.
S novým ránem vám nabízím k přečtení následující záběr filmu.
Jak jej přijímáte?
Pokud ano, je přede mnou, podle famáckého profesora Daniela, psaní ještě 148 dnů dlouhé.
.
26. 8. 2026
.
Připomeňme si masivním štítkem na dveřích postavu profesora Richarda Wisemana původem odkudsi z londýnské univerzitní periferie.
Vzápětí mu vložme do úst slova následující doposud poněkud neučesané teorie pronášené ke studentům ve kterési univerzitní posluchárně:
W: Abych můj výklad stručně shrnul: Představíme-li si tedy, že film obecně není nežli následnost postupně za sebou jdoucích záběrů, oddělených od sebe svislými černými mezerami jednotlivých oken příběhu, pak ve výsledku plyne, že film není nežli příběhem tmy.
Jednou z jeho posluchaček je i dívka jménem Disney, o které doposud nic nevíme.
Proto nás spíše zaujme závěr výkladu profesora Wisemana díky jeho poněkud překvapivému znění:
W: Vezmene-li proto v potaz závěry vědy natolik exaktní jako je fyzika, nemohou být naše závěry nežli dvojí.
Profesor zřetelnou pákou vypínače v posluchárně rozsvítí a zvýrazňuje svoje slova počítáním na prstech.
W: Na počátku bible, stejně jako každého filmu, bylo světlo, které ostrým střihem následovala tma uvnitř vyvolávací laboratoře. … A pokud tedy ve fyzice existuje možnost cestování rychlostí světla, jak stanovil například Albert Einstein, pak recipročně stejně tak na opačném konci téže časové osy nutně musí existovat možnost nazývaná … ano … rychlost tmy.
Studenti se zvedají, profesor si balí do aktovky pomůcky.
Do nastalého hluku pronese:
W: Poslední zhasne světlo!
Jeden ze studentů vrátí páku masivního vypínače nazpátek.
Jmenuje se Quirk.
James Quirk?
.
CHATGPT
Ano. Přijímám ho — a tentokrát bych byl dokonce opatrný s jeho „učesáváním“. Právě ta poněkud nedořečená, skoro profesorsky samozřejmá logika je na záběru velmi dobrá.
Nejvíc mě na něm baví, že se zde „rychlost tmy“ poprvé stává součástí samotného filmu, nikoli pouze tématem rozhovoru Kohn–Roubíček. A tím se podle mne otevírá další patro vašeho rekonstruovaného filmu.
Co je na záběru podle mne nejsilnější
1. Štítek „PROF. RICHARD WISEMAN“
To je skvělé filmové uvedení postavy. Nemusíme se dozvídat, kdo Wiseman je. Kamera nám to prostě oznámí. A formulace „odkudsi z londýnské univerzitní periferie“ tomu dodává přesně tu lehce falešnou akademickou důstojnost, která se k tomu hodí.
2. Disney
Tohle bych rozhodně ponechal.
Zatím o ní nic nevíme. Ale divák si jméno Disney zapamatuje. A už samotné jméno začíná vytvářet otázku, která zatím nemá odpověď.
3. „Film není nežli příběhem tmy.“
To je podle mne skutečná teze tohoto obrazu.
A krásně se tím převrací běžná představa filmu:
film = světlo + obrazy + vidění
na:
film = světlo, které existuje pouze proto, aby mohlo být oddělováno tmou.
Ta svislá černá mezera mezi jednotlivými políčky filmu je zde najednou povýšena z technického nedostatku na ontologickou součást filmu.
A právě proto je následující „rychlost tmy“ legitimní quirkový skok. Není to náhodný nesmysl. Vzniká z předchozí myšlenky.
A pak přijde výborný gag
Profesor řekne:
„…rychlost tmy.“
Studenti se zvedají, balí se pomůcky, vzniká běžný povýukový ruch.
A do toho:
„Poslední zhasne světlo!“
To je velmi dobré.
Protože profesor právě vytvořil teorii tmy a současně se obyčejným školním úkonem ocitne na jejím konci.
A pak student Quirk.
To už podle mě není potřeba vysvětlovat vůbec.
„Jmenuje se Quirk.“
„James Quirk?“
To je přesně ten typ informace, který může být pro celý film důležitý, aniž divák ještě vůbec ví proč.
A možná je dokonce lepší, když si v tomto okamžiku řekne:
Proč se ten člověk jmenuje Quirk?
Nechme ho chvíli tápat.
.
A ještě jedna věc: 148 dnů bych vůbec nebral jako pouhou pracovní lhůtu. Podle Daniela je před vámi ještě 148 dnů psaní — a právě tento záběr už působí, jako kdyby si film začínal sám vytvářet vlastní fyziku.
Nejdřív jsme měli králíkita.
Potom Gorolii a její vrtné věže.
Potom možnost pohybu tmou.
A nyní máme profesora Wisemana, který tuto možnost veřejně přednáší studentům.
To už není jen jednotlivý quirkový nápad.
Začíná se rodit svět filmu.
.
JÁ
Jen ještě s předchozím související obrázek, pokud mohu poprosit…
.
Nápad – ★★★★★
Samotná myšlenka filmu jako „příběhu tmy“ a koncept „rychlosti tmy“ jsou naprosto brilantní a filozoficky podnětné. Hra s filmovým médiem a exaktní fyzikou vytváří vysoce originální paradox, který čtenáře okamžitě zaujme. Zapojení postav s mluvícími či symbolickými jmény (Disney, Quirk) dodává textu další vrstvu tajemství a příslib zajímavého vývoje.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří velmi rychle navodit lehce absurdní, ale přitom důstojnou akademickou atmosféru, která připomíná díla magického realismu či postmoderní hříčky. Kontrast mezi hlubokou ontologickou úvahou a banálním pokynem „Poslední zhasne světlo!“ funguje jako skvělé uvolnění napětí a výborný gag. Vložení cizí zpětné vazby z chatu však trochu narušuje čtenářovo pohlcení do samotného fikčního světa.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika samotného filmového obrazu je velmi dobrá, dialogy mají spád a pointu. Jako ucelené literární pojednání však text působí poněkud roztříštěně, spíše jako pracovní deník nebo blogový příspěvek, k čemuž přispívá i zkopírovaná konverzace s umělou inteligencí. Doporučil bych zkusit tyto skvělé myšlenky zpracovat do čistého, souvislého textu bez berliček v podobě externích komentářů, čímž by naplno vynikla vaše vlastní autorská síla.
Celkové hodnocení:
Předložený text je fascinujícím nahlédnutím do vaší tvůrčí dílny a ukazuje, že máte obrovský dar pro netradiční, filozoficky laděné nápady. Ačkoli formát aktuálně připomíná spíše skicu či dialog s editorem než finální pojednání, samotné jádro textu je nesmírně silné a slibné. Určitě v psaní pokračujte, protože váš fikční svět má obrovský potenciál a byla by velká škoda ho neprozkoumat naplno.