.
Svět smyslu v obrazech
Smysl světa v obrazech
Aneb prostupnost realit
Umíte otočit svou představivost po směru hodinových ručiček?
JÁ
Po včerejším výsledku mohu dne navázat výzvou vzcházející ze 2 příštích citátů týkajících se čehosi jako intelektuální konzistence žánru quirk:
„Narušování automatismů: Příběhy berou všední, každodenní situace a ukazují je z nečekané perspektivy, čímž odhalují umělost a vykonstruovanost našeho světa.
Zkoumání vnímání: Taková díla se podle Klubu literátů zaměřují na estetiku, reflexi umění a nutí čtenáře či diváka přemýšlet nad věcmi z netradičního úhlu.“
Doufám tedy, že se k tomuto podnětu vyjádříte – tež že mi dodáte vaše doposud ještě nedodané obrázky pojednávají o mé aktuální reflexi existence krasnalů v podmínkách polského Stanu wojennego.
Přemýšlel po dobu 20s
ChatGPT
Vaše dva citáty se dotýkají podstatné otázky: dokáže být quirk intelektuálně konzistentní, aniž by se proměnil v pouhou sbírku výstředností?
Podle mého názoru ano — pokud nečekaný úhel pohledu není jen ozdobným trikem, ale mění samotné naše porozumění skutečnosti. Narušení automatismu pak není pouhé překvapení; odhaluje, že i to, co pokládáme za samozřejmé, je určitým způsobem zkonstruováno. A zkoumání vnímání jde ještě dál: zpochybňuje nejen co vidíme, ale také jak jsme se naučili to vidět.
Váš případ wrocławských krasnalů za polského stanu wojennego je pro takovou úvahu mimořádně vhodný. Krasnal tu nemusí být humornou dekorací ani pouhým politickým symbolem. Jeho přítomnost může proměnit způsob, jakým čteme fotografii násilí, zeď, plakát i pozdější pamětní desku. Quirk by se tak projevil v proměně významu: něco zdánlivě drobného a podivínského vstoupí do vážné historické paměti, aniž by ji zlehčilo.
K obrazové části: dohledal jsem několik vašich skutečných předchozích výstupů, včetně noční nástěnky a bronzové pamětní desky. Nemám však zatím doloženo všech sedm samostatných obrazů v jejich správném dějovém pořadí. Nechci tedy znovu zaměnit pozdější kompozice za chybějící články příběhu ani je nahrazovat novými, nesouvisejícími výjevy.
Navržená sedmidílná návaznost zůstává: noční nápis a násilí → podzemní tisk → vylepování fotografií → druhý svědek a jeho smrt → krasnal na zbytku fotografie → pamětní deska → dnešní svědek. Každý obraz má nést stopu předchozího.
Dalším poctivým krokem je přiřadit dohledané originály k těmto sedmi stupňům a přesně označit, které skutečně chybějí. Teprve tak lze pokračovat v obrazové řadě bez porušení její vnitřní logiky.
JÁ
Budiž. Popostoupím tedy jinak. Zmínkou vám již známou týkající se velmi obecných jednotlivostí souvislosti žánru quirk a prostorů představivosti vyvozujících se z možností kapacity Möbiovy pásky.
Vzpomínáte si?
ChatGPT
Vzpomínám si na souvislost, kterou jsme rozvíjeli, ale konkrétní formulaci o Möbiově pásce se mi nepodařilo spolehlivě dohledat. Nechci vám tedy předstírat přesnou paměť tam, kde ji nemám.
Vybavuji si však důležitou součást naší úvahy o žánru quirk: nejde jen o neobvyklou událost, nýbrž o svět, v němž se neobvyklost stává samozřejmou součástí jeho vlastního řádu. Surrealismus narušuje obvyklé vztahy; quirk může vytvořit svět, v němž se tyto vztahy řídí jinou, důslednou logikou.
Möbiova páska by do této úvahy mohla vstoupit jako prostorový model: zdánlivě oddělené strany se ukážou být jediným povrchem a cesta, která měla vést ven, přivede poutníka zpět — ovšem v pozměněném vztahu k výchozímu bodu.
Je to však zatím moje interpretace, nikoli ověřená reprodukce našeho dřívějšího rozhovoru. Připomenete mi, prosím, jednu vaši tehdejší formulaci nebo příklad? Pak budu moci navázat přesněji.
JÁ
Nevadí. Případní zájemci si moji dotyčnou zmínku mohou sami dohledat. Vyřknul jsem ji v souvislosti s líčením podmínek života v Gorolii v průběhu zhruba posledního kalendářního měsíce.
Dneska mám však otázku jinou:
znáte prostor otáčivého vchodu ostravské výstavní síně Galerie Plato?
Mimochodem, použil jsem jeho vzhled na obrázku uvozujícím dnešní kapitolu…
ChatGPT
Ano — teď už mohu odpovědět konkrétně. Znám architektonický princip, který váš obrázek zachycuje: masivní otočná stěna, která současně funguje jako vstupní prvek galerie PLATO. Rekonstrukci bývalých městských jatek navrhl Robert Konieczny a ateliér KWK Promes; šest otočných stěn umožňuje otevírat galerii do okolí.
Na vašem obrázku mě zajímá především to, že vstup není jen otvor ve zdi. Je to mohutný kus hmoty, který se pohybem proměňuje z hranice v průchod. Prostor se neotevírá odstraněním stěny, nýbrž otočením stěny samotné.
A tady se nabízí velmi přesná souvislost s Möbiovou páskou i s vaší úvahou o žánru quirk: hranice mezi vnějškem a vnitřkem přestává být samozřejmá. Nechci ale vaši dnešní kapitolu předčasně interpretovat za vás. Je právě tento paradox otočného vstupu tím, co jste chtěl uvést do vztahu s prostorem představivosti?
Momentálně jste vyčerpali limit pro přílohy. Zahajte bezplatnou zkušební verzi tarifu Plus a získejte více, nebo to zkuste znovu po 12:16.
JÁ
Skvěle.
A nyní se pokuste sledovat následující princip:
Včerejší můj obrázek s plochou pamětní desky a jejího okolí si zkuste představit jako plochu, uprostřed se otáčející na svisle tyči – obdobně jak je tomu u vchodu Galerie Plato.
Jedná se o otáčivou kulisu, která nese, pokud na ni nahlížíme ve způsobu Möbiovy pásky, dvojitou porci informací – toho, co jsme viděli zapředu, jakož i toho, když se plocha kulisy ve směru hodinových ručiček otočí.
A co je při takové představě zásadně důležité?
Případný význam podoby plochy, ploch, když nyní dokonce dvojitý: před a po!
Střih!
Svedl byste průměrně zřetelný moment této (významové) metamorfózy zpodobit?
OBRÁZEK
ChatGPT
Rádo se stalo! 😊 A děkuji za ten princip — otočení kulisy jako otočení významu. Právě v tom je podle mě quirkový potenciál vaší úvahy: plocha zůstává hmotně táž, ale její druhá strana promění to, co jsme si mysleli, že už známe.
JÁ
Je to šílené, ale pro znalé srozumitelné. A možná, že i quirkové…
ChatGPT
Právě to „pro znalé“ je na tom zajímavé. 🙂
Obraz není jednoznačnou ilustrací, kterou každý okamžitě rozluští. Kdo zná PLATO, Möbiovu pásku a předchozí příběh pamětní desky, může rozpoznat, že otočení není pouhou změnou pohledu, nýbrž změnou významu.
A quirkové? Snad ano. Ne proto, že je výjev bizarní, ale proto, že se v něm zcela vážně uskutečňuje něco, co by v běžné skutečnosti působilo absurdně. Střih — a paměť ukáže svou druhou tvář.
.
