Jaroslav: „Běto, prosím tě alespoň chvíli mlč.“
Běta: „Ale já mlčím, vždyť jsem nic neřekla. Jako jeden pacient. Pan dochtor se ho ptá. Co vám chybí? A on nic. Jenom kouká, jako by mu ulítly včely. Tak ho dochtor vyšetřil, a když ten chlap odcházel s neschopenkou, tak říká. Děkuju, pane doktore, ale já vám jen přivezl vzorky z laboratoře. Strašný.“
Jaroslav: „Máš pravdu. Strašný. Dáš si polévku, nebo rohlíky a čaj?“
Běta: „Polévku, tu já smím. Díval ses včera na Bolka Polívku?
Jaroslav: „Snad Polévku, ne?“
Běta: „Vždyť jsem to povídala, vůbec mě neposloucháš.“ (Napodobuje Boleslava Polívku.) Já jsem polévková. Ale žádný, slabý vývar. Pořádnou zelňačku, nebo boršč. Polévka musí být hustá. Tak hustá, že v ní i lžíce stojí jako chlapovi… Víš co je nového? Lída se rozvádí. Prý mu u ní nechutná. Takové vyžle a on si bude stěžovat na jídlo. Bůh ví co je v tom. Jo Helena je v tom. Představ si, že má tři holky a minulý týden byla na ultrazvuku, kde jí dochtor řekl, že to vypadá na dvojčata. S největší pravděpodobností zase holky. (Jaroslav nese talíř. Od teď mluví Běta s plnou pusou.) Díky. Nevíš něco o Toničce? Od svatby jsem ji neviděla. Že se odstěhovali do Švýcar. Má to holka štěstí. To Petr si vzal takovou semetriku, že s ní vydržel jenom svatební noc.“
Jaroslav: „Běto, jez nebo ti to vystydne.“
Běta: „Kdepak, vystydnout si to nenechám. Já ráda polévku za horka. Vidíš a je po ní. Dobrá byla. Já teď půjdu do města obhlédnout chlapy a ty hezky pracuj. Vrátím se ve čtyři, až bude Eliška doma. Uděláme si pěkný večer. Koupím uherák a šampáňo. Jo nemohl bys mě trochu založit?“ (Jaroslav vyndá několik bankovek a přepočítává je. Běta mu je všechny sebere.)
Běta: „Dík a ve čtyři.“ (Odchází.)
Jaroslav: „ÓÓÓ za co? Bože proč? Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí. To je Mnichov. O nás bez nás. Já tu nebudu. Jedu na chatu. (Zazvoní telefon. Jaroslav jej zvedne.) Ano? Jo. Jo. Dobře. Udělám. Do pondělka? To je ale šibeniční termín. Kolik? Dobře. To stihnu. Za ty prachy se třeba strhám. Jo. V pondělí ráno to bude hotové. Jaké motto? Jo tak… inu zákazník je náš pán. (Vytrhne list z bloku a píšíc opakuje zapisovaný text.) Ve čtrnáct hodin sraz u kostela a druhý výraz je, budeme spokojení. Kmenové heslo, které se bude opakovat ve spotu několikrát, je, tvůj koloušek. Hele, nejsou ti zákazníci nějak vyšinutí? Takové věci bych do reklamy nikdy nepsal. Asi máš pravdu. No nic, náš zákazník, náš idiot. Hned na to jdu. (Zavěsí.) Takový kšeft. Za tři dny práce, takový balík. To musím stihnout. Jenže co s Bětou? Jediná možnost je najít jí chlapa. Jenže koho? Pepa! (Vytáčí číslo.) Nazdar Pepo. Jo a co kuželky? Dobrý. Hele, potřebuju pomoc. Ne, žádná manuální práce. I když, no přijď a já tě zasvětím. (Zavěsí.) Zlatý Pepa, ten mě zachrání. Pepa je můj podnájemník, ale vždy ctíme svá soukromí a tak mu radši volám, i když by bylo jednodušší vyjít k němu do pokoje těch pár schodů.“
Nápad – ★★★☆☆
Zápletka postavená na situační komice, slovních hříčkách a rodinných nedorozuměních je klasickým a vděčným divadelním motivem. Ačkoliv se nejedná o vyloženě novátorský koncept a některé vtipy působí trochu povědomě, nápad s prolínáním mluveného slova a písní dodává textu zajímavý muzikálový nádech. Je vidět, že máš smysl pro humor a baví tě hrát si s absurditou všedních situací.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se velmi dobře daří navodit atmosféru ztřeštěné domácnosti, kde nikdo nikoho pořádně neposlouchá a chaos vládne každé minutě. Rychlé střídání replik a neustálá nedorozumění vtáhnou čtenáře (a potenciálně i diváka) do víru událostí. Emoce postav jsou sice nadsazené, ale přesně to k žánru konverzační komedie a divadelní frašky patří.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají slušné tempo, dobře odsýpají a charakterizace postav skrz jejich specifickou mluvu je skvělý scenáristický tah. Dej si ale velký pozor na návaznost děje a jmen – dcera Anna se v závěru textu zničehonic jmenuje Jana, což čtenáře zmate. Také doporučuji sjednotit formátování scénických poznámek a zkontrolovat interpunkci, i když obsahově je text jinak velmi čtivý a plynulý.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický pokus o divadelní frašku, ze kterého čiší tvé nadšení pro český jazyk a situační humor. Hra má spád, nabízí spoustu prostoru pro hereckou akci a hudební vložky ji příjemně oživují. Po doladění drobných logických chyb a uhlazení formátování z toho může být skvělé představení pro ochotnický soubor. Jen tak dál, máš výborný cit pro stavbu dialogu!