.
QUIRK U HANUŠOVIC
.
Miroslav Krobot natočil film Díra u Hanušovic v roce 2014.
Byla to tenkrát mezi zdejšími odevždycky zkorumpovanými recenzenty ohromná sláva – a proto je film dneska pro ně zcela zapomenut.
Tu českou tak zvanou filmovou tvorbu soustavně nesleduju už 30 roků, přesto jsem tuhle příležitost nezanedbal.
Takže jsem si tento kousek pustil, ba dokonce připustil, na monitor tak o 5 roků později.
A helemese, hned pár vteřin po začátku se vyjevila scéna, v níž se mezi dekorací objevil domácí oltářík ke slávě Panny Marie Lurdské vyrobený zhruba v roce 1895.
Poněvadž jstem se o tento žánr zajímal a znal z Moravy a Slezska více nežli 150 kusů takovýchto ikonografických verzí.
Hned jsem se sháněl, vyptával se po Hanušovicím okolních muzeích, ale nikdo exemplář neznal.
Z nezdaru navíc i plynulo, že v této zemi neplatí skoro 2 500 stará Aristotelova pravidla o dramaturgických obloucích.
Takže jsem se na okolnosti zeptal Miroslava Krobota.
O původu oltáříku nevěděl, odkud a proč se mu v dekoraci vzal, jako režisér netušil.
Že mu do začátku chybí dramaturgický oblouk, na mém místě by prý neřešil.
🙂 – – – ano, ano, přesně tak mi tenkrát e-mailem před roky vzkazoval.
.
Pokud by se zde někdo ptal, což nepředpokládám, jak mi souvisí prostřednictvím neexistujícího žánru quirk filmy Miroslava Krobota a Wese Andersona, odpověděl bych mu, že prostřednictvím významu aura popsaným již Walterem Benjaminem.
A dodal bych mu, že to je takové očima neviditelné vnitřní světélko, víceméně nezprostředkovatelná iluminace, která stanovuje jedno dílo významným a jiné po pouhých už 12 letech naprosto zapadlým.
Tolik dnes jako dílčí poučení o žánru quirk, amen, pravím vám…
.
Nápad – ★★★★☆
Zvolené téma je velmi originální a nosná myšlenka propojení konkrétní rekvizity s hlubšími filmovými teoriemi má velký potenciál. Osobní pídění se po původu oltáříku a následná konfrontace s režisérem dodávají textu sympatický punc autenticity. Zamyšlení nad žánrem quirk a Benjaminovou aurou je intelektuálně podnětné, i když by si zasloužilo hlubší rozvedení.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text zpočátku působí trochu zahořkle kvůli rýpnutí do recenzentů a české tvorby, což může čtenáře zbytečně odradit. Jakmile se ale ponoříte do detektivního pátrání po mariánském oltáříku, nálada se promění v poutavé intelektuální dobrodružství. Závěrečné filozofické zamyšlení nad aurou uměleckého díla zanechává silný, až melancholický dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika textu je osobitá a odpovídá formátu volnějšího pojednání, nicméně občas drhne na plynulosti a návaznosti myšlenek. Vyskytují se zde drobné překlepy a neobratnosti (např. „jstem se“, „po Hanušovicím okolních“), které trochu brzdí čtivost, ale obsahová hodnota je naštěstí přebíjí. Pokud by se text více uhladil a myšlenkové skoky lépe propojily, výsledek by byl mnohem údernější.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi zajímavý a myšlenkově bohatý střípek, který ukazuje váš široký rozhled a schopnost všímat si ve filmu neobvyklých detailů. Ačkoliv je text místy stylisticky neučesaný a úvodní tón zbytečně cynický, vaše vášeň pro téma je nakažlivá a intelektuálně osvěžující. Určitě v psaní podobných esejů pokračujte, máte dar propojovat zdánlivě nesouvisející světy popkultury a vysoké filozofie.