.
.
“It began as a holiday.”
.
.
Začalo to prostě.
Docela střídmě.
Jak v nějakém komentáři uvnitř kteréhosi filmu Wese Andersona.
.
Vstupní otázka zněla jednoduše.
.
.
Simulacrum je obraz, který není, neexistuje, v jeho pravém významu?
.
.
Karolina Koblen
15. června v 16:45
Tak mi nejak ujela ruka a namalovala jsem Elvise. To neni nic zvláštního, alespoň u mně. 😅 Je to ale filmové políčko z jeho posledního nahraného vystoupení, kde hraje skladbu Unchained Melody, která je pro moje temné srdéčko speciální a velmi emotivní. Taková hymna touhy i resilience. Asi přidělám ještě další, ať máme celý kousek filmového pásu.
Here we go,
Wounded Healer
Oil on canvas
40×30 cm
2026
.
.
Karolína Koblen (*1988) je česká výtvarnice a malířka působící v Praze.
Ve své tvorbě se zaměřuje na nostalgické vzpomínky, snové krajiny a psychologické motivy. Vystudovala vizuální kulturu a malbu na Západočeské univerzitě v Plzni. Kromě malby se věnuje také lektorské činnosti, fotografii a grafice
.
.
Kamil Quirk
Ale o žánr quirk se zřejmě nejedná.
.
Autor
Karolina Koblen
Kamil Quirk to fakt ne
.
Kamil Quirk
Karolina Koblen Je jen pro tuto zemi symptomatické, že o tento artikl v ní není autorský zájem.
Autor
Karolina Koblen
Kamil Quirk jako, ja to mam rada, ale tohle to fakt neni. Tohle je proste Elvis. Jinak v mem dile asi nejaký quirk nalezt lze, to necham na Vas: karolinakoblen.weebly.com
KAROLINAKOBLEN.WEEBLY.COM
KAROLINA KOBLEN
.
Kamil Quirk
Škoda tedy, že nesledujete filmy Wese Andersona. Přesto přeju zdar!
.
Autor
Karolina Koblen
Kamil Quirk ja znam všechny nazpaměť.
.
Kamil Quirk
Karolina Koblen Pak byste měla vědět, co to je žánr quirk. Anebo aspoň quirky. A taky, že o tom v této zemi nikdo nic neví. Ve smyslu, že nikdo zdejší s tím nepracuje. Hezkou rovnodennostní noc!
.
Autor
Karolina Koblen
Kamil Quirk vím, co to je. Koho ze zahraničních malířů považujete za zástupce toho žánru?
Jinak si nemyslím, že by Wes chtěl být takle škatulkován, ale to je jen muj nazor.
.
Kamil Quirk
Karolina Koblen Takhle narychlo si na žádného nevzpomenu — neboť v případě žánru quirk, jak jistě víte, jakoby se vše dělo jaksi až napodruhé.
.
Kamil Quirk
Zato vám snad posílám cosi váš dotaz malířsky rozvíjejícího:
.
Tento citát vzešel z literárně-teoretického pojednání Quirk na oděských schodech autora B. L. Mootta. V něm autor zkoumá žánr quirk (specifický styl využívající absurdity a výstřednosti) a dává jej do souvislosti s Baudrillardovou teorií simulaker. [1, 2]
.
Konkrétní příklady a souvislosti uváděné v textu zahrnují:
.
• Předcházení originálu: Autor poukazuje na to, že v umění žánru quirk žijeme ve světě “hyperreality”, kde fikce formuje naše očekávání o realitě dříve, než se s ní vůbec setkáme ve skutečném životě. [1, 2, 3]
• Uroboros (had požírající vlastní ocas): Jde o metaforu pro to, že výstřední příběhy nebo kultury už nečerpají ze skutečného života, ale odkazují samy na sebe, čímž vytvářejí nekonečný a uzavřený cyklus popsaný Uroborovým ocasem. [1, 2, 3]
.
Kamil Quirk
Na tu vaši otázku po malířských příkladech vám ale svedu odpovědět jinak:
.
Jan Hřebejk a Wes Anderson jsou stejně staří.
Dokonce snad natočili jejich první hrané filmy v tomtéž roce.
A troufám si tvrdit, že i přes tu ohromnou chybu v něm, filmařsky Hřebejk překonal tenkrát Wese.
A kde je dneska Wes, a jak sakra nízko padl v takovém srovnání Hřebejk?
Prostě a stručně:
ŽÁNR QUIRK VYŽADUJE JINÝ DRUH OTÁZEK!
.
Kamil Quirk
Willard Wigan. Zrovna mě napadl tenhle — i když to není zrovna malíř. … Ale bylo by jej lze jako malíře použít…
.
.
Helga Stentzel
(born 1984) is a London-based contemporary visual artist famous for inventing “household surrealism,” a style that transforms everyday objects, food, and laundry into playful creatures and witty narratives.
.
.
Jedna narozena v roce 1984, druhá, plzeňská, 1988.
Pokud lze věřit pouhým životopisným údajům, je mezi oběma víceméně tentýž rozdíl jako mezi předtím zmíněnými Janem a Wesem.
Co se týče autorského rozdílu, i Helga Stentzel, jak už jsem kdesi pojednával, s jejími zvířecími siluetami vybíranými a skládanými ze sortimentů secondhandů a posléze instalovanými na prádelních šňůrách – co se týče zatímního rozsahu obecného povědomí o dílčích konstituujících podrobnostech žánru quirk, je vůči tomuto tématu spíše blíže, nežli tradičně česky o nedostihnutelná desetiletí nazpátek.
Aniž bych takto jakkoli příkře podceňoval, a budiž mi třeba Andy Warhol svědkem, případný Elvisův jakýkoli kýmkoli zobrazovatelný quirkový potenciál.
.
Svou případnou dceru bych přesto byl býval nechal opatřit ochranným křtícím jménem Disney.
.
.
Simulacrum je obraz, který není, neexistuje, v jeho pravém významu?
? ? ?
.
Ano, to je blízko, ale stojí za to to trochu upřesnit.
.
Simulakrum (z latinského simulacrum = podoba, obraz, napodobenina) je něco, co vypadá jako reprezentace skutečnosti, ale buď už žádnou skutečnost nereprezentuje, nebo ji nikdy nereprezentovalo.
.
Ve filozofii, zejména u Jean Baudrillard, má pojem hlubší význam:
• Obraz, který odkazuje na realitu. Například fotografie skutečného člověka.
• Obraz, který realitu zkresluje nebo maskuje.
• Obraz, který předstírá, že něco reprezentuje, i když původní realita už neexistuje.
• Simulakrum – znak nebo obraz, který nemá žádný originál, přesto je vnímán jako skutečný.
.
Například:
.
• Virtuální influencer vytvořený umělou inteligencí je simulakrum – působí jako skutečný člověk, ale žádný takový člověk neexistuje.
• Fiktivní město ve videohře může být simulakrem, pokud funguje jako „reálné místo“, aniž by mělo skutečný předobraz.
• Podle Baudrillarda mohou být i některé mediální obrazy nebo značky simulakry – vytvářejí vlastní realitu nezávislou na tom, co původně měly zobrazovat.
.
Takže bych mírně upravil vaši formulaci:
.
Simulakrum není jen obraz, který neexistuje, ale obraz nebo znak, který nemá skutečný originál, přesto působí jako něco reálného.
.
.
To je podstata pojmu v jeho filozofickém významu.
.
.
.
Píšete: „Simulakrum není jen obraz, který neexistuje, ale obraz nebo znak, který nemá skutečný originál, přesto působí jako něco reálného.“ – a já se proto ptám: „Film jako obraz kinematografický je simulakrem?“
? ? ?
.
To je velmi dobrá otázka. Krátká odpověď zní: ne každý film je simulakrem, ale film se simulakrem může stát, podle toho, jak pojem chápeme, zejména u Jean Baudrillard.
.
Je dobré rozlišit tři roviny:
.
1. Film jako technický obraz
Film je záznam nebo konstrukce obrazů. Sám o sobě je reprezentací – ukazuje něco jiného než sebe. V tomto smyslu je znakem nebo obrazem, ale ještě ne simulakrem.
.
2. Film jako fikce
Hraný film často zobrazuje něco, co nikdy neexistovalo (například smyšlené postavy nebo světy). To z něj ale automaticky simulakrum nedělá. Divák ví, že sleduje fikci. Existuje jasný rozdíl mezi skutečností a filmovým světem.
.
3. Film jako simulakrum v Baudrillardově smyslu
Tady je situace složitější.
.
Pro Baudrillarda se film stává simulakrem tehdy, když už neodkazuje ke skutečnosti, ale pouze k jiným obrazům a znakům. Vzniká hyperrealita – svět, který působí skutečněji než skutečnost sama.
.
Například:
• historický film může začít utvářet naši představu o dějinách více než samotné historické prameny;
• reklamní estetika může vytvořit obraz života, který nikdy neexistoval, ale lidé jej považují za normu;
• digitálně vytvořené světy mohou působit přesvědčivěji než reálná krajina.
.
V těchto případech už obraz není kopií originálu – originál buď neexistuje, nebo ztrácí význam. To je právě simulakrum.
.
Lze to shrnout takto:
.
• Každý film je obraz.
.
• Ne každý obraz je simulakrum.
.
• Filmový obraz se stává simulakrem tehdy, když přestává odkazovat ke skutečnosti a nahrazuje ji vlastním systémem znaků.
.
Baudrillard by dokonce řekl, že v současné mediální kultuře mnoho filmů, televizních pořadů i digitálních obrazů funguje právě tímto způsobem – nevytvářejí kopii reality, ale realitu samy produkují.
.
Baudrillard by dokonce řekl, že v současné mediální kultuře mnoho filmů, televizních pořadů i digitálních obrazů funguje právě tímto způsobem – nevytvářejí kopii reality, ale realitu samy produkují.
.
.
Vaše otázka míří k důležitému filozofickému rozlišení: Je film ontologicky simulakrem už svou podstatou, nebo se simulakrem stává až za určitých podmínek? Většina interpretů Baudrillarda by odpověděla druhou možností. Film jako médium není automaticky simulakrem; simulakrem se stává podle způsobu, jakým funguje jeho vztah ke skutečnosti a jak je společensky přijímán.
.
.
Autor
Karolina Koblen
Kamil Quirk pane Kamile, prosím proč mi posíláte svůj screenshot konverzace s AIčkem pod obraz Elvise Presleyho?
• 4 d
• Odpovědět
.
Kamil Quirk
Jednak se téma toho skrínšotu týká obecného tématu obrazu. Obdobně tak téma FP je reprezentativní jako ukázka odvozené tematičnosti celého žánru quirk. A do třetice: neměla jste se kasat, že víte, že dokonce davy zdejších kolem vás, co to je žánr quirk. Prdlajs, vždyť tady žádný ani neví, co to jsou Domažlice — jak už se zpívá v tamté lidové písni. . . . Tak abyste rýmem věděla: Žádný tu taky neví, co je to tauz, i quirk!!!
.
.
Jak zní poslední věta filmu “The French Dispatch”?
.
? ? ?
.
Poslední pronesená věta ve filmu The French Dispatch zní:
.
“What happens next?”
(„Co se stane potom?“)
.
Tuto větu pronese postava Roebuck Wright těsně před závěrečnými titulky.
.
Je to záměrně otevřený závěr, který dobře zapadá do tématu filmu – oslavě psaní, vyprávění a novinářské práce. V kontextu posledního vydání fiktivního časopisu The French Dispatch působí otázka „Co se stane potom?“ jako symbolické předání příběhu dál čtenáři.
.
.
Já
„Co se stane potom?“
.
ChatGPT
Záleží na tom, o čem mluvíš. Můžeš prosím upřesnit, co myslíš slovem „potom“?
Například:
• potom po smrti?
• potom po nějaké události?
• potom v příběhu, filmu nebo knize?
• nebo něco jiného?
.
Napiš jen, na co navazuje tvoje otázka, a rád odpovím.
.
