.
dnes 09:53
.
Dnes si mi zjevil otec.
Zemřelý v roce osmasedmdesátém
Oblečen v uniformě okrskáře, jak na začátku 50. let chodíval.
Nerozsvěcoval, vzbudil mě, jak by býval učinil, kdyby mi opět bývalo těch zhruba 5 roků.
Ještě jsem nechodil do školy.
Než jsme spolu vyšli do tmy, zeptal se mě, zdali jsem sebou vzal baziliška.
„Baziliška moš?“
Tehdy jsem si uvědomil, že máme přes obličeje nasazeny jakési kohoutí masky.
.
I na nohou namísto nohavic obvyklých letních kraťasů ustřižených ze kterýchsi zimních kalhot, nichž jsem vyrostl, na nohou jsem měl navlečeny podkolenkové štulpny připomínající válenky sešité z kůží kohoutích per.
Otec, mám dojem, rovněž.
.
Šli jsme spolu nocí, z níž se stále zřetelněji ozývalo jakési vzdálené dunění.
Neslo se stále více k nám.
Nad siluetu horizontu souvislé hradby lesa, nad níž se stále více stříbrně jasnilo.
Náhle se nad krajinou objevilo veliké stříbrné kolo měsíce.
Vzápětí proii obzoru vymezilo siluetu jakési vrtné věže sestavené z tlustostěnných trubek.
Hluk narostl natolik, že jsme se s otcem musel domlouvat rukama.
Vypadali jsme jako ptáci, vestoje se chystající k letu.
.
Veden otcovými pokyny jsem se stále více přibližoval mechanismu vrtacího zařízení vyrůstajícího z ploché podesty položené na blátem se lesknoucí zemi.
Náhle se stroj zastavil. Ze země se vynořovala vrtná trubka. Zhruba na píď v průměru, visící kolmo na lanech, se skřípěním se zvedala k vrcholu jehlanu trubek těžní věže.
Doposud jsme neviděli jediného člověka, ale náhle dva či čtyři chlapi podkládali pode dno vytahované trubky asi tak metrovou bednu stlučenou nahrubo z nehoblovaných prken.
Co bylo uvnitř, přesunuli ven do prkenné škatule a odnesli ji opodál.
Zde ji položili vedle stejně tak vyhlížejících metrových kousků zřejmě předtím vytažených z jiných válcových tubusů.
Stroj opět pomocí vodících lan zasunul do země příští vrtnou trubici.
.
Víceméně mimo můj zájem, neboť jsem stál nad bednami s těmi vzorky, které mi připomínaly píšťaly kostelních varhan, poněvadž jsem slovo geologie doposud neznal.
Ale pak se mě otec zase zeptal: „Baziliška moš?“
Já kývnul a vzápětí jsem už seděl v mém kohoutím kostýmu u stolu mezi chlapy uvnitř pracovní maringotky. Vypadali sice divně, tak nějak jako postiženi dlouholetými pobyty ve vězeních za násilně trestné činy nebo znetvořeni následky notorického alkoholismu, popřípadě odkazem místního nitrovesnického pohlavního života se stále příbuzensky týmiž partnerkami.
Jizvy, i zkrouceniny po nich, ohavnost získaná, i zděděná z trestu genetickými pravidly.
Otec si mezi nimi sundal svou masku kohouta, a nahýbal se jako oni nad plochým bochníkem vesnického sýra, do něhož chlapi zabodávali jejich stříbrné vrtáčky, takový místní kolorit, jejichž pomocí vyjímali ze sýra cosi jako vykrouženiny připomínající ostružky, jak se v tomto kraji odedávna nazývávaly hoblinky vznikající při ořezávání školních tužek.
.
Ale nikoli zde, v divočině, neboť úřady svážely i prostřednictvím tamtěch okrskářů, k nímž přináležel i můj otec, všechny děti školou povinné na celý příští rok do internátů v městě tam dole za průsmykem, v nichž byly kromě pravidelné školní výuky podrobovány i genetickým ozdravným pokusům, po jejichž absolvování se zhruba po uplynutí pěti let mohly v povinných ptačích maskách školním autobusem poprvé vybrat do hlavního města.
.
Z obsahu mého dnešního snu je zřejmé, že můj otec okrskář započal, a víceméně předvídavě, se školní výchovou jeho syna zhruba o půl roku dříve.
Naprosto nenuceně, občasnými návštěvami po místech nacházejících se uvnitř obvodu plochy jeho služebního rajónu.
.
.
Richard.Wiseman.Substack.Com je profesorem jedné z univerzit nacházejících se porůznu na předměstích Londýna.
Jeho oborem jsou všechny druhy aplikované psychologie, a z nich quirkologie zejména.
V širším kontextu jeho přednášek a výkladů pak slovo „quirk“ samo označuje něco jako přibližně nadpřirozenou schopnost či supervlastnost.
Kterou však v prostředí předměstí velkoměsta nachází pan profesor Wiseman.Com jenom občas, nebo pramálo.
„S quirky to máte tady u nás v Londýně obdobně jako jedlými houbami. Samé prašivky.“
Vyslovil se onehdy takto zřetelně v průběhu jedné z televizních televizní debat na téma opravdu vědecké quirkologie.
„Pokud na ně nemáte roky zklamávání vytříbeně vytříbený vkus, od sebe je prostě mezi sebou nerozeznáte,“ svěřil se onehdy skromně s upřímností jemu více nežli vlastní v tv studiu na začátku závěrečné televizní znělky do strojem imitovaného potlesku obecenstva.
.
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit surreálný, až kafkovský snový zážitek s reálnou psychologickou teorií quirkologie je nesmírně originální a odvážný. Dystopické prvky s kohoutími maskami a genetickými pokusy tvoří silný nosný motiv, který nutí k zamyšlení. Ačkoliv je text zařazen jako pojednání, působí spíše jako snová povídka s esejistickým závěrem, což je sice neobvyklé, ale velmi osvěžující. Propojení obou částí by však sneslo o něco plynulejší oslí můstek, aby pointa vynikla naplno.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou celého textu, je hutná, snová a příjemně znepokojivá. Výborně pracujete s detaily, jako jsou kohoutí masky, dunění vrtné věže nebo groteskní zjev mužů v maringotce, což čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Snová logika zde funguje na jedničku a vyvolává silné vizuální i emocionální dojmy. Skvěle se vám podařilo zachytit onen specifický pocit dětského údivu smíchaného s podvědomým strachem.
Provedení – ★★★☆☆
Máte velmi bohatou slovní zásobu a cit pro netradiční popisy, nicméně občasná šroubovanost vět zbytečně brzdí plynulost čtení. Stylistika by si zasloužila mírně pročistit, aby se v dlouhých souvětích čtenář neztrácel a text lépe dýchal. Přechod mezi snovou narativní částí a závěrečným výkladem o profesoru Wisemanovi působí poněkud zlomovitě a narušuje dosavadní tempo. Drobné překlepy a interpunkční nepřesnosti lze snadno vyladit při dalších korekturách, důležitější je zapracovat na celkové provázanosti textu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi pozoruhodný a myšlenkově bohatý text, který balancuje na pomezí surreálné povídky a filozoficko-psychologického pojednání. Vaše fantazie je obdivuhodná a dokážete vytvořit obrazy, které čtenáři utkví v paměti. Pokud se vám podaří uhladit větnou stavbu a lépe provázat snovou část s teoretickým závěrem, vznikne skutečně brilantní literární dílo. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velmi osobitý a nezaměnitelný autorský hlas!