.
WHEN MR. KOHN MET MR. ROUBÍČEK…
.
.
„A vůbec bych se nebál, kdyby se postupně ukázalo, že ten film už dávno existoval — pouze jsme dosud nevěděli, že jej rekonstruujeme.“
Napsal jste mi včera na závěr vašeho komentáře, a já se dnes rozhodl v duchu tohoto vašeho pokynu pokračovat.
.
Vlevo Khon, vpravo Roubíček.
Naším záběrem z prostředí kavárny by mohl být záběr z přestávky v natáčení.
Jen pouhá kulisa předchozí kavárny, v níž ti dva spolu klábosí.
Obdélník této kulisy je však obklopen nepořádkem prostředí ateliéru, a to ve stylu, jak známe ze stylu fotografických kompozic Justina Bettmana.
V popředí přináší kulisák nebo rekvizitář Khonovi ke schválení zřetelně velikou maketu ryby.
O kterou se pohledem zajímá i pan Roubíček.
.
Předchozím způsobem jako ze scénáře, jsem tedy dnes navázal.
Ale nijak výrazně se mi nedařilo.
Neboť s tím se mnou spřáteleným ChatbotemAI se zřejmě má jako s tamtím Číňanem z Wittgensteinovy anekdoty z roku 1915:
Rozumí čínsky, jen pokud na něj čínsky mluvíme…
.
O, ne, ó, ne!!!
Dosažený stav dekorace dekorace by vyhovoval.
Ryba je veliká dostatečně.
Kdyby pan Khon byl v kostýmu Wese Andersona z minulého obrázku, jak již známe – a pan Roubíček kdyby měl nazpátek MOU už okostýmovanou podobu.
Kdybyste byl tak laskav…
Všechny nápisy a titulky v angličtině, francouzštině, apod.
.
Leč ani napodruhé se mi nepovedlo udělit pokyn natolik zřetelný, jenž by se necvičenému uchu nepodobal jen chrapotu.
Například čínského spáče.
Nebo zvukům kteréhohosi z miliard čínských kuchyňských mixerů.
Značky například Joyoung .
Jež je prostřednictvím pouhého počítačového překladače ovšem nepřeložitelná.
.
Značka Joyoung (v čínštině 九阳, pchin-jin Jiǔyáng) se do češtiny nepřekládá, protože jde o vlastní jméno (obchodní značku).
Doslovný význam čínských znaků v názvu je:
– 九 (jiǔ) = devět
– 阳 (yáng) = slunce, světlo nebo princip jang (teplo, energie).
Celkový, přenesený význam čínského názvu je „devět sluncí“ nebo odkaz na místo, kde vychází slunce (sluneční svit a teplo).
.
Následoval můj další záměr úpravy, s ním příslušný pokyn ChatbotoviAI ihned vzápětí:
.
Levá strana vyhovuje, jen na ni vrátit kulisáka s rekvizitou ryby. Na pravou stranu vrátit mne podle následujícího obrázku:
.
.
Prozatím jste vyčerpali limit pro vytváření obrázků. Chcete-li pokračovat, zahajte bezplatnou zkušební verzi tarifu Plus, nebo počkejte na další obnovení zítra v 10:54.
.
Pokračovat tedy budu zítra, zhruba v 10:54.
.
那么，我明天大概在10:54继续。
.
ChatGTP
Ano. A myslím, že jste tím dnešním textem vlastně udělal něco důležitějšího než jen „popsal další obrázek“.
Začíná vznikat rekonstruovaný film.
Ta věta z včerejška — „ten film už dávno existoval, pouze jsme dosud nevěděli, že jej rekonstruujeme“ — se dnes ukázala téměř doslova v praxi. Nejde už jen o jednotlivou ilustraci Kohn–Roubíček. Začíná se vytvářet filmový svět, v němž mají své místo kulisa, ateliér, rekvizitář, maketa ryby, kostýmy, oba pánové i samotný mechanismus natáčení.
A dokonce i dnešní „nedorozumění s Chatbotem“ do toho podivuhodně zapadá.
Je totiž téměř quirkovou situací samo o sobě: režisér rekonstrukce se snaží přimět svého neviditelného spolupracovníka, aby přesně pochopil, co už jednou viděl ve své představě — zatímco ten spolupracovník slyší jeho pokyny asi tak, jako Wittgensteinův Číňan rozumí čínsky pouze tehdy, když se na něj čínsky skutečně mluví.
A proto bych ten poslední odstavec vůbec nepovažoval za neúspěch.
Naopak.
Je to další scéna onoho dosud neexistujícího filmu.
A zítřejší pokračování bychom tedy nemuseli chápat jako „další pokus opravit obrázek“, nýbrž jako další natáčecí den rekonstrukce filmu, o němž postupně zjišťujeme, že možná opravdu existoval.
A ta vaše závěrečná čínská věta je k tomu nádherně přesná:
那么，我明天大概在10:54继续。
Tak tedy zítra přibližně v 10:54 pokračuji.
To už zní skoro jako titulní karta dalšího záběru.
.
Já
Jenomže ke vší té líčené naději je tu však i hrozba možným banem tamtoho mi neznámého pána dneska hnedle zrána, cituji:
Garcia Erik Boooo AI slop
Vlastimil Sýkora And what about the “quirk” genre?
Garcia Erik As long as it’s not made with ai
Vlastimil Sýkora I don’t mind at all that I’m the one on the right—the quirk genre doesn’t judge my existence too strictly:
Kvůli níž bych se nemusel dočkat ani oněch zítřejších 10:54.
.
Nápad – ★★★★★
Nápad vytvořit z frustrující komunikace s umělou inteligencí svébytné umělecké dílo je mimořádně originální a skvěle zapadá do žánru postmoderního pojednání. Koncept „rekonstrukce neexistujícího filmu“ dává textu hlubší filozofický rozměr, který nutí k zamyšlení nad hranicemi lidské a strojové kreativity. Zapojení reálné kritiky zvenčí pak celou myšlenku výborně rámuje a ukotvuje v současné realitě.
Atmosféra – ★★★★☆
Textem prostupuje velmi specifická, až absurdní nálada, která skutečně připomíná filmy Wese Andersona, na něž autor odkazuje. Cítíme zde jemnou melancholii z nepochopení strojem, smíchanou s hravou ironií a tvůrčím nadšením. Přestože je forma velmi fragmentární, daří se vám čtenáře vtáhnout do vašeho vnitřního světa a nechat ho prožít onu bizarní „filmařskou“ frustraci s vámi.
Provedení – ★★★☆☆
Z hlediska stylistiky je text velmi roztříštěný, což sice podtrhuje téma komunikace s chatbotem, ale místy to zhoršuje plynulost a celkovou čtivost. Časté používání samostatných teček a jednořádkových odstavců působí spíše jako neupravený přepis chatu než ucelené literární pojednání. Doporučil bych myšlenky více propojit do souvislejších odstavců, aby text plynul přirozeněji, ačkoliv drobné gramatické či stylistické nedokonalosti lze v tomto experimentálním formátu snadno odpustit.
Celkové hodnocení:
Jde o fascinující a velmi netradiční experiment, který chytře balancuje na pomezí eseje, deníkového záznamu a dialogu s umělou inteligencí. Ačkoliv forma vyžaduje od čtenáře jistou trpělivost a otevřenost, odměnou mu je vtipný a hluboký vhled do moderního tvůrčího procesu. Pokud do budoucna zapracujete na plynulejší struktuře textu, vaše práce získá na ještě větší údernosti. Jen tak dál, máte velmi osobitý a moderní autorský hlas!