.
QUIRK U HANUŠOVIC
.
Miroslav Krobot natočil film Díra u Hanušovic v roce 2014.
Byla to tenkrát mezi zdejšími odevždycky zkorumpovanými recenzenty ohromná sláva – a proto je film dneska pro ně zcela zapomenut.
Tu českou tak zvanou filmovou tvorbu soustavně nesleduju už 30 roků, přesto jsem tuhle příležitost nezanedbal.
Takže jsem si tento kousek pustil, ba dokonce připustil, na monitor tak o 5 roků později.
A helemese, hned pár vteřin po začátku se vyjevila scéna, v níž se mezi dekorací objevil domácí oltářík ke slávě Panny Marie Lurdské vyrobený zhruba v roce 1895.
Poněvadž jstem se o tento žánr zajímal a znal z Moravy a Slezska více nežli 150 kusů takovýchto ikonografických verzí.
Hned jsem se sháněl, vyptával se po Hanušovicím okolních muzeích, ale nikdo exemplář neznal.
Z nezdaru navíc i plynulo, že v této zemi neplatí skoro 2 500 stará Aristotelova pravidla o dramaturgických obloucích.
Takže jsem se na okolnosti zeptal Miroslava Krobota.
O původu oltáříku nevěděl, odkud a proč se mu v dekoraci vzal, jako režisér netušil.
Že mu do začátku chybí dramaturgický oblouk, na mém místě by prý neřešil.
🙂 – – – ano, ano, přesně tak mi tenkrát e-mailem před roky vzkazoval.
.
Pokud by se zde někdo ptal, což nepředpokládám, jak mi souvisí prostřednictvím neexistujícího žánru quirk filmy Miroslava Krobota a Wese Andersona, odpověděl bych mu, že prostřednictvím významu aura popsaným již Walterem Benjaminem.
A dodal bych mu, že to je takové očima neviditelné vnitřní světélko, víceméně nezprostředkovatelná iluminace, která stanovuje jedno dílo významným a jiné po pouhých už 12 letech naprosto zapadlým.
Tolik dnes jako dílčí poučení o žánru quirk, amen, pravím vám…
.
