HERCULE POIROT, DETEKTIV MURDOCH A ŽÁNR QUIRK
Přerušen vysvětlováním, navazuji, pane komisaři, další částí magnetofonového záznamu mé výpovědi:
… Ostatně, stejně, naprosto stejně, jako se například literárním osobám Sherlocka Holmese i Hercule Poirota cosi takového v souvislosti se žánrem quirk již kdysi dávno zjistit povedlo.
Tak například termín quirk se ve světě detektivek obvykle nevztahuje k samotnému žánru quirk, ale spíše k literárnímu proudu “quirk lit” zahrnujícímu výstřední či experimentální prózu.
Co se týče osobních výstřelků (quirks), jsou pro postavu Hercula Poirota typické a tvoří základ jeho vyšetřovací metody.
Obzvláště je pro něj typická až vášnivá potřeba řádu a symetrie, a proto Poirot přímo nesnáší nesrovnalosti. Trpí až obsedantní touhou po dokonalosti a symetrii, ať už jde o srovnané předměty, nebo tvar jeho pověstného knírku. Právě to, že si všímá sebemenších odchylek od “správného stavu”, mu umožňuje odhalit vrahy.
Obojími zevními znaky se tedy více nežli velmi podobá torontskému detektivovi Murdochovi, s nímž ho spojují další společně znaky.
Rekonstrukce zločinu: Detektiv Murdoch i Hercule Poirot používají specifický styl odhalení zločinců, tedy povětšinou vrahů.
Zatímco Murdoch upadá při pátráních často do stavů připomínajících vize a „pohledy do prázdna“, jimiž si vizualizuje, jak se čin přesně stal, Poirot na konci tradičně shromáždí všechny podezřelé v jedné místnosti a detailně dramaturgicky zrekonstruuje logický postup předchozí dějové posloupnosti.
Psychologie versus Věda. Oba kladou důraz na detail. Poirot však spoléhá výhradně na své „malé šedé buňky mozkové“, pozorování a psychologii, zatímco Murdoch působící na rozdíl od kolegy na přelomu 19. a 20. století je průkopníkem forenzních věd, daktyloskopie, genetických metod a nových technologií
Třebaže Hercule Poirot a detektiv William Murdoch jsou fiktivní vyšetřovatelé, kteří přímo v jednom literárním či filmovém světě ani v jednom případě nespolupracují, a spolupracovat snad ani již nikdy nebudou. Ale ač nespolupracují, přesto je pojí řada paralelních významných televizních, žánrových a historických souvislostí.
Co tedy víte o podezřelé nezvěstné Cynthii Murdochové?
Co se mne týče, pokud se Sherlock Holmes jmenuji, domnívám se, že se jedná o postavu z příběhu Záhada na zámku Styles.
Policie, včetně vás, je na rozdíl ode mne ovšem přesvědčena, že se jedná pouze o běžnou shodu literárních jmen, a že proto mladá lékárnice, nositelka tohoto jména, nemá žádnou příbuzenskou vazbu s kanadským detektivem Williamem Murdochem, potažmo s tamtím belgickým ulízaným žabožroutem Hercule Poirotem.
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit literární pojednání o detektivních žánrech s fiktivní výpovědí samotného Sherlocka Holmese je neotřelý a velmi osvěžující. Metafikční hra, ve které postavy z různých světů analyzují samy sebe a hledají mezi sebou souvislosti, nabízí obrovský autorský potenciál. Zápletka s nezvěstnou Cynthií Murdochovou na konci dodává textu nečekaný a zábavný rozměr, který přesahuje běžný formát eseje.
Atmosféra – ★★★★☆
Formát magnetofonového záznamu a přímé oslovování komisaře skvěle vtahují čtenáře do děje a navozují pocit skutečného policejního výslechu. Přechod od suché literární analýzy k řešení konkrétního případu působí lehce surreálně, ale drží si specifickou, až lehce absurdní detektivní náladu. Závěrečné rýpnutí do Poirota jako ulízaného žabožrouta přesně vystihuje Holmesovu aroganci a dodává textu jiskru.
Provedení – ★★★☆☆
Na to, že jde o pojednání, je text poměrně čtivý, nicméně občas naráží na příliš krkolomné formulace, které brzdí plynulost čtení. Slovní zásoba je bohatá a odpovídá intelektuálnímu vypravěči, ale doporučil bych zjednodušit některá dlouhá souvětí, aby nosné myšlenky lépe vynikly. Dejte si také pozor na drobná interpunkční zaškobrtnutí a stylistickou neobratnost v úvodu, i když celkovému vyznění textu to nijak zásadně neškodí.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a kreativní experiment, který chytře balancuje na pomezí literárního pojednání a detektivní povídky. Autor prokázal výbornou znalost žánru a schopnost hrát si s očekáváním čtenáře. Pokud se v budoucnu podaří trochu uhladit stylistiku a zjednodušit složité větné konstrukce, bude výsledek naprosto brilantní. Určitě v tomto hravém a originálním psaní pokračujte, máte skvělé nápady!