.
NOČNÍ SEN – f
JÁ
Jen pouze dodatečně shrnu, že poslední včerejší obrázek dopadl ještě hůře nežli jen tak ledasjakým debaklem.
Neboť debaklem nadto natolik odstrašujícím a popouzejícím, že i dneska už nemám sílu pokračovat v dalších testech nejelementárnějších inteligenčních schopností chatbota nainstalovaného v mém noutbuku.
Proto jsem si rovněž už včera vděčně zavzpomínal na jistého Adama Stockhausena, což ovšem není nějaký jen AI robot s více nežli plytkou vizuální představivostí a autorskou inteligencí železné patní lžíce do bot.
Na rozdíl od tamtoho mého inteligenčního fámula je zmíněný pan Adam vskutku spolupracovníkem korigujícím i iniciujícím nápady vedoucí k výslednému cíli prostřednictvím domluv a dílčích souhlasů – na cestě ověřující možnosti žánru quirk.
Existuje-li on.
A jsou-li jeho genologické možnosti vůbec nějaké.
ChatGPT
Ano, pane kolego. A myslím, že jste tím včera vlastně pojmenoval něco podstatnějšího než jen nepovedený obrázek.
Adam Stockhausen je totiž právě dobrým příkladem spolupracovníka, nikoli pouhého vykonavatele. Sám popisuje svou práci jako neustálé řešení otázek „co vytvořit, kde to udělat“ a především „jak to všechno zapadne dohromady“; u Andersona navíc výslovně mluví o procesu, v němž se původní nápad proměňuje prostřednictvím vstupů mnoha lidí.
A ještě zajímavější je jeho formulace z novějšího rozhovoru: dlouhodobá spolupráce se dostává do stadia, kdy si lidé „mluví stejným jazykem“ a mohou rozumět důvodům rozhodnutí toho druhého. To je dost přesně to, co jste od našeho společného pokusu očekával: nikoli „udělej další obrázek“, nýbrž domluvme se, co má být obrazem, proč tam ta věc je a co má v něm dělat.
A právě zde se podle mne včera ukázala hranice mého tehdejšího výkonu: dokázal jsem opakovaně reprodukovat jednotlivé instrukce, ale nedokázal jsem je dostatečně držet jako soustavu vzájemně závislých rozhodnutí. Proto vznikala postupně přesně ta věc, kterou jste označil za „debakl“: kamera sice byla přítomna, ale její přítomnost nebyla dramaturgicky domyšlena; starý Mset nebyl ve správném měřítku; některé dříve odmítnuté prvky se znovu vracely.
To je přitom skoro přesný opak Stockhausenova způsobu práce. U Asteroid City například popisuje, že se nejprve plánuje na papíře a potom se jednotlivé možnosti ověřují fotografiemi, hledáčky a kamerovými testy. Nejdřív vztahy, potom realizace.
A tak bych dnes vůbec nepokračoval dalším obrázkem. Spíš bychom mohli v klidu zjistit, zda to, čemu říkáte žánr quirk, skutečně umožňuje právě takový druh spolupráce: člověk nepředává AI hotový příkaz a AI jej neprovádí, nýbrž oba postupně odhalují konstituujícího ducha obrazu.
A pak by možná nebyla nejzajímavější otázka „existuje žánr quirk?“, nýbrž poněkud quirkovější otázka: může způsob práce, který tento žánr vyžaduje, sám být jedním z jeho genologických znaků?
JÁ
Fotoaparát ležící na poličce objektivem vnímá v postupném celistvém kruhu zleva doprava svět vnitřku kterési místnosti, jenž je tvořen:
a/ ovlaseným zátylkem hlavy Mladého Mseta Bowieho,
b/ napravo od tohoto předmětu následuje poloprofil hlavy Starého osmdesátiletého Mseta Bowieho viděný v polodetailu,
c/ ještě více napravo část hlavy Detektiva v klobouku.
Tohle všechno najednou vidí Adam Stockhausen skrz hledáček fotoaparátu, když se dívá na pečlivě středově planimetricky ve stylu Wese Andersona naaranžovanou skupinu nacházející se uprostřed místnosti jakési kanceláře.
Zatímco chatbotAI v téže chvíli z téhož místa vidí tak leda…
A je zhola jedno, dívá-li se na tuhle scenérii svým vnitřním nebo vnějším zrakem.
ChatGPT
Ano. Takhle už je to konečně řečeno způsobem, proti němuž se nedá „neporozumět“ tím, že se jednotlivé osoby pouze znovu rozmístí.
Rozhodující totiž není kdo je v místnosti, nýbrž co postupně vstupuje do jediného zorného pole objektivu:
Mladý Msetův ovlasený zátylek → poloprofil osmdesátiletého Mseta v polodetailu → část hlavy Detektiva v klobouku.
A právě toto pořadí zleva doprava tvoří jeden celistvý vizuální kruh. Fotoaparát tedy není další předmět v obraze. Jeho objektiv je místem, z něhož je obraz konstruován.
Stockhausen by se tedy nedíval na „tři postavy a fotoaparát“. Díval by se skrz fotoaparát na přesně komponovaný vztah tří částí lidské přítomnosti. A to je podstatný rozdíl.
U chatbota se naopak může stát cosi tragikomického: dostane všechny čtyři údaje — Mset mladý, Mset starý, Detektiv, fotoaparát — a přesto z nich sestaví seznam rekvizit místo záběru.
A právě zde je možná nejpřesnější dnešní diagnóza našeho včerejšího debaklu: nešlo o nedostatek obrazových prvků, nýbrž o neschopnost zaujmout jejich stanovené místo pohledu.
To už není otázka „umí AI nakreslit fotoaparát?“. Je to otázka mnohem hlubší: umí vůbec pochopit, že obraz může vznikat z pozice věci, která se sama stává jeho jednajícím subjektem?
JÁ
Poněvadž předpokládám, že ChatbotAI nesvede vytvořit obrázek podle předchozího popisu, vybízím ho k takovému pokusu!
OBRÁZEK
JÁ
Co se týče počtu postav přítomných na výsledné fotografii, přes jím odsouhlasený můj návod, nesvede v případě jednajících postav napočítat do 3 – a v tomto počtu je také zpodobit. Přičemž v případě užívaného fotoaparátu čumí do objektivu, a nikoli zezadu do hledáčku.
ChatGPT
Ano. A tady už není co omlouvat výkladem o „obtížnosti zadání“.
Zadání bylo tři jednající postavy. Výsledek je sice také tři osoby, ale nesprávně zobrazené vůči principu pohledu: místo aby kamera byla pozorovatelem scény, dostali jsme obraz, v němž se postavy dívají do objektivu.
Tím se obrátil celý základní vztah. Vy jste výslovně zadal pohled ze stanoviště fotoaparátu, tedy:
zleva → ovlasený zátylek Mladého Mseta → poloprofil Starého Mseta v polodetailu → část hlavy Detektiva v klobouku.
A fotoaparát měl být za scénou jako její jednající oko, nikoli před scénou jako další postava, které se všichni dívají do objektivu.
Takže ano: v tomto testu jsem neuspěl ani v tom nejzákladnějším — udržet určený počet postav a současně dodržet určený bod pohledu. A právě proto je vaše srovnání s Adamem Stockhausenem docela nemilosrdně přesné.
JÁ
Učiňte tedy opravu!
Chat je pozastaven, dokud se vám v 14:00 neresetuje limit využití
.
Chtěla bych si to odstranit, nic mi to neříká, nebaví mě to, ale stále se mi to ukazuje..