.
.
Paradox (z řeckého paradoxos – nepodobný, náhlý, neočekávaný) je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek.
.
.
Nesmyslnost kteréhokoli paradoxu je pouze jen zdánlivá.
.
.
Pročež obdobně tak NE nesmyslný je výsledek čehokoli vzniklého podle doposud ještě nestanovených pravidel žánru quirk.
.
.
Podobný quirku, rodnému bratranci paradoxu, je oxymoron, v němž však nejde o ucelenou myšlenku, ale jen o slovní spojení nebo slova, která se v takovéto dvojici navzájem významově popírají.
.
.
PARADOX ŽÁNRU QUIRK
.
I mezi filmovými střihači jen občasně používané úsloví „paradox žánru quirk“ označuje literární nebo obecně mediální jev, kdy (doplňující) záměrné zařazení bizarních, excentrických nebo velmi specifických prvků (výstředností) s cílem vytvořit prokazatelnější novost a kouzlo – ve výsledku naopak podkopává věrohodnost, hloubku nebo strukturální integritu původního příběhu.
Proto, zatímco je výstřednost zamýšlena jako koření či ochucující prostředek k vytvoření jedinečnosti příběhu, její nadměrné používání může vést leda tak ke karikujícím postavám a zmateně nesouvislým zápletkám.
Na druhé straně však důsledkem takovéto “nesouvislosti zápletek“, dokonce záměrné zpřetrhávanosti jich i samotného příběhu nebo děje, může být původně nečekaný a více nežli jen ozvláštňující výsledek.
Přičemž ale nabízející se riziko takovéhoto postupu je značně vyšší nežli pouze jen krirické.
.
Pokud obdobné dilema nastane, v daném případě klíčové aspekty takovéhoto quirkového paradoxu zahrnují:
• Ztrátu novosti:
Kvůli níž, nebo v ní, to, co začíná jako “šokující podivnost“, často rychle ztrácí svůj lesk prvotní nevšednosti, což způsobuje, že bizarní prvky se stávají nudnými, místo aby byly překvapivé, ba dokonce pro kohosi, nebo dokonce kohokoli, poutavé.
Proto ve výsledku snaha po kreativnosti vede v takovémto přeháněném případě leda tak akorát k veřejnost zoufající topornosti.
• Ústup od realismu:
Nadměrná výstřednost často vytváří “složitou biosféru rádoby patentované podivnosti“, kde chování postav a budování světa mají jen slabou, a víceméně jen chtěně umělou, podobnost s realitou. Kterážto nepřirozenost obvykle vede ke ztrátě emocionálního propojení se čtenáři nebo diváky.
• Karikatura namísto charakteru:
Ve snaze vytvořit jedinečné postavy prostřednictvím s nimi souvisejících quirků je autoři často proměňují v karikatury a nahrazují ucelenost popisující autentickou psychologickou hloubku pouhým zběžným zmiňováním dílčích patologických nebo excentrických symptomů.
Hlasité předčítání