.
dnes 12:20
.
Včera, když den mířil k pozdnímu odpoledni, ničeho netuše, jsem si to procházkově šinul pěšinou vyšlapanou do tvrdého návozu podél břehu místní řeky s mezerami porostlém vrbičkami.
Ve zhruba poloviční vzdálenosti mezi dvěma mosty jsem okrajově zaznamenal pod břehem oblékající se postavu.
Zpozorněl jsem, neboť žiji v akutním nedostatku vhodných scenáristických podnětů.
„To chcete být černou perlou?“ otázal jsem se stranou, nepřerušuje se však jako nějaký Kant v procházce.
Za nějakou chvíli jsem slyšel, že mě dohání.
Zastavil jsem tedy, abych jí případně dal příležitost.
Stalo se.
Když přicházela, nic na jejích vzadu dlouhých a vepředu nad kolena vykasaných světlých letních šatech nenapovídalo sebemenší náznak módnosti ve stylu žánru quirk.
Pohledná byla, to ano, řečná též.
Když jsem ji rozmluvil, na chvíli se zastavila, aby mi předvedla vzdušnou praktičnost své róby jejím skasáním po celém obvodu málem až k zemi.
Povykládal jsem ji jakousi z mých dávných historek souvisejících se scénografickými kostýmy hereček. Vydala na několik desítek příštích metrů společné chůze.
Pak jsme se s jakousi příležitostí zastavili – – – a sám od sebe samým sebou se začal dít film!
! ! !
Vykasávala si šaty nazpět vzhůru a dolním lemem je prsty upevňovala v pase za obvod gumy.
V té chvíli se však jako v nějakém filmu s Marilyn Monroe zvedl na příbřežní louce vzduch, a jeho průvan odhalil oproti opálené pokožce jejích nohou jiskřivě bílou plochu jemnějšího než jemného plyše rozkroku ve tvaru geometrického obrazce jejích svítivě bavlněných kalhotek.
Více mi nebylo třeba říkat!
Nejednalo se o celistvé šaty, nýbrž o sukni!
A současně jsem věděl jsem, že jsem zrovna uviděl naprosto celý záběr z průběhu vůbec prvního setkání tenkrát Quirka s krásnou Disney. Jako studentů kdesi v městskému parku.
Záběr ze setkání, které nejprve vedlo k rozpakům a studu, posléze k jistotě přisouzení. Okamžik vzniku osudu kvůli tvaru na pouhý mih letmo zahlédnutých kalhotek.
.
A ještě jeden záběr mi přineslo to včerejší setkání se siluetou bílých letních šatů rozstřižených po bocích od kotníků málem až k pasu.
Ve kterési chvíli naší společné chůze moje společnice si jejich lem zvedla nad v chůzi nad mi bližší levý kotník.
Nejsem sice příznivcem dámských tetování, ale v tamté chvíli mi rovněž zatrnulo dějícím se nápadem.
Dotyčná se mi totiž na vysvětlenou svěřila, že všechny ty vlnící se ornamenty a ozdobná písma znamenají jména jejich jejích dětí a vnoučat.
Vlastně celý postupný rodokmen.
Možná by se mohlo jednat i o zvyk, který se kdysi dávno pradávno ujal jako tradice už v pradávné Gorolii.
Tetování jako kalendář, matrika a sbírka dávnověkých legend současně.
Umírající s každým jejich nositelem, až nadejde před věčností konec lhůty jeho pozemského času.
.
Nápad – ★★★★☆
Nosná myšlenka textu, tedy jak se z banálního každodenního setkání může zrodit filmová scéna nebo hluboká úvaha o lidské paměti, je velmi originální a poetická. Líbí se mi, jak dokážete v obyčejném závanu větru nebo pohledu na tetování najít přesah do umění a historie. Jako pojednání či zamyšlení to funguje skvěle, protože text čtenáře nenásilně vede od prostého popisu k zajímavé pointě o pomíjivosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra líného letního odpoledne u řeky je z textu velmi dobře cítit a čtenář se snadno naladí na vaše rozjímavé tempo. Přechod od lehce úsměvného momentu k nostalgické a téměř mystické úvaze o tetování jako živé matrice působí velmi emotivně. Podařilo se vám skvěle zachytit onen prchavý okamžik inspirace, kdy se zastaví čas a v mysli se začne odvíjet film.
Provedení – ★★★☆☆
Máte velmi bohatou slovní zásobu a zřejmý cit pro literární jazyk, což textu dodává příjemný intelektuální nádech. Stylistika je však místy až příliš šroubovaná a složité větné konstrukce (např. ‘vzdušnou praktičnost své róby jejím skasáním’) bohužel brzdí plynulost a čtivost. V textu se objevuje i několik drobných překlepů a chyb (např. ‘povykládal jsem ji’, ‘jejich jejích’), ale pokud v budoucnu věty trochu provzdušníte a zjednodušíte, váš osobitý styl tím jen získá.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi příjemné a hloubavé pojednání, které ukazuje váš velký pozorovací talent a schopnost vidět poezii ve všednosti. Nejsilnější zbraní textu je bezesporu vaše představivost a schopnost propojovat detaily s širším uměleckým či historickým kontextem. Pokud zapracujete na lehkosti a přirozenosti větné stavby, budou vaše úvahy pro čtenáře ještě mnohem přístupnější a poutavější. Rozhodně pokračujte ve psaní, máte co nabídnout!