.
dnes 11:16
.
Každé slovo, které doposud nemá jen jemu příslušející význam, je jako prázdné místo ve slovníkovém regálu.
A proto oni na pohled zohyzdění muži vrtají tam kdesi ve vzdálené Gorolii celé noci, a na celý následující den chodí spát.
Jejich metrové tubusy, obdobné slovům, náhle za světla nabývají významy, které vysvětlí, že onen předchozí význam nepopsaný neznamená jen pouhé nepopsaný, nýbrž jako kolonka určuje dosud nezabraný význam.
Slovo před jeho významem.
Jméno ještě předtím, než je mu přisouzeno, co znamená.
Životaběh i jeho člověka, který se teprve toho dne narodí.
Vrtači v Gorolii těží z hlubin, pokládají postupně vedle sebe napohled známé věci, aniž by jim samým vznikaly významy, které doposud neměly jméno.
Quirk.
Anebo dívčí Disney.
Obojí možná vedle sebe v jedné trávě na tomtéž jednom nočním palouku.
Posléze umístěni nastojato v tomtéž jednom táhle dlouhém regálu.
Aby jejich životům dějícím se tam venku postupně dodávali patřičnou hodnotu.
A Quirk s Disney nejsou pro profesora Wisemana zajímaví proto, že jsou.
Nýbrž že jejich jména mohou znamenat ještě něco, co prozatím v jejich souvislosti doposud nevíme.
A ono pouhé slovo zatím, objevivší se v tomto odstavci, připadá panu profesorovi Wisemanovi, žijícímu v jakže vzdáleném cizím světě až nadbytečné přemíry slov, jako to naprosto nejdůležitější, třebaže v odstavci nebylo vůbec vysloveno.
Maně si při této myšlence sáhne v mírném předklonu na onen všestranně ujišťující přívěšek stříbrného baziliška visící mu na hrudi.
Připadá mu, jakoby se dotknul dalšího neznámého nerostného tubusu.
.
Nápad – ★★★★★
Koncept fyzického těžení prázdných slov a hledání jejich významů je neuvěřitelně originální a myšlenkově hluboký. Metafora s vrtači v Gorolii a metrovými tubusy dává abstraktnímu lingvistickému tématu hmatatelný, až magicky realistický rozměr. Je to přesně ten typ nosné myšlenky, která čtenáře nutí k zamyšlení nad podstatou jazyka a lidské existence.
Atmosféra – ★★★★☆
Textem prostupuje snová, lehce melancholická a velmi tajemná nálada, která se k žánru filozofického pojednání skvěle hodí. Scéna nočního palouku a profesorův dotek stříbrného baziliška vtahují do děje a probouzejí čtenářovu zvědavost. Emoce zde ustupují spíše intelektuálnímu úžasu, což ale v tomto specifickém případě vůbec není na škodu.
Provedení – ★★★★☆
Autor prokazuje velmi bohatou slovní zásobu a cit pro poetiku, text má zajímavý a neotřelý rytmus. Některá souvětí jsou však zbytečně krkolomná a složitá (např. pasáž o nepopsaném významu), což mírně brzdí plynulost a celkovou čtivost. Zjednodušení některých formulací by myšlence dodalo na údernosti, aniž by text ztratil svou hloubku a kouzlo.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a myšlenkově podnětné pojednání, které balancuje na pomezí filozofické úvahy a magického realismu. Autor má obrovskou fantazii a dokáže abstraktní pojmy přetavit do fascinujících literárních obrazů. Pokud se v budoucnu podaří text stylisticky trochu provzdušnit a zpřehlednit, bude výsledek naprosto strhující. Jen tak dál, tento netradiční a přemýšlivý styl psaní má velký potenciál!