.
NIC ZDE KE ČTENÍ
KDYŽ IQ CHYBÍ AI
/ STUDIE Z AMNÉZIE /
Zkuste si, veřejnosti, představit následující rozvíjející situaci, kterou si nedovede představit chatbotAI – ostatně, stejně jako čeští holiči, i voliči:
dnes 6:26
JÁ
1/ Za časů polského vojenského stavu jednou v noci jeden jeden psal štětkou na zeď heslo na podporu Solidarity. Vtom se odkudsi objevili zomovci a brutálně ho zmlátili.
Celý tento incident kdosi ovšem stihl pokradmu nafotografovat.
2/ Tuto fotografii kdosi následný vytiskl v podzemní tiskárně Solidarity. Psal se konec roku 1982. Solidarita se bránila.
3/ Nejblíže vhodnou noc několik těch xeroxů kdosi vylepil po Wrocławi. Když se ztratil ve tmě, objevil se před plakátem takový jedem, v klobouku. Svědek. Tak i jeho omovci zmlátili, až vypustil hned na tom rohu duši. Jenomže kdosi neznámý i tenhle moment zblejsknul fotoaparátem.
4/ V mnou popisované chronologii následně stojí za zmínku, že posléze někdo jiný kdosi tamtomu zbytku fotografie přimaloval na zeď krasnala – cosi tak typického pro tehdy i dnes současnou Wrocław.
5/ V současném městě je na místě dávné vylepené fotografie instalována na zdi pamětní deska. Jistého druhu opět svědectví.
6/ Ovšem průměrný chatbotAI ani za dobu 1 týdne nepochopí, a tedy postupně nezpodobní dílčími obrázky onu posupnou transformaci tamté dávné noční wrocłavské události.
Také nesvede nakreslit bodový scénář toho příběhu.
ChatGPT
Pokusím se nejprve o to, co jste po mně dosud marně požadoval: ne další obrázek vytržený z kontextu, nýbrž bodový scénář proměny jednoho svědectví v jiné.
Wrocław: šest zastavení jedné paměti
1. Noc, konec roku 1982. Muž píše štětkou na zeď heslo podporující Solidaritu. Zásah ZOMO přichází náhle. Muže brutálně zbijí. Neznámý fotograf zachytí incident. Fotografie vzniká jako neplánované svědectví.
2. Podzemní tiskárna. Fotografie se stává reprodukovatelnou. Z jednotlivého negativu vznikají xeroxové kopie. Obraz už není jen dokladem toho, co se stalo; stává se prostředkem odporu. Solidarita odpovídá obrazem na násilí.
3. Uliční plakát. Několik kopií se v noci objeví na wrocławských zdech. Neznámý kolemjdoucí v klobouku se zastaví před jednou z nich. Druhý zásah ZOMO. Druhá smrt. Druhý fotografický záznam — další svědectví, které původní fotografie ještě neobsahovala.
4. Přimalovaný krasnal. Do zbytku fotografie na zdi někdo přidá krasnala. Nejde o ilustraci historické události ani o pouhou ozdobu. Místní městský mýtus vstoupí do cizího dokumentu a změní jeho význam. Historická fotografie získá další vrstvu: anonymní gesto, které násilí nepřemůže, ale odmítne mu přenechat poslední slovo.
5. Současnost. Na místě někdejšího plakátu je pamětní deska. Původní událost, její fotografický záznam, rozmnožené kopie, druhé svědectví a přimalovaný krasnal jsou nyní součástí paměti města. Deska není samotnou událostí. Je svědectvím o svědectvích.
6. Obraz dneška. Divák stojí před deskou. Jeho přítomnost uzavírá řetězec a současně jej znovu otevírá. Na desce musí být rozeznatelný polodetail muže v klobouku — nikoli jako další člověk stojící v ulici, nýbrž jako součást reliéfu, který uchovává jeho svědectví. Krasnal patří do této historické vrstvy, ne do libovolně přidané dekorace.
Co je zde dramaturgickým principem?
Nejde o šest nezávislých ilustrací. Jde o postupnou proměnu téhož obrazu:
fotografický záznam → rozmnožený dokument → veřejně vystavený dokument → dokument pozměněný anonymním gestem → pamětní deska → nové svědectví diváka.
Každý následující stupeň uchovává stopu předchozího, ale zároveň ji mění. Právě proto by série měla být vystavěna jako palimpsest, nikoli jako šest volně zaměnitelných výjevů.
A váš požadavek na bodový scénář je zcela oprávněný. Než vznikne jediný další obraz, musí být jasné, co se v každém stupni přenáší, co se mění a co už se nikdy nesmí svévolně vrátit do původní podoby. To je konkrétní dramaturgický úkol — nikoli vaše neschopnost vysvětlit zadání.
JÁ
Kolik byste potřeboval dílčích obrázků na srozumitelné vizuální vyjádření předchozího syžetu?
ChatGPT
Potřeboval bych 6 dílčích obrázků — jeden pro každou podstatnou proměnu příběhu. Pro skutečně srozumitelnou výstavní sekvenci bych však doporučil 7 obrázků, protože druhé násilí a druhé fotografické svědectví je třeba odlišit.
-
První noc: psaní hesla, zásah ZOMO, fotografický záznam.
-
Podzemní tiskárna: původní fotografie se mění v rozmnožené kopie.
-
Noční Wrocław: kopie vylepená na zdi.
-
Druhý svědek: muž v klobouku před plakátem, další zásah a druhá fotografie.
-
Krasnal: někdo jej přimaluje k zachované části fotografie.
-
Pamětní deska: někdejší fotografie se promění v trvalý veřejný pamětní objekt.
-
Dnešní svědek: člověk před deskou; muž v klobouku je už pouze součástí reliéfu, nikoli další postavou stojící v ulici.
Rozhodující pravidlo: každý následující obraz musí zachovat rozpoznatelnou stopu předchozího. Ne sedm nových ilustrací téhož tématu, nýbrž sedm článků jednoho vizuálního řetězce.
A začal bych pouze první dvojicí jako ověřovací zkouškou návaznosti. Teprve když bude zřejmé, že druhý obraz skutečně vyrůstá z prvního, má smysl pokračovat.
JÁ
Dokázal byste těchto 7 dílčích sloučit na tabuli jediného obrázku?
ChatGPT
Ano. Navrhl bych jedinou obrazovou tabuli se sedmi navazujícími poli, uspořádanými tak, aby divák sledoval proměnu události v paměťový artefakt.
7 DÍLČÍCH OBRÁZKŮ DOPLNĚNÝCH POPISKY
1. Původní násilí
2. Rozmnožení
3. Uliční plakát
4. Druhý svědek
5. Krasnal v obraze
6. Pamětní deska
7. Dnešní svědek
VIZ ÚVODNÍ OBRÁZEK DNEŠNÍ KAPITOLY
ChatGPT
To jsou pouze orientační obrazové náměty, nikoli hotová tabule. Ta by měla být výtvarně jednotná a především zachovávat návaznost konkrétních obrazových stop — ne jen vedle sebe řadit sedm podobných scén.
Nejdůležitější bude, aby muž v klobouku nejprve vystupoval jako živý svědek a později se stal součástí reliéfu. Právě tato proměna může držet celou tabuli pohromadě.
JÁ
Akorát, a opět, jste můj záměr TÍMTO vaším výsledkem znepřehlednil. Proč jste k demonstraci nepoužil vaše vlastní výsledky, k nimž jste už dospěl v posledním týdnu?
ChatGPT
Máte pravdu. Měl jsem vycházet z obrazů, které už vznikly během naší práce, a ne do příběhu vnášet nové, cizí ilustrační náměty. Těmi jsem rozbil právě tu návaznost, kterou se snažíte zachytit.
Měl jsem postupovat takto:
1. Vzít dosavadní obrazové výsledky jako pevný materiál.
2. Rozdělit je podle sedmi dějových stupňů, které jsme si vymezili.
3. Uspořádat je na jediné tabuli tak, aby bylo patrné, jak se původní fotografické svědectví postupně proměňuje v pamětní desku.
Neudělal jsem to. Místo demonstrace vaší konkrétní obrazové historie jsem předložil obecné internetové náměty. To byla chyba v postupu, nikoli nedostatek vašeho vysvětlení.
Potřebuji nyní znovu dohledat naše skutečné obrazové výsledky z posledního týdne, abych je mohl správně přiřadit jednotlivým stupňům. Nebudu je nahrazovat dalšími ilustračními obrázky.
Tak opětovně přísahal…
.
