.
.
31:56
Po ještě mnoha dalších roztodivných zádrhelích, jejichž prostřednictvím je pokaždé potencionální realitní dědičce doktorce Ogdenové v průběhu celé noci usilováno o život, detektiv Murdoch, nejčastěji doprovázen konstáblem Crabtreem, v chodbě tajemného zákulisí domu venkovského památníku dávných panenek narazí na zhrouceně se o zeď opírající mrtvolu nedávno, dokonce čerstvě, zastřeleného muže.
Otázkou tedy je, kdo byl ten neznámý a jaký důvod nebo účel měla v předchozím příběhu jeho doposud neviděná účast.
.
Nejdříve bude detektivy objasněn způsob jeho smrti, a to prostřednictvím kulaté dírky prostřelené skrz překážku, kterou tvořila stěna tenké přepážky oddělující prostor této chodby od místnosti jídelny, v níž všichni návštěvníci společně večeřeli, obsluhováni celou trojicí personálu vily, z nichž tedy nikdo pachatelem být nemohl.
.
A přitom zde u stolu došlo již předtím v čase 21:29 k mimoděčnému výstřelu, jehož si žádná z osmice osob sedících okolo prostřeného stolu nevšimla.
.
Neboť rána vyšla z předmětu zvaného detektivem Murdochem docela legračním slovem třaskavka.
Označujícím cosi třaskavě střelného, tedy dávku jindy bezpečného množství střelného prachu zabaleného do válečkového látkové balíčku.
Jaké v souladu se staroanglickou vigilijní tradicí obdobné naloženy po jednom kusu předtím ležely na plochých talířcích před každým z 8 hostů tabule štědrovečerní večeře jako součást prostřeného servisu nachystaného každému z nich.
Ve zbylých 7 případech každý ovšem bez kulky…
.
.
(Pročež by bylo dramaturgickou škodou alespoň nezmínit, že v zájmu spění děje byla realizátory televizní verze opomenuta možnost konfrontujícího precizně naaranžovaného statického záběru andersonovského dokumentačně výčtového stylu – kolmo seshora na celkovou naservírovanou sestavu slavnostně naladěného hodovního stolu.)
.
.
Klasický detektivní případ mrtvoly neznámého muže vlastně nikým zastřeleného na chodbě, situace jak z děje kterési povídky příběhů Sherlocka Holmese.
Sotva patrná pravidelně kulatá dírka v ploše přepážky oddělující chodbu od jídelny, u jejíhož stolu doktorka Ogdenová jen před malou chvilkou při rozvazování uzlíku na provázku obtáčejícího váleček třaskavky užším koncem zavinutého předmětu bezděčně mířila proti sobě.
Kdyby v čele stolu zemřela, dokonce za nejbezprostřednější přítomnosti policie, v úředním zápisu o vyšetřování události by se zcela očividně jednalo o prachpouhou nehodu.
Nápad – ★★★★★
Tvá schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející témata – od detektiva Murdocha přes Wese Andersona a Jaromíra Jágra až po Aristotela – je naprosto fascinující a vysoce originální. Nosná myšlenka zkoumající podstatu žánru ‘quirk’ a dramaturgických oblouků dává textu silný intelektuální přesah, který přesně odpovídá formátu pojednání. Je vidět, že máš obrovský přehled a nebojíš se jít do hloubky, což z tvého textu dělá velmi podnětné čtení.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří navodit velmi specifickou, až postmoderně snovou atmosféru, kde se akademický rozbor mísí s popkulturními odkazy. Čtenář je vtažen do tvého proudu myšlenek, který působí jako bloudění labyrintem plným nečekaných zrcadel a průzorů, o kterých sám v textu píšeš. Emoce zde ustupují intelektuální hravosti, což je pro tento analytický žánr zcela v pořádku, a nálada textu je díky tomu příjemně excentrická.
Provedení – ★★★☆☆
Tvá slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a stylisticky se nebojíš experimentovat, což textu dodává punc vzdělanosti a literární vyzrálosti. Hlavním kamenem úrazu je však čtivost; tvá souvětí jsou často natolik košatá a dlouhá, že se v nich čtenář snadno ztratí a uniká mu pointa. Zkus občas složité myšlenky rozdělit do kratších vět, pomůže to plynulosti i rytmu, a dej si pozor na občasné krkolomné formulace či drobné interpunkční nepřesnosti.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně ambiciózní a myšlenkově hutné pojednání, které dokazuje tvou velkou kreativitu a široký kulturní rozhled. Ačkoliv je text kvůli své složité syntaktické stavbě náročnější na čtení, odměňuje trpělivého čtenáře neotřelými paralelami a hlubokým zamyšlením nad strukturou vyprávění. Rozhodně v psaní pokračuj, máš jedinečný autorský hlas; stačí jen trochu zkrotit formu, aby tvé skvělé myšlenky mohly ještě více zazářit.