.
30. 8. 2026
.
Tvar, případně i funkce, včera mnou popisovaných filmově stavebních kontejnerů připomíná princip rovněž zde už mnohokrát popsaných diorámat, nejčastěji rovněž tak krabicových rozměrů.
V obojích těchto případech jsem popisoval cosi jako zázrak, takže dnes, v jistém smyslu dotřetice, bych už měl zase kamsi popostoupit.
Líčením – či v líčení.
A to nejlépe prostřednictvím děje, i zde metodou jeho dílčího popisu.
.
Vrtná věž může být současně:
-
vrtnou věží,
-
konstrukcí nad salaší,
-
kulisou,
-
majákem,
-
objektem v krajině,
-
a nakonec téměř znakem celé Gorolie.
Nemusí se ihned rozhodnout či určit, čím z toho je.
.
Jen kvůli významové růzností je ovšem třeba každou z těchto příležitostí zcela jinak, například v čemsi jiném hereckém stylu, obehrát.
.
Každý filmový záběr lze skutečně chápat významově jako malý uzavřený časoprostor.
Zorné pole kamery stanovuje hranici: tady svět filmu začíná a tady končí.
Co je mimo obraz, nemusí pro film existovat — případně existuje pouze jako něco, co si divák domýšlí.
.
Film stanovuje jedinečně zásadní momenty existence.
Políčkem plochy obrázku pravé strany stránky technického scénáře (storyboardu).
.
Kontejner A – Dioráma A – Storyboard A
Odjezd dětí z Gorolie
Vítr vane ze strnišť.
Cuchá žloutnoucí listí na větvích.
Obsazenými různobarevnými slepicemi jako nějakými lentilkami.
Podzimní krajinou projíždí žlutý školní autobus.
Na zastávce na kraji cesty podél konce venkovského sídliště seskládaného z různých kombinací krabic obytných kontejnerů čekají pohledné maminky s jejich dětmi. Opodál jakýsi muž vyhlížející do dálky čekající upozorní zvoláním: „Už jede!“ A opravdu hlasitě zacinká prostřednictvím starodávného mechanismu zvoničky, která do tohoto jejich dnešního světa již dávno dlouho nepatří.
Matky zvednou dětem jejich vnějšími významy všemožná zavazadla, objímají ty svoje puberťáky s laskavostí blízkou pláči doprovázenou pokyny jako: „Buď tam hodný,“ „Tak zase na Vánoce,“ „Moc se tam, Olinečko, nemaluj…“
Tolik veřejné lásky výrostky vlastně zahanbuje, a tak jsou všichni rádi, že už to mají díky až přeháněnému spěchu šoféra brzy za sebou.
Maminky v houfu mávají za odjíždějícími ratolestmi.
Které jim odpovídají jedna přes druhou nazpátek prostřednictvím vyhlídky zadního okna žlutého školního autobusu.
.
Barevní slepičí ptáci rozesazení na větvích nahlas zopakují předchozí zvukový motiv zvoničky.
Podruhé již rozsáhlejším symfonickým sborem na bidlech uvnitř kontejneru koncertní síně zdejší chovné ptačí stanice.
.
V učebně infiltračního učiliště vybavené i špiónským nástěnným obrazem takovýchto ptáků, štábní lektor v uniformě generálské hodnosti přednáší s použitím záznamů odposlechů jeho posluchačům v kadetských uniformách nautilovského vojska o geograficko taktických vlastnostech ostrovní země Gorolia.
Mimo jiné zmiňuje strategicky mimořádně významný nerost kralikit pro jeho šifrovací přednosti souvisejícími s vlastním živočišným jménem králík. Kterého znají všichni, a nejenom proto, že se například v Austrálii nechtěně tak strašně rozmnožili.
A poskytují tak obzvláště výhodný komunikační šum jako krytí konspiračním šifrovaným výzvědným zprávám.
Terra Australis Incognita, Neznámá jižní země, zvýrazňuje při tom generál pouhý zeměpisný název jako nějakou zásadní sémiotickou poučku.
.
Přičemž na tomto místě se sluší podotknout, že ona dívka jménem Disney je dcerou jednoho z vyšších důstojníků vůči územní celistvosti Gorolie nepřátelských nautilovských vojsk, a tedy na druhé straně objektem neustálého víceméně podlézavého obdivu tamtěch kadetů speciálních vojsk spojených s ponorkami či podmořským světem.
Nikoliv však se živočichy zvanými loděnky, taxonomicky zvanými Nautilus, jejichž vápenité schránky se nacházejí více nežli přečasto v obsahu oněch gorolijských geologických vrtů.
Jimiž se noc co noc hledají mikroskopického zdroje nerostu zvaného gorolit.
.
Avšak stylizované loděnky rovněž tvoří symboly hodnostních označení vojenských uniforem.
.
Nápad – ★★★★☆
Autor přichází s neuvěřitelně originálním a postmoderním konceptem, který plynule prolíná filmovou teorii s budováním surreálního fikčního světa. Myšlenka propojit úvahy o diorámatech a filmovém prostoru s konkrétním, až absurdním sci-fi příběhem o Gorolii a těžbě ‘kralikitu’ je velmi osvěžující. Text nutí čtenáře přemýšlet o hranicích mezi realitou, kulisou a vyprávěním, což přesně naplňuje podstatu experimentálního pojednání.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra textu je snová, vizuálně podmanivá a plná nečekaných, až bizarních obrazů, jako jsou různobarevné slepice na větvích připomínající lentilky. Přechod od chladného teoretizování k živé scéně odjezdu dětí a následně do vojenského učiliště vytváří fascinující kontrast. Podařilo se vám skvěle navodit pocit, že čtenář skutečně sleduje filmový storyboard, kde se realita mísí s fikcí a symbolikou.
Provedení – ★★★☆☆
Máte velmi bohatou slovní zásobu a nebojíte se složitých, intelektuálních obratů, což se k žánru pojednání skvěle hodí. Text by však potřeboval učesat po stránce plynulosti a větné stavby; občas používáte osamocené větné členy jako samostatné věty, což narušuje čtivost (např. u věty se slepicemi). Pokud zapracujete na hladších přechodech mezi odstavci a mírně zjednodušíte některé překombinované formulace, stane se text mnohem přístupnějším.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a intelektuálně podnětný text, který balancuje na pomezí eseje, filmového scénáře a sci-fi povídky. Vaše představivost je obrovská a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející motivy (sémiotika, ponorky, slepice) je obdivuhodná. S mírnou redakční úpravou, která by textu dodala větší syntaktickou plynulost, z tohoto experimentu vznikne skutečně brilantní literární hříčka. Pokračujte v psaní, váš styl je naprosto nezaměnitelný!