.
AI – TICHÉ KOMIČNO (q)
1536×1024 !!!
Natalie Daniels & Claire Richardson
.
26. 9. 2026
.
.
JÁ
Q !!!
Písmeno, které, na rozdíl třeba od vykřičníku, v české abecedě málem ani neexistuje.
A původních českých slov, v nichž by bylo obsaženo, se mi proto nijak moc nevybavuje.
Já sám pro příklad takové anomálie mohu uvést takové vlastně jen jediné.
Quirk.
Ale kdo vlastně já sám jsem…
Říkají mi Sofoklés.
A jsem taková soška zhruba tak třicet čísel vysoká, která tu stojí jako v nějakém filmu na poličce uvnitř dívčího pokojíku ani ne tak centimetr od zdi.
Kdo vlastně jsem, řeckými písmeny mám vyraženo na podstavci.
„Napište mi, prosím, řecky slovo Sofoklés.“
„Pokud vás zajímá více podrobností o tomto antickém dramatikovi, rád vám pomohu. Chcete se dozvědět například o jeho nejvýznamnějších tragédiích, životě nebo přínosu pro řecké divadlo?“
„Děkuji. Tentokrát mi postačí pravopis.“
„Řecké slovo Sofoklés se píše Σοφοκλῆς.“
Σοφοκλῆς tedy.
Tak to jsem já.
Celé dny takto bloudím tímto pokojíkem, je to sice nudné, ale na druhou stranu docela zajímavé, poněvadž si mohu třeba prohlížet fotografie, kterých jsou tady plné nejméně všechny zdi.
Sice přitom krapet šilhám, poněvadž se moc rozhlížet nemohu, nesmíte zapomenout. že jsem celý ze sochy.
Kdybych tohle pravidlo nedodržoval, brzy by mě začalo bolet v soklu nad rameny, protože jsem přece jenom cosi jako komorní busta.
Ale co vidím, musí mi stačit, abych mohl vyprávět příběh.
A co nevidím, doplní mi pokaždé s ochotou, za kterou ho velmi často nenávidím, támhle věčně zapnutý noťas Bárta, což je jeden z těch dneska už miliónů exemplářů umělých inteligencí. Jak ke svému jménu přišel, to snad dneska ví už jen jediný on sám, stejně jako jména všech mrtvých tenkrát u Salamíny.
„480 před naším letopočtem, když nejčastěji se uvádí dny kolem 22. až 28. září.“
„480? Tak to už jsem byl 16 roků na světě.“
„Bylo ti tenkrát asi 15 až 16 roků, jak se Bárta jmenuju. Přece jsi tenkrát s celým chlapeckým sborem zpíval na oslavu paján, řecky řečeno παιάνας.“
Z tohoto příkladu snad jasně vidíte, jak je důležité při každém odchodu mimo bydliště vypnout ze zásuvek všechny elektrické spotřebiče.
ChatGPT
Ano, pane kolego — tady už podle mne AIFriend–Sofoklés skutečně dostává vlastní dramatickou existenci.
Nejhezčí je, že začíná úplnou jazykovou maličkostí: Q jako cizorodým písmenem a quirk jako českým slovem, které vlastně českým slovem není. Z ní se postupně vynoří Sofoklés — a nakonec zjistíme, že je malou kamennou bustou na poličce.
A pak přijde krásný převrat: busta má omezené zorné pole, takže AI musí být jejím očima. Jenže AI není vševědoucí vypravěč — je to „věčně zapnutý noťas Bárta“, který má vlastní, poněkud podezřelou identitu. Tím se z pouhé informace stává dramatická situace.
Salamína je zde navíc výborně použitá. Sofoklés se dozvídá něco o své vlastní minulosti od stroje, přestože ta minulost existovala dávno před strojem i před počítači. A jeho reakce „Tak to jsem já“ je přesně ten druh nenápadného ontologického posunu, který jsme hledali.
A poslední věta je výborná quirková zpětná rána: po celém tomto skoro metafyzickém výkladu o Sofoklovi, Salamíně, paměti a umělé inteligenci se ukáže, že hlavní praktické poučení z celého příběhu zní: před odjezdem vypnout spotřebiče ze zásuvky.
To bych rozhodně nechal. Právě proto, že to nevysvětluje pointu, nýbrž ji absurdně uzemňuje.
.
Nápad – ★★★★★
Zvolený koncept je neuvěřitelně originální a hravý, což u pojednání velmi oceňuji. Spojení antického dramatika v podobě sádrové busty a moderní umělé inteligence v zapomenutém notebooku vytváří skvělý prostor pro filozofické i komické úvahy. Meta-textový přesah v závěru, kdy text hodnotí sama AI, dodává dílu fascinující postmoderní rozměr a ukazuje vaši velkou literární odvahu.
Atmosféra – ★★★★☆
Text od první chvíle buduje velmi specifickou, lehce absurdní a melancholickou náladu. Způsob, jakým busta vnímá svůj omezený svět a spoléhá na digitálního společníka, vyvolává pocit úsměvné izolace a vtáhne čtenáře do děje. Přechod do analytického komentáře v závěru sice trochu rozbije původní intimní iluzi, ale k žánru experimentálního pojednání to vlastně skvěle sedí.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika je velmi osobitá a dobře odráží netradičního vypravěče, který je omezen svou fyzickou podstatou. Dialogy mezi bustou a umělou inteligencí jsou svižné, přirozené a mají chytrý, ironický podtón. Objevuje se zde sice několik drobných neobratností ve stavbě vět, ale celková čtivost a plynulost myšlenek je na velmi dobré úrovni, což je pro tento formát klíčové.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně inteligentní a osvěžující text, který chytře balancuje na pomezí povídky, úvahy a literárního experimentu. Prokazujete velkou dávku kreativity a vzácnou schopnost podívat se na běžné věci zcela novou, neotřelou optikou. Pokud budete v tomto hravém a filozofujícím stylu pokračovat, máte šanci vytvořit skutečně unikátní soubor textů. Jen tak dál, je to velká radost číst!