.
Simulacrum jako emocionální simulace
Koncept simulakra nám pomáhá pochopit, co se děje na plátně. Simulakrum je reprezentace něčeho, co nemá žádný reálný referent, v podstatě kopie kopie. Působí reálně, ale není zakořeněné.
Filmy Wese Andersona simulují emoce. Vypadají, jako by byly o ztrátě, smutku, odcizení, ale necítí to. Jeho postavy jsou často emocionálně nečinné; jejich utrpení je spíše rámováno v obrazech než zkoumáno. Diváci jsou vybízeni k obdivování scény, nikoli k vstupu do ní. Filmy jsou krásné, ale prázdné. Vytvářejí tvar pocitu, ne jeho podstatu.
Nejsme vyzýváni, abychom se s něčím konfrontovali. Jsme vyzýváni, abychom konzumovali.
https://medium.com/@ryangreen_18606/why-wes-anderson-is-awful-aesthetic-groupthink-and-the-need-to-belong-a4958028dd19
Translated with DeepL.com (free version)
.
Odkaz.
Respektive dokonce: vztah.
.
.
1:31:57
Hugo a jeho velký objev
USA, 2011, 121 min
Režie: Martin Scorsese
.
Oproti citátu z jedné hanící recenze mi s popiskem “Rodinný / Drama / Dobrodružný / Mysteriózní“ naopak bylo prostřednictvím Scorseseho filmu poskytnuto celovečerní vskutku poučení, na čem se dají morfologicky rozšifrovat mnohé vnější znaky žánru quirk.
V tomto případě tedy například funkční žánrové varianty významů slov: kopie, replika, simulace, pastiš – jak i tamtoho napůl málem zaklínadla, více nežli tajemně znějícího už jen prostřednictvím pouhého stupňování významu slova “simulacrum“.
Tajemný, enigmatický, záhadný.
Si msala bum!
Čtyřipivskamalejrum!
.
.
.
Simulakrum
Simulakrum, případně simulace, jsou termíny proslavené francouzským teoretikem Jeanem Baudrillardem.
Simulakrum je podle jeho verze kopie (nebo obraz) bez originálu.
.
.
Je to znak, který nemá žádný původní protějšek, referent ani precedens v prostředí reálného života.
.
.
Zahrada, která zapomněla na její původní smysl na pláni.
.
.
Vy
Simulakrum ovšem není nutně znázorněním čehosi jiného, neboť věc ze skutečného světa, již simuluje, může samo fakticky anticipovat.
???
GPT 4.1 nano
Tato věta ovšem poukazuje na složitost pojmu simulakra a jeho vztahu k realitě.
Zatímco tradičně se simulakrum považuje za znázornění či kopii něčeho jiného, autor zde naznačuje, že simulakrum nemusí nutně představovat pouze odraz skutečnosti.
Může totiž být samo o sobě aktivní a schopné anticipovat, tedy předvídat či předjimat určité situace či chování ve skutečném světě. To znamená, že simulakrum může mít vlastní autonomní význam a funkci, a jeho vztah ke skutečnosti není pouze pasivní kopírování, ale i dynamické přizpůsobování a předvídání budoucích událostí.
GPT 4.1 nano
Ano, přesně tak. Tato myšlenka rozšiřuje tradiční pojetí simulakra tím, že ho nevidí jen jako jednoduchou kopii nebo reprezentaci skutečnosti, ale spíše jako aktivní a autonomní entitu, která může předvídat a anticipovat budoucí události či chování ve světě.
To znamená, že simulakrum není pouze pasivní odraz reality, ale může mít vlastní funkci, která mu umožňuje působit na realitu nebo s ní interagovat způsobem, jenž přesahuje pouhé napodobenství. Tento pohled odráží složitost vztahu mezi reprezentací a realitou a zdůrazňuje, že simulakrum může být dynamickým prvkem, který ovlivňuje nejen naše vnímání, ale i samotný průběh událostí.
V kontextu současných technologií například může jít o systémy umělé inteligence či modely, které se nejen učí a napodobují skutečnost, ale také předvídají budoucí stavy a chovají se na základě těchto předpovědí, čímž se stávají aktivní součástí reality.
.
Baudrillard proto tvrdil, že vztah mezi znakem a referentem se v postmoderní době zhroutil a není již možné rozlišit, dokonce rozlišovat, mezi „realitou“ a znakem, ale pouze mezi různými obrazy skutečnosti.
Postmoderní doba je pro něj dobou simulací, simulaker, která tvoří nový řád reality – hyperrealitu.
.
Druh proroctví, které nastane.
Samo sebou se sebenaplňující sémantické proroctví.
.
Hlasité předčítání