měchačkou?

Kuchařka       Sekerou mezi půlky.

Komorník      A pootočíš s ní?

Kuchařka       Ty labužník. Smějí se. Práci dokončili a odcházejí. Přichází celá rodina a starý pán usedá jako první. Děda Stanislav Sýkora sedí za stolem, pomalu se všichni schází a nezúčastněně, až otráveně si sedají. Pouze dcera Regina a Vít, dědečka políbí. Když přijdou dcera Laura s manželem Marianem, postaví se k hledišti a hovoří spolu.

Laura              Já se divím, že pozval taky ty příživníky. Jen si užívají z našich peněz. Bůh ví, s kým ho Regina má a stejně žijí v maringotce jako nějací bezdomovci.

Mario             Vždyť víš, že si dědek na Reginu potrpí. A toho jejího blbouna holt bere jako vlastního. Když si všichni sednou, děda pomalu začne hovořit.

Děda               Jsem rád, že jste všichni v dobré náladě. Sezval jsem vás dnes výjimečně o měsíc dříve, než bylo, jako vždy, dohodnuto. Vedly mě k tomuto rozhodnutí dva důvody. Za prvé, mě potkala nepříjemná záležitost v podobě nemoci a za druhé naši vědci vyvinuli vám jistě známý faktor ypsilon. Nebudu definovat svou nemoc, neboť jsme na počátku nového věku a lékaři dokáží téměř zázraky. Musím se ale přiznat, že je můj stav vskutku velice vážný a já potřebuji váš čas. Abych však planě nemluvil do větru a abych také představil celou situaci dokonale našim příbuzným, kteří žijí mimo reálný svět, takzvaně na samotě u lesa, upřesním, o co jde. Vědci zjistili, Dívá se při řeči na Dceru Reginu a vnuka Víta. že lze zdraví a čas spojit do jedné dimenze a přenášet z jednoho na druhého. Abych to upřesnil jednoduchým příkladem, lze darovat čas určený jednomu jedinci někomu jinému. Má nemoc mi velí, abych vás požádal o váš čas, jinak má tělesná schránka nevydrží a zemřu. Zde na stole je přístroj, který dokáže váš čas darovat mému životu. Stačí jen přiložit ruku a podržet tak dlouho, jak dotyčný uzná za vhodné. Na displeji se ukáže, kolik času mi věnujete. Vyzkoušejte si krátce, jak to funguje, a do zítřejšího poledne si promyslete, kolik mi můžete či chcete věnovat. Nyní dovolte, abych se odebral do svého pokoje, neboť mi není nejlépe. Odchází. K přístroji na stole přistupují všichni přítomní a cukavými pohyby zkouší, jak přístroj funguje, mimo snachy Marie. Jen Vít podrží ruku na přístroji podstatně déle. Všichni po zkoušce přístroje odchází. Zůstávají syn Jiří a jeho manželka Marie.

Jiří                    Já nevím, nemůžu mu přece dát víc.

Marie             Nedávej mu nic! Na co potřebuje další čas? Za svůj život udělal vše, co mohl. Nevím, proč by tu měl ten dědek strašit dál?

Jiří                    Nezapomínej, že je to můj otec.

Marie             Tím spíš by měl své děti chránit před takovým… podivným rozhodnutím. To já bych po svých dětech nechtěla ani náhodou.

Jiří                    Nedokážeš se vžít do jeho situace. Asi mu nebylo nejlépe, když se rozhodoval, k takovému činu.

Marie             K takovému činu? K takovému podlému činu. Co je to za hrdinství? Chtít po svých dětech, aby mu věnovali část svého života? Tvůj tatíček se vlastně ukázal, jako pěkný zbabělec. Místo toho, aby důstojně zemřel a předal tak vedení firmy dětem, chce na jejich úkor dál svou vybudovanou slávu ničit špatnými rozhodnutími. Jen si vzpomeň na loňský rok, málem jsme zkrachovali.

Jiří                    To nebyla jeho vina.

Marie             A čí to byla vina? Měl by předat vedení a odejít.

Jiří                    Sama dobře víš, že ten loňský úpadek byl kvůli reorganizaci modernějšího vybavení a celosvětové krizi. Nyní firma prosperuje daleko lépe.

Marie             Právě proto by měl odejít. Chce dál kralovat, aby jeho děti nic nemohli. Nic!

Jiří                    Přeháníš.

Marie             Co ti bude platné, že firmu převezmeš místo letošního roku, až… já nevím, třeba za pět let, když už nebudeš mít sílu a budeš myslet spíše na penzi, kterou si notabene ani neužiješ, poněvač jsi svůj díl života věnoval tatíčkovi?

Jiří                   Vidíš to příliš černobíle.

Marie             Zato ty to vidíš barevně. Jestliže však předáš část svého času tatíčkovi, nestěžuj si. Já osobně mu nedám ani minutu.

Jiří                    Ale je to můj otec.

Marie             Čas je přece to jediné, co máme jisté. O ten nás nikdo nemůže připravit. Snad jedině vraždou. Nebo že by tohle byl nový způsob zabíjení? To by ale znamenalo, že je tvůj otec vrahem.

Jiří                    To už jsi vážně přehnala. On nás přece nevydírá, jen požádal o náš čas.

Marie             Jo. O váš čas. Rozhodl se žít na úkor svých dědiců. Vlastně to nemá k vydírání daleko. Je to podmíněno tím, že má majetek a my budeme dědit.

Jiří                    Žádnou takovou podmínku neuvedl.

Marie             To se rozumí samo sebou. Nebo si ve své naivitě myslíš, že kdo odmítne dát mu čas, něco zdědí?

Jiří                    Otec není zlý.

Marie             Není zlý, jen bezohledný. Obejme manžela. Uvědom si, že muži umírají dřív než ženy. Jestli někdy umřeš a já budu ještě žít, budu tě proklínat, žes tu se mnou mohl ještě být. Každé minuty, kterou s tebou můžu prožít, si vážím. A on mě o ten čas chce připravit. Odcházejí. Kuchařka uklízí a odnáší i přístroj. Přichází vnoučata Pavel a Veronika.

Pavel              Musím si na chvíli sednout.

Veronika       Kdyby děda věděl, jak jsi na tom se zdravím, nikdy by to po tobě nechtěl.

Pavel              Pst! Nemluv tak nahlas. Nikdo se o mém stavu nesmí dozvědět. Víš to jen ty a můj lékař. Ty něco dědovi dáš?

Veronika       Nevím, nechce se mi. Je mi ho líto, ale abych mu věnovala čas, který patří mně? Nevím, jak se rozhodnout.

Pavel              Já jsem se již rozhodl. Dám mu všechen, který mi zbývá.

Veronika       Ty ses snad zbláznil? To ale umřeš hned!

Pavel              No a? Mám umřít teď, nebo za nějakou dobu? Stejně mě už v životě nic krásného nečeká.

Veronika       Bratříčku, nedělej to. Já tě mám ráda. Dědu samozřejmě taky, ale děda je starej, zaslouží si umřít.

Pavel              To zní, jako by si mu to přála.

Veronika       Neblázni. Víš, jak to myslím. Jestli to uděláš, nebudu na tebe vzpomínat s láskou, ale řeknu si, že si byl ten největší pitomec pod sluncem. Vždyť dokud máš naději, můžeš žít, nebo ty to vzdáváš? Naděje přece umírá poslední a ty ještě neumíráš. Co když se tvůj stav nějakým zázrakem zlepší? Jestliže dáš dědovi všechno, jaký to bude mít význam? Umřeš a děda bude o pár let déle naživu. On přece cestoval, poznal svět a to tobě chybí. Musíš žít. Musíš.

Pavel              Asi máš pravdu, ale nějaký čas mu věnuji. Ještě nevím kolik, možná víc, možná míň. Ono se to lehce řekne, ale když jsem si to předtím vyzkoušel, padla na mě taková nějaká tíseň. Jako by si tím předáváním času člověk uvědomil, jak málo máme. Nikdy jsem si nemyslel, že je osud. Věřil jsem v náhodu.

Veronika       Já taky.

Pavel              Taky proto jsem žil tak, jak jsem žil. Dnes je však dokázáno, že náhoda neexistuje. I kdybych žil jako mnich v klášteře, stejně by mě má nemoc dohnala. Včera u mě zazvonili jehovisti. Docela jsem se zasmál, když na mě vyrukovali s větou, že když budu žít podle boha, bude mi líp. Měl jsem sto chutí jim ukázat svou lékařskou zprávu.

Veronika       Teď o tom nemluv, jdou sem Tomáškovi. Přichází Laura a Mario.

Mario             Koukejme na Sýkorky, mají starosti se starým Sýkorou.

Laura              Nebuď neurvalej. Asi jsi nepochopil, že podle darování se bude papínek pravděpodobně rozhodovat i při psaní závěti. Mario zapíská.

Mario             No jo, to mi nedošlo. Myslíte, že by ze starýho něco ukáplo?

Veronika       Tak tohle poslouchat nemusím. Jdu do parku. Odchází.

Laura              Počkej Verčo, půjdu s tebou. Obě odchází.

Mario             Můj známej programuje tyhle mašinky a vím, jak to udělat, aby se dal záznam změnit.

Pavel              To jako že bys třeba daroval svůj čas ne dědovi, ale mě?

Mario             Tak nějak, akorát je tvůj popis s malou nepřesností. Tvůj čas by byl dán stařečkovi, jen by se v záznamu objevilo, že jsem mu ten čas daroval já.

Pavel              Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario             Já mám ještě jednoho známého a od něj vím, jak jsi na tom se zdravím. Jestli umím dobře počítat, řekl bych, že jsi rozhodnut, dát dědovi větší část svého času. Mám pravdu?

Pavel              Koukám, že máš samé dobré známé. Doufám, že to tady nebudeš roztrubovat. Má otázka však zůstává stále stejná. Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario             Kdybych to jen tak jak říkáš roztroubil, byl bych sám proti sobě. Ono je totiž dobré mít známé. Já jich mám spousty. Jeden sedí například v kanceláři místních novin a ten má přehled kamaráde. Tuhle jsem od něj odkoupil fotky, na nichž dva opilí znásilňují snad třináctiletou dívčinu. Jeden ti byl sakra podobnej.

Pavel              Vždyť to byla nahraná situace pro pobavení. O nic nešlo a k ničemu nedošlo. Dělali jsme to jen jako. Ta holka neměla důvod si stěžovat.

Mario             Ta holka si taky nestěžovala, ale myslíš, že tomu dědeček a ostatní uvěří?

Pavel              Hajzle! Vrhne se na Mária a začnou se prát. Vtom se ozve křik a Regina vběhne na jeviště a svolává všechny. Přicházejí všichni, mimo dědečka a služebnictva.

Regina            Někdo ukradl čas.

Laura              Jakej? Komu?

Regina            Ten v přístroji.

Jiří                    Ale vždyť tam ještě nic nebylo?

Regina            Zkoušeli jsme všichni a já byla jako poslední. Když jsem si to odzkoušela, podívala jsem se na displej a tam bylo, že jsme nashromáždili pro otce tři dny života. A teď je to pryč. Každý křičí přes každého, jeden obviňuje druhého a všichni se pomalu vytrácí. Světlo zhasne, ozve se tikot hodin. 

2. dějství

Hala

Na scéně sedí, stojí a čekají všichni kromě dědečka a služebnictva. Opravář má připojen přístroj k počítači.

Opravář         Tak bohužel poslední data byla vymazána v 14.33. Ten, kdo si čas přivlastnil, musel znát heslo.

Pavel              Já vím, kdo to ukradl. Mario. Říkal, že to umí přeprogramovat.

Mario             Přeprogramovat to umí každý malý dítě, ale heslo bohužel. S tím nemůžu sloužit. Vyber si na obžalobu někoho jiného.

Laura              Zavoláme policii, ať to vyšetří.

Mario             Prosím tě, poldové by se ti akorát vysmáli. Mají jiný starosti a ne takovou banalitu.

Regina            I když si nemyslím, že je to banalita a tento čin odsuzuji, jako hyenizmus, přesto jsem přesvědčena, že se nic tak závažného nestalo. Ten, kdo to udělal, je sice zavrženíhodný, ale myslím, že tři dny života jej neučiní šťastnějším.

Vít                    Mami, promiň, že s tebou nesouhlasím, ale myslím si, že bychom neměli tuto banalitu, jak tomu říká strejda, přehlížet. Policie se tím jistě zabývat nebude, v tom má jistě pravdu, ale pro naši čest bychom viníka zjistit měli. Navrhuji zavolat soukromého vyšetřovatele.

 

Jiří                    Souhlasím s Vítkem. Nejde o ty tři dny, ale o podezření na každého z nás.

 

Opravář         Promiňte že se vměšuji do vašeho důvěrného rozhovoru, ale jmenuji se Oldřich Jakoubek a do minulého měsíce jsem vlastnil soukromou detektivní kancelář Rufido. Určitě jste už o ní slyšeli ve spojitosti s vyřešeným případem místní banky. Jestli budete souhlasit, ujal bych se vyšetřování.

 

Mario             Ne ne ne. Žádný Opravář nám nebude koukat do soukromí.

 

Veronika       Já jsem pro. Pan Jakoubek zná již celou situaci a vyzná se i v přístroji. Jestliže má zkušenosti s vyšetřováním, myslím, že volat jiného vyšetřovatele není potřeba, když se nám nabízí.

 

Marie             jízlivě Co to bude stát, pane vyšetřovateli?

 

Opravář         Asi, že to necháme být. Nerad bych se vnucoval. Ostatně musím ještě k jednomu zákazníkovi. Omlouvám se za unáhlený návrh.

 

Jiří                    Počkejte! Dávám hlasovat. Kdo je pro, aby tuto podlost vyšetřil pan Jakoubek? Ruce se pomalu zvedají, kromě Maria, Laury a Marie. Takže 5 pro. Pane Jakoubek, ujměte se prosím vyšetřování.

 

Opravář         Dobrá. Jestli dovolíte, začnu u služebnictva. Odchází. S ním i Marie, Pavel, Regina a Vít. Zůstávají Jiří Veronika Laura Mario.

 

Laura              Nic nezjistí, akorát z nás bude tahat peníze.

 

Jiří                    Jen ho nech pracovat. Mně by zajímalo, kdo je tak hamižný, že to ukradl.

 

Mario             Já si taky myslím, že na nic nepřijde. Ne, že by mě nezajímalo, kdo to sebral, ale jestliže jsou data smazána, nic nikomu nedokáže. Nakonec, když někoho obviní, ten dotyčný může říct, že to není pravda a bude to všechno pro kočku.

 

Veronika       Ty myslíš, že jako vyšetřovatel neví, že musí předložit důkazy? Jestli to dělal, poradí si.

 

Mario             Colombo to asi není, jinak by se tím živil.

 

Laura              Kolik si řekne, když to vyřeší?

 

Mario             Prosím tě, radši mlč. Zajímají tě jen prachy cizích lidí.

 

Laura              Jak to cizích? Mě zajímá, o kolik přijdu já?

 

Jiří                    Buď v klidu. Jestli odhalí viníka, zaplatím mu celý obnos já.

 

Veronika       Zajímá vás taky něco jiného než prachy?

 

Mario             Zajímá, ale všechny mé zájmy stojí peníze.

 

Veronika       Tak přestaň hrát karty.

 

Mario             A co bych jako měl podle tebe dělat? To mám jako ty vyšívat?

 

Veronika       To jsi celý ty. Děda umírá a ty se staráš jen o plnou kapsu. Nebylo by lepší najít toho, kdo to ukradl a donutit ho, aby to vrátil?

 

Jiří                    Verunko. Samozřejmě, by to bylo lepší, ale nejdřív musíme zjistit, kdo to byl. A abychom to mohli zjistit, musíme zaplatit detektivovi.

 

Laura              Tys viděl nějakého detektiva? Já viděla jen zkrachovalého opraváře.

 

Mario             Tak schválně. Kdo má alibi na dobu krádeže? Já hrál minigolf s Reginou.

 

Laura              Já jsem spala.

 

Veronika       Já vařila s kuchařkou.

 

Jiří                    Já se díval na televizi.

 

Veronika       Co dávali?

 

Jiří                    Fotbal. A nech si ty otázky. Vypadá to, jako by sis myslela, že jsem to ukradl já.

 

Veronika       Tak jsem to nemyslela. Jen si musíš uvědomit, že se tě na to bude ten opravář ptát.

 

Mario             Takže to máme čtyři na šest.

 

Veronika       Co máme čtyři na šest?

 

Mario             No, čtyři lidí mají alibi a to já, Veronika byla s kuchařkou a tady fanda fotbalu.

 

Laura              No, počkej, já jsem přece spala.

 

Mario             Spánek je sice zdravej, ale není to alibi.

 

Laura              Tak ty si myslíš, že jsem to mohla ukrást? To už mi nevěří ani vlastní manžel?

 

Jiří                    Nepřeháněj, jen si urovnáme fakta.

 

Veronika       Takže zbývají, máma, brácha, Vítek, tady Laura a komorník.

 

Mario             Zapomněli jste na starouše. Co když si to vybral sám? Ptal se ho už na to někdo? Co když je to jen planý poplach.

 

Jiří                    Jaký poplach? Víš, jak vypadá poplach? Ze zákulisí se ozve křik. Takhle vypadá poplach. Přiběhne kuchařka.

 

Kuchařka       To je neštěstí. Já to věděla. Ježišmarijá, to je neštěstí. Já mu říkala, ať na tom velocipedě nejezdí, že je to na něj moc, ale on si nedal poraditovat. To je ale tím, že ráno kokrhal kohout jen jednou a včera povídala stará Čechová, že viděla, jak se srojej včely. I těsto mi nevykynulo. To vždycky nosí smůlu.

 

Jiří                    Copak se stalo, paní Anno?

 

Kuchařka       Starej pán vypustil duši.

 

Mario             No, bóže. Tak si vezme pumpičku a nafoukne ji.

 

Kuchařka       Jenže on vypustil svoji. Kompliment.

 

Jiří                    Uklidněte se a posaďte se. Jaký kompliment vám udělal otec?

 

Kuchařka       Ne kompliment, ale kompliet. Je studenej kompliet. Leží na posteli a je úplně tuhej. Mertvij.

 

Veronika       Děda umřel? Všichni ve spěchu opouští scénu. Z druhé strany přichází opravář a komorník.

 

Opravář         A kde jste byl v 14.33?

 

Komorník      Ve 14.30 dávám vždy panu Sýkorovi léky, takže jsem byl u něj.

 

Opravář         Jak dlouho?

 

Komorník      Asi čtvrt hodiny. Musel jsem ještě naklepat polštář a deku. Starý pán měl rád načechrané povlečení. Potom jsem mu naskládal vyprané prádlo do skříně a napustil jsem do konvice čerstvou vodu.

 

Opravář         Dobrá, dobrá, já se na to pana Sýkory přeptám. Jak dlouho zde pracujete?

 

Komorník      Od minulého týdne. Bývalý komorník tu byl deset let. Prý musel skončit, ze zdravotních důvodů. Kuchařka je tu půl roku. Jestli byste potřeboval informace o rodinných vztazích, jistě vám poví víc. Včera zrovna přinesla slečna Veronika strom rodinných vztahů. Možná by vás to zajímalo.

 

Opravář         To by bylo výborné. Potřeboval bych nějaký přehled. Je jich jako vší.

 

Komorník      Taky se mi zdá, že přišli starýho jen vysát. Vchází uplakaná kuchařka. Podívejte, zrovna je tady. Anno, nevíš, kde je ten rodokmen, co vypracovala Veronika? Pan Holmes by potřeboval nějaká fakta.

 

Kuchařka       Starej pán to má za sebou. Rozpláče se.

 

Komorník      Tak já to přinesu. Zrovna jdu panu Sýkorovi rozmasírovat páteř.

 

Kuchařka       Ale starej pán to má za sebou.

 

Komorník      Já slyším. Kde? Na polici?

 

Kuchařka       V posteli. Je tuhej. Umřelej. Je krch… Ukáže, jak vypadá mrtvola.

 

Komorník      Mrtvej? Do kelu, to je smůla. Týden v práci a je po práci.

 

Opravář         Z toho si nic nedělejte. Práci jistě seženete. Otočí se na kuchařku. Zavolala jste doktora?

 

Kuchařka       Už je na puti.

 

Opravář         Na pouti?

 

Komorník      Ona myslí na cestě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. dějství

Hala

 

Na scéně jsou Regina, Laura a Veronika. Všechny v černém.

 

Regina            Když žila ještě maminka, byl táta svěží. Takhle sešel, až po její smrti.

 

Laura              Máš pravdu. A taky se změnil povahově. S mámou to bylo skvělý.

 

Veronika       A co můj táta? Měl nějaký ženský?

 

Regina            Myslíš po svatbě, nebo před ní?

 

Laura              Ty víš o nějaké avantýře Jiřího? Povídej.

 

Veronika       No, to ne. Nechci slyšet, že byl mé mámě nevěrný. Myslela jsem za svobodna.

 

Regina            V sedmnácti chodil s nějakou Ruskou. Byl do ní zamilovaný až po uši.

 

Laura              Jo, ale táta mu to zatrhl. Prý, že Rusákům nebude posluhovat on, ani jeho syn.

 

Veronika       O té vím. Táta má dodnes její fotku. A měl ještě někoho? Přichází Opravář a zbytek rodiny.

 

Opravář         Musíme zavolat policii. Váš otec byl zavražděn.

 

Regina            To je nějaký omyl. Doktor přece říkal, že došlo k zástavě a že se to dalo čekat. Proč si myslíte, že to byla vražda?

 

Opravář         Tím, že někdo ukradl jeho našetřený čas, ho zabil. Sice nepřímo, ale dá se to posuzovat jako zabití.

 

Jiří                    Á pan důležitý. Přestaňte tady prohlašovat přemrštěná sdělení, vražda to není. Já bych to takto neposuzoval. Stejně by si ten čas otec nevybral hned.

 

Opravář         Nejste soudce.

 

Marie             Nemůžeme si dovolit skandál. Jsme na dobrém jménu firmy závislí. S tou policií je to přehnané.

 

Opravář         V tom případě mě omluvte, ale takto nemohu dokončit pátrání po zloději.

 

Mario             Já si to myslel. Nejste detektiv, ale podvodník. Vůbec se nedivím, že jste zkrachoval.

 

Opravář         Promiňte, ale k oficiálnímu přezkoumání nemám oprávnění. Musím zavolat policii. Nashledanou.

 

Marie             Tak to tedy ne! Naši firmu by to poškodilo. Policie se volat nebude.

 

Opravář         To je váš problém. Já vím, co je má povinnost. Odchází.

 

Marie             Jsem zvědavá, jak se dostanete k vrátkům, když jsou venku bulíci. Opravář se zarazí a vrací se.

 

Opravář         Co jsou bulíci?

 

Marie             Snad, kdo jsou bulíci.

 

Opravář         Kdo jsou bulíci?

 

Veronika       Přece byste panu detektivovi nevěšeli bulíky na nos?

 

Jiří                    Nejen na nos. Bulíci by si poradili s celým panem Holmesem. Oni totiž dnes ještě nesvačili.

 

Laura              Abych vás uklidnila. Bulíci jsou naši dobrmani. Jsou to moc hodní a poslušní pejskové. Když dokončíte práci, kterou jste začal, nic se vám nestane.

 

Opravář         To je omezování osobní svobody. Budu si stěžovat.

 

Mario             To můžeš, detektive, ale nejdřív najdi zloděje. Nestarej se, že je děda mrtvej a hledej zloděje. Hledej zloděje!!!

 

Vít                    Já myslím, že teď je to už stejně jedno. Dědečkovi život nevrátíme a místo nenávisti, bychom měli v rodině hledět na slušnost. Opravář se začne vrtat v přístroji na předávání času.

 

Jiří                    Je sice pěkné, že se snažíš o urovnání rodinných vztahů, ale je to slušně řečeno krátkozraké myšlení. Uvědom si, že jen zloděj nemá zájem na svém odhalení. Ukradl jsi ten čas snad ty?

 

Regina            To je nesmysl. Neudělal jsi to Vítku. Že ne!

 

Marie             Samozřejmě, že to Vítek neudělal. On je svatej. Nechce, aby se to vyřešilo, a hraje si na mravního ochránce.

 

Jiří                    Nebuď zlá. Ať nám Vítek poví, kde byl v 14.33. Vít nervózně pokukuje po Lauře, načež odpoví.

 

Vít                    Nemám alibi. Laura si oddechne.

 

Mario             Nemám alibi. To není odpověď. Řekni, kde jsi byl.

 

Vít                    Ve čtrnáctém pokoji. Potřeboval jsem trochu klidu, abych si mohl rozmyslet, kolik času věnuju dědečkovi.

 

Mario             Máš na to nějaký důkaz?

 

Vít                    Ležel jsem na posteli.

 

Mario             To není důkaz.

 

Regina            Jak to, že ne? Komorníku! Přichází komorník.

 

Komorník      K službám.

 

Regina            Uklízel jste dnes ve čtrnáctce?

 

Komorník      Ano prosím. Někdo na posteli odpočíval. Musel jsem ustlat.

 

Jiří                    Tak dost! Necháme zbytečných dohadů a přenecháme řešení na panu opraváři. Poplácá pana opraváře po zádech. Vtom mu přístroj zkratuje a vyvalí ze z něho kouř.

 

Opravář         Co to děláte, člověče? Tohle není dětská stavebnice. Víte, co se může stát?

 

Jiří                    Vždyť ten krám už nepotřebujeme. Klidně ho hoďte do popelnice.

 

Opravář         To si jen myslíte. Každý, kdo do něj vloží čas, je pod jeho vlivem. Podívá se na displej. Ježišmarijá! Zbledne a posadí se.

 

Vít                    Co tím myslíte? Pod jeho vlivem.

 

Opravář         Pane Bože! Tím zkratem se změnilo nastavení.

 

Pavel              No tak to vyhoďte i s novým nastavením. Opravář se postaví a zjedná si ticho. Utře si pot na čele a skoro nepřítomně prohlásí.

 

Opravář         Nastavení v přístroji změnilo znaménko. Každý, kdo do něho vložil svůj díl času, má tento k použití. Omlouvám se, ale pan Jiří do mě strčil. Posadí se a takřka nevnímá.

 

Pavel              Nerozumím tomu. Mohl byste to říci jasněji?

 

Marie             Je neschopnej. Mě bylo od začátku jasné, že na nic nepřijde. Vyhoďte ho za vrata.

 

Opravář         Mohl bych se zeptat, kolik jste starému pánovi věnovala?

 

Marie             Bála jsem se. Nedala jsem nic. Byla by hloupost dávat něco dědkovi nad hrobem, když firma potřebuje ráznou ruku.

 

Opravář         Tak v tom případě jste na tom asi relativně nejlépe.

 

Laura              Co to znamená? Relativně nejlépe.

 

Opravář         To znamená, že její život bude dlouhý tak, jak ho má určený osudem.

 

Laura              A my? Co to znamená pro nás?

 

Opravář         Jak jsem řekl. Každý, kdo dal nějaký čas do přístroje, má tento k použití.

 

Mario             Hergot chlape, mluvte česky. Co to pro nás znamená?

 

Opravář         Kolik hodin jste darovala do přístroje? Ukáže na Lauru.

 

Laura              Provinile. Sedm hodin. No co na mě tak koukáte? Vážím si každé minuty a šlo vlastně jen o zkoušku!

 

Opravář         V tom případě máte ještě sedm hodin života. Je mi líto, ale je to tak. Ostatní jsou na tom podobně. Všichni začnou pobíhat a křičet, jeden přes druhého. Po chvíli je Jiří ztiší.

 

Jiří                    Ticho! Kolik jste kdo darovali času? Já dal deset hodin. Ukáže na prvního, pak postupně všichni hlásí.

 

Regina            Já 9.

 

Laura              7.

 

Mario             3.

 

Pavel              Já 4.

 

Veronika       Taky 4.

 

Vít                    24.

 

Jiří                    Tak jestli je to vše pravda, máš necelé tři hodiny života. Jiří ukáže na Mária.

 

Pavel              To nemůže být pravda! Udělejte s tím něco, člověče!

 

Opravář         Nemohu. Přístroj je zkratován a nekomunikuje.

 

Mario             Tak ho rozmlátíme.

 

Opravář         Zbytečné. Nastavení již není v přístroji, ale ve vás.

 

Veronika       To jako chcete říct, že je můj organismus nastaven i přes mé zdraví na čtyři hodiny a potom… co?

 

Opravář         Přesně tak. Mozek dá povel vypnout.

 

Mario             Tys nás všechny svým neodborným hrabáním v tom krámu zabil?

 

Opravář         Ale pan Jiří do mě strčil. Regina omdlí. Jiří ji odnese. Nastane zmatek a všichni všechny obviňují. Světlo zhasne, je slyšet tikot hodin. Když se světlo rozsvítí, je na scéně Regina, Laura, Mario, Jiří, Pavel, Marie, Veronika a Vít. Všichni sedí, mlčí, občas se podívají na hodinky.

 

Mario             To je přece nesmysl. Je nemožné, abych za pět minut zkolaboval, přesto, že jsem absolutně zdráv. Té pohádce nemůže nikdo uvěřit.

 

Jiří                    Počkej ještě čtyři minuty a pak se tomu všichni zasmějeme.

 

Mario             Tobě se řekne, počkej čtyři minuty. Víš, jak je to deprimující? Nebudu tady čekat na smrt! Rozmlátím ho. Vezme přístroj a mrští s ním o zem. To udělá několikrát. Ostatní na něj nepřítomně koukají. Buší s ním vsedě tak dlouho, dokud neztratí sílu. Potom se Mario složí k zemi. Všichni zareagují, buď během k němu, nebo jen zaječením, či jinak.

 

Regina            Odneste ho do pokoje, půjdu pro pana doktora, snad ještě neodešel.  Jiří a Pavel vezmou Maria a odnáší ho. Na scéně zůstávají jen Vít, Veronika a Laura.

 

Laura              Neberte to tak tragicky. Je to pořád dokola.

 

Veronika       Jak můžeš být tak klidná? Jestli sis nevšimla, tak ti umírá manžel!

 

Laura              Za poslední půlrok je to třetí infarkt. S tím přístrojem to nemusí mít nic společného. Uvidí se za hodinu, co to udělá s Veronikou a Pavlem. Mario se z toho jako vždycky vyhrabe.

 

Veronika       Co když ne? Co když to všechno není špatný vtip, ale skutečnost?

 

Vít                    Nehodlám tady hodinu nečinně sedět a čekat, jestli umřu. Když to má být můj poslední den, chci, aby mi to potvrdil lékař.

 

Veronika       Já mám strach.

 

Vít                    Nebuď jak malá. To přece nemůže být pravda. Tím, že to víme, se sami dostáváme do transu, nebo euforie, nebo jak se to jmenuje a sami sebe ničíme! Říkej si, je to hloupost, je to hloupost, je to hloupost. Ale pro jistotu toho doktora využijeme i pro sebe.

 

Veronika       Jdu ven. Jestli to všechno není zlý sen, chci to skončit venku se stromy a ptáky.

 

Vít                    Ty to chceš skončit sama? Nedělej to, přece to není potvrzené. Vše může být náhoda.

 

Veronika       Nechci to skončit sama. Jen nehodlám čekat na smrt mezi těmito studenými stěnami. Odchází.

 

Laura              Jestliže to není pravda, nic se neděje, ale jestli by to mělo fungovat, pojď a miluj mě, stejně, jako v 14.33. Ne, stejně. Víc. Budeme se milovat do úplného zešílení.

 

Vít                    Umiluju tě k smrti.

 

Laura              To nebylo zrovna vtipné.

 

Vít                    Máme na to ještě 4 hodiny.

 

Laura              Já mám 4 hodiny. Ty máš víc.

 

Vít                    To jako myslíš, že se s tebou budu milovat i po tvé smrti? Za prvé nejsem nekrofil a za druhé mi tak dlouho ani nevydrží. Ukáže si do rozkroku.

 

Laura              Nemá to cenu. Už nemám chuť.

 

Vít                    Ale já ano. Vít a Laura se políbí a Vít Lauru odtáhne. Scéna zhasne, je slyšet jen tikot hodin.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4. dějství

Hala

 

Přichází komorník, kuchařka a opravář.

 

Kuchařka       Co mám uvařit zítra do oběd? Starej pán si chtěl kachnu, ale teď můžu dát na rozhodnutou vám.

 

Opravář         Spíš byste měla přemýšlet, jestli zbude někdo na oběd.

 

Kuchařka       Nedělejte strašidlo. Já ten vynález nevěřím. Že umřel starej pán, se dalo čekat. A další infarkt Mária je taky prichopitelnej. Tyhle vaše řeči o tom stroji ho rozčílili a srdíčko to nevydržela. Jestli se z toho vyvrátí, vylíže tu vaši nesmyslnou teotii.

 

Komorník      Jen aby se z toho vylízal dřív, než bude po všech. Já si totiž myslím, že jste je v podstatě zabil vy. Těma řečma o hodinách.

 

Opravář         Ještě není nikdo mrtvý.

 

Kuchařka       Jak to, že ne? Starej pán je a Mário to má na háku.

 

Komorník      Říká se na kahánku. Stejně by mě zajímalo, kdo jim ten čas ukradl.

 

Opravář         To není tak jednoduchý. Je tady osm podezřelých.

 

Komorník      Jak to osm? Koho nepočítáte?

 

Opravář         Já tu ještě nebyl a myslím, že vy dva to také nejste.

 

Komorník      To mi ale pořád ještě nesedí. Lidí z rodiny je tady devět.

 

Opravář         Starej pán je po smrti. Ten to nemohl být.

 

Komorník      Proč by to nemohl být? Třeba to chtěl vzít hned.

 

Opravář         No dobrá, tak devět.

 

Kuchařka       Třeba to ten dotyčný nechtěl ukradnovat. Třeba si to jenom rozmyslel a chtěl si vzít zpátky to, co tam dal.

 

Opravář         To nejde. Na odebírání musí dotyčný znát heslo a to si pan domácí zvolil sám.

 

Kuchařka       Jenže to já jednoduchý. To heslo znám i já. To mohl ukradnout každý.

 

Opravář         Ukáže na kuchařku. Deset! Tak mi povězte, mladá dámo, jaké to heslo je a odkud to víte. Apropó, kde jste byla ve 14.33?

 

Komorník      To je jak deset malých černoušků.

 

Kuchařka       To jsem zrovna srala peří z tý kachny.

 

Opravář         Drala.

 

Kuchařka       Jo drbala.

 

Opravář         Kdo vlastně uklízel přístroj z haly?

 

Komorník      No tady paní Gann. Já byl u pana u šéfa.

 

Opravář         Co je to za jméno? Gann?

 

Kuchařka       To je jako u vás Anna. Já k vám přišila z Ukrajiny.

 

Opravář         Zesílí hlas. A jak to, že znáte heslo?

 

Kuchařka       Když se starej pán zavrtal v tom přístroji, já mu nesla čaj. On říkal, heslo, heslo, hovno kleslo. Kdyby to ukradnoval starej pán, byl by ještě dva dny živoucí.

 

Opravář         To je vlastně pravda. Takže osm. Vy jste odnesla přístroj a pak jste pomocí hesla ukradla všechen čas. Přiznejte se.

 

Kuchařka       Já to neukradnovala. Otočí se na komorníka. Pověs tady pána.

 

Opravář         Co? Mě pověsit? Vy jste komplicové? Začne před nimi couvat. Okamžitě toho nechte, nebo zavolám policii.

 

Komorník      Klid Holmesi. Ona to nemohla udělat. Odnesla sice přístroj z haly, ale já šel za ní a ona ho položila na své místo a hned potom přišla Veronika a šli spolu vařit.

 

Světlo zhasne, ozve se tikot hodin. Po chvíli se ozve křik. Na prázdnou scénu vběhne z jedné strany polonahá Laura a z druhé Regina. Obě křičí a mluví jedna přes druhou.

 

Laura              Pavel je mrtvý, mě zbývají jen tři hodiny života! To je strašné. Nevěřím tomu. To nemůže být pravda! Já chci pryč z tohohle špatnýho snu. Já chci domů. Rozpláče se.

 

Regina            Veronika leží na chodbě mrtvá. Mě zbývá pět hodin! Je to hrůza, ono to funguje. Přichází Jiří, Vít a Marie. Jiří objímá Marii.

 

Jiří                    Lauro, lékař říkal, že to byl jeho pátý infarkt za poslední dobu. Nedalo se nic dělat. Nezbývá nám všem, než čekat na smrt. Teď už je jisté, že ten přístroj způsobil našim životům nezvratitelnou změnu.

 

Regina            Tak něco udělejte! Nemůžeme tady čekat, až se to dokoná. Zavolejte lékaře, policii, hasiče. Mě je jedno, kdo to vyřeší, ale něco se musí stát!

 

Jiří                    Máš pravdu. Měli bychom zburcovat policii a tisk. Svět se musí dozvědět, co se s tím přístrojem může stát.

 

Regina            Já ti seru na svět. Já chci žít! Když zavoláš tisk, tak ten nám asi nepomůže. Vytáhne z kapsy mobil a volá. Haló, tady je Regina Sýkorová. Vy vyrábíte ten přístroj na darování času?… Jo. … Jo. … Ale ne nechci ho koupit. Potřebujeme někoho, kdo to vynalezl. Nám se to rozbilo. … Spěchá to. Zavěsí a sedne si na židli. Mobil jí vypadne z ruky.

 

Jiří                    Co ti řekli?

 

Regina            Někoho pošlou.

 

Vít                    No sláva.

 

Regina            Příští týden. Dá si hlavu do dlaní a pláče.

 

Vít                    Promluví po chvíli ticha. Nehodlám poslední den života strávit čekáním. Jestli něco nesnáším, tak je to nevědomost. Ať je stav jakkoli beznadějný, chtěl bych se dozvědět, kdo ukradl dědečkův čas. Zkusím zrekapitulovat všechno, co víme. Jiří se díval na televizi. Veronika byla v kuchyni s kuchařkou. Mario hrál minigolf s Reginou. Vejde opravář.

 

Opravář         Mária můžete vynechat.

 

Vít                    Já vím, je mrtvý, ale to neznamená, že to nemohl udělat.

 

Opravář         Kdyby to udělal, měl by ještě dva dny života.

 

Vít                    Vidíte, to mě nenapadlo. Takže jsou z obliga i děda, Pavel a Veronika.

 

Opravář         No jo, tak to nenapadlo zase mě. V tom případě je šest podezřelých.

 

Regina            Já mám šest hodin života a vy si tady polemizujete, kdo tak asi mohl ukrást kurva ten zasranej přístroj!  To vám přijde normální? Jste všichni ubozí. Obchází každého přítomného a dívá se mu do očí. Hladí všem vlasy a poté upadá na zem. Já tady nechci být. Já se chci probudit. Je tady vůbec někdo normální?  Zavolejte tátu, zavolejte někoho. Já tady nechci umřít. Rozpláče se.

 

Vít                    Mami, pojď, půjdeme domů.

 

Regina            Než se dostaneme domů, bude to trvat sedm hodin a já mám jen šest. Pohřbi mě pod starým stromem Vítku.

 

Vít                    Já chci vědět mami, kdo je ta hyena. Musíme to vyřešit, jinak nebudeme moci umřít v klidu.

 

Laura              Umřít v klidu. To je opravdu vtipné. Umírat v klidu mohou staří lidé, ti, které nic nečeká. My jsme v produktivním věku. Jak asi máme umřít v klidu?

 

Marie             Teď už je to všechno jedno. Moje děti jsou po smrti a můj muž zemře za pár hodin. Mám nějakou naději na život? Chtěla bych umřít s vámi. Znovu obejme Jiřího.

 

Jiří                    Asi máme povinnost zjistit pravdu, i když se to zdá být absurdní. Podezřelí jsou, Laura, Marie, Vít, Regina, kuchařka a komorník.

 

Vít                    Komorník byl u dědy. Vstoupí kuchařka.

 

Opravář         Kuchařka má také alibi. To už jsem zjistil.

 

Kuchařka       Nikdo nechtěl na ryby. Bude svinina. Prosím dámy a pány ke stolu.

 

Světlo zhasne, ozve se tikot hodin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5. dějství

Jídelna

 

U stolu sedí Laura, Jiří, Regina, Vít, opravář a Marie. Komorník jim servíruje polévku.

 

Laura              Nebudu jíst. Je mi na blití.

 

Regina            Nejsi těhotná?

 

Laura              Ještě to do baráku.

 

Regina            My máme jedinou naději. Okamžitě sehnat nový přístroj a Marie se s námi může podělit o svůj čas.

 

Marie             Haha. To si jako myslíš, že bych na něco takového přistoupila? Že budu naivní jako vy všichni a podřídím se tomu vašemu smyslu pro rodinu? Moje rodina je už teď mrtvá. Nedám vám ani vteřinu ze svého času. I kdybyste ten přístroj sehnali, tak nebudu riskovat nebezpečí, že se v tom bude zase vrtat nějakej pošuk, kterej si říká detektiv. Opravář s plnou pusou chce něco namítnout, ale pak mávne rukou a jí dál.

 

Jiří                    To by ses nepodělila ani se mnou?

 

Marie             S tebou už vůbec! Celý život jsi mě nudil. Teď už ti to klidně můžu říct. Příšerně jsi mě štval.

 

Jiří                    Myslel jsem, že jsi se mnou a s našimi dětmi šťastná.

 

Marie             Našimi dětmi? Haha. Ani jedno nebylo tvoje, ty chudinko. Verunku jsem si udělala se svým masérem a Pavel? Vždyť ti nebyl ani podobnej! Laura se začne svíjet a nakonec upadne a je mrtvá. Vít k ní poklekne, poslouchá srdce, zkouší puls.

 

Vít                    Je mrtvá. Potom ji políbí a dá si její hlavu na klín, obejme ji a pláče.

 

Opravář         S plnou pusou. Tak ta je taky mimo podezření. Pokračuje nezúčastněně v jídle.

 

Jiří                    Teď je už skoro jisté, že mám jen hodinu na vyřešení té hnusné krádeže. Než umřu, chci to vědět. Zbývají Regina, Vít a Marie.

 

Vít                    Teď, když už je Laura mrtvá, se můžu přiznat.

 

Regina            Vítku, ty bys to přece nikdy neudělal?

 

Vít                    Ale ne, neukradl jsem čas. Jen jsem se chtěl přiznat, že jsem se na čtrnáctce miloval s Laurou.

 

Marie             Haha! Lže! Chce si zachránit kůži a vymýšlí si, jen aby vina nepadla na něj! Vít a Laura! Tomu přece neuvěříte. Vy jste mi ale rodinka. A vám bych měla dávat svůj čas? Nikdy. Vítku, to bys přece neudělal. Jenže Vítek šoustá tetičku. Proč by nekradl čas, když je to taková potvora.

 

Jiří                    Tak dost! Máš ke svému tvrzení nějaký důkaz Víte?

 

Vít                    Samozřejmě. Komorníku! Přichází komorník.

 

Komorník      Přejete si pane?

 

Vít                    Řekněte tady nahlas a přede všemi, co jste viděl, když jste kontroloval pokoje.

 

Komorník      Ale pane, slíbil jsem vám, že budu mlčet.

Vít                    Samozřejmě, ale zprošťuji vás tohoto slibu. Přesně popište, co se na čtrnáctce dělo.

Jiří                    Jen směle povídejte.

Komorník      Když je to tedy tak, tak, tak, tedy, když jsem vstoupil do čtrnáctky, uviděl jsem na posteli tady pana Víta s paní Laurou.

Regina            Ježiši Mariá. Můj syn a moje sestra.

Jiří                    Co dělali?

Komorník      Prosím byli v tom nejlepším. Odpusťte, pane

Jiří                    Kolik bylo hodin?

Komorník      Tři čtvrtě na tři.

Jiří                    Dobrá, děkuji.

Opravář         Tak se nám to vyjasňuje.

Jiří                    Vy mlčte. Měl jste zjistit viníka a nečekat, až všichni umřeme.

Marie             Vypadněte, člověče. Jestli okamžitě nezmizíte, zavolám na vás psy.

Jiří                    Jen ať tu zůstane.  Ještě se může hodit. Zbývají pouze Marie a Regina. Regino, kde jsi byla ty ve 14.33?

Regina            Vařila jsem s kuchařkou a Veronikou v kuchyni.

Jiří                    Zavolejte prosím paní kuchařku. Komorník odchází a přichází s Annou. Mohla byste nám, paní Anno říct, kdo s vámi dnes vařil oběd?

Kuchařka       Se mnou vařila slečna Veronika.

Jiří                    Jen ona?

Kuchařka       Chvilku pomůžela i paní Regina. Ona krájala okrajovala kartofly.

Jiří                    Kolik bylo hodin?

Kuchařka       To já nevěděla. Neměla čas sledovat čas.

Vít                    My taky nemáme čas. Děkujeme.

Kuchařka       Bude si panstvo přát připravit svačinu?

Regina            Asi kromě paní Marie už nikdo jíst nebude. Kuchařka odchází.

Opravář         Já bych si něco dal.

Marie             Ještě trváš na tom, že se nám může ten budižkničemu a vyžírka hodit?

Jiří                    Tady máte, člověče malou odměnu za čas, který jste tu strávil, a jděte.

Marie             Ty mu ještě platíš? Vždyť tady sežral, co mohl. Opravář odchází.

Vít                    Mami, kde jsi byla? Řekni, že máš na tu dobu alibi. Prosím, žes to nebyla.

Marie             To víš, že to tvoje maminka nebyla. Kdo by to asi tedy byl? To co řekla kuchařka, není pro Reginu žádné alibi.

Jiří                    Regino, řekni, kdes byla, jinak zůstane vina na tobě.

Regina            Na mě? Pořád jsme tady ještě čtyři. Vítek to nebyl. Je to šílené, ale jsem ráda, že byl s Laurou. Jiří? Ten má prý alibi. Věřím, že se díval na televizi. Já jsem to nebyla. To znamená, že to mohla být jedině Marie. Nebudu však obviňovat, ani soudit. Mluví k Marii. Ten, kdo kradl, zůstane naživu. Sám a doženou ho výčitky. Přinejlepším tě, ty mrcho zavřou na doživotí, protože tu zůstaneš sama z rodiny a každému policistovi bude jasné, že jsi chtěla dědictví.

Jiří                    Mluví k Marii. Ty jediná jsi věděla heslo. Řekl jsem ti ho před lety, když jsme se bavili o otci. Heslo hovno kleslo, používal otec často. I kdyby tomu mělo být jinak, nesnesu, aby zůstal naživu někdo, komu je čest naší rodiny míň, než vlastní chamtivost. Přesto, že jsi má žena, proklínám tě. Přistoupí k Marii a škrtí ji. Než dokončí její život, povolí a sesune se mrtev k zemi. Marie se drží za krk, a když nabere dech, promluví.

 

Marie             Za pár hodin, až oba skapete, to bude každému jedno. Zůstanu jen já a moje firma. Jděte do háje se svou touhou vědět všechno! Jestli je tady někdo spravedlivý, tak jsem to já! Já jediná se nenechala vlákat do pasti. A díky tomu zůstanu naživu! Vy hlupáci.

Regina            Nemůžu být poslední hodinu života v místnosti, ve které je tahle hyena. Jdu ven. Doprovodíš mě Vítku?

Vít                    Promiň mami, ale mám tu ještě nějakou práci. Nikdy jsem nikoho nezabil, ale nyní, pár hodin před smrtí to musím napravit. Marie si uvědomí, co má Vítek na mysli a začne couvat.

Regina            Dobře děláš. Já to nemusím vidět. Sbohem lásko.  Regina políbí syna a odchází. Světlo zhasne a ozve se tikot hodin. Po několika sekundách se světlo rozsvítí. Marie leží na zemi mrtvá a nad ní stojí Vít.

Vít                    Jděte domů a žijte. Máme tak málo. Každou vteřinu si užívejte, jako by byla poslední. Děkujeme, že jste nám darovali svůj čas.

Konec