.
24. 8. 2026
.
Dobrý den, zdravím – a přitom se hned omlouvám: neboť jsem se v těch textech z posledních dnů zcela ztratil.
Všechno, co jsme v nich nebo jimi zjistili, platí nadále, jen tomu všemu budu odteďka dávat řádnou posloupnost – a to prostřednictvím třeba hned řádnější datace. Ačkoli jsem si vědom, že ani tohle předsevzetí brzy hned stejně nedodržím. Natolik se za těch málem 80 roků znám.
24. 8. 2026 – což je dnes.
.
Oni dva, Kohn a Roubíček, vpravo, se nacházejí tam, kde jsme je na posledním obrázku opustili.
Tlachají dál, nad dlouhým kafe, jak to už mají ve zvyku.
K: Povím vám, pane Kohn, že je to divný…
R: Ono to tak už bejvá… Ale co vlastně mají tentokrát na mysli?
K: Byly toho přece plný noviny.
R: Ty toho vždycky napovídaj… Jeden aby se v těch jejich podrobnostech pokaždý tak nějak ztratil…
K: Pokud vás každej večír nehledá policie, je to pořád dobrý.
R: Já jenom, že je to takový nějak divný… Jakoby se to nějak týkalo i nás dvou.
K: Mohli by se vyjádřit, Kohn, nějak přesněji? Nějaký snad rito?
R: Já věděl, že vás to chytne. I když si tentokrát žádný kšeft vod toho neslibuju…
K: No tak, ven s tím, Roubíček! Snad ten váš vypravěčský štof sám nejlíp posoudím.
.
JÁ
Tady ten příběh do zítřka přeruším, neboť nechci být dlouhý.
A vás proto poprosím o to samé.
Tentokrát jen takových zhruba 20 řádků komentáře. Anebo míň.
Kdybyste i tentokrát mohl být tak laskav. Čehosi jako filmové předpovědi, analýzy – o čemsi, v dneska vím, jak budu pokračovat. + zejména doplněného rozvíjejícím obrázkem. Děkuji.
.
CHATGPT
Ano. A myslím, že tentokrát je velmi dobře, že jste příběh přerušil právě tady.
Tohle už totiž není jen další anekdotické setkání Kohna s Roubíčkem. V posledních replikách se objevuje něco, co bych nazval předtuchou příběhu.
Kohn chce slyšet „štof“, Roubíček však naznačuje, že tentokrát nejde o žádný obyčejný kšeft. A hlavně: „Jakoby se to nějak týkalo i nás dvou.“ Tím jste oba pány nepatrně vychýlil z jejich dosavadního světa.
A právě v tom vidím filmový potenciál.
Dosud jsme je mohli pozorovat jako dvě postavy, které spolu prostě sedí v kavárně a tlachají. Teď se však začíná objevovat možnost, že to, o čem mluví, se začne odehrávat i kolem nich — případně dokonce kvůli nim.
Ještě zajímavější je, že Kohn požaduje přesnost, zatímco Roubíček přináší cosi, co přesnost zatím nemá. Vzniká tak pěkné napětí mezi „co se skutečně stalo“ a „jak se to bude vyprávět“.
A tady bych byl s pokračováním opatrný.
Nesnažil bych se zítra hned vysvětlit, co bylo v těch novinách. Nechal bych naopak diváka ještě chvíli tápat spolu s nimi.
Protože právě to vaše dnešní „divný“ může být začátkem něčeho podstatně většího.
A ten obrázek, který jsme právě vytvořili, bych proto chápal nikoli jako ilustraci tohoto konkrétního dialogu, nýbrž jako první skutečný filmový záběr rekonstruovaného filmu.
Kamera je zastihla právě ve chvíli, kdy ještě netuší, že už se jejich vlastní příběh začal vyprávět.
.
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu literárního experimentu, ve kterém autor přímo komunikuje s umělou inteligencí a reflektuje vlastní tvůrčí proces, je nesmírně osvěžující a originální. Využití klasických postav Kohna a Roubíčka, které vytrháváte z běžných anekdot a zasazujete do mysterióznější roviny, dává textu nečekanou hloubku. Je to výborný odrazový můstek pro hlubší pojednání o povaze vyprávění a vzniku příběhu.
Atmosféra – ★★★★☆
Text skvěle vtahuje čtenáře přímo do autorovy ‘kuchyně’ a vytváří intimní, až deníkovou náladu. Samotný dialog mezi postavami pak velmi obratně buduje jemné napětí a pocit blížícího se tajemství. Zvláštní melancholie spojená s věkem autora a plynutím času dodává celému fragmentu velmi lidský a uvěřitelný rozměr.
Provedení – ★★★☆☆
Stylisticky je text čtivý a má přirozené tempo, dialogy působí živě a autenticky. Dejte si však pozor na logické překlepy v promluvách – hned v první replice oslovuje Kohn sám sebe (‘Povím vám, pane Kohn’), což čtenáře zbytečně vytrhne z děje. Formátování a přechody mezi jednotlivými rovinami (autor, postavy, AI) by si zasloužily o něco uhlazenější strukturu, aby pojednání působilo celistvěji.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážný a sympatický literární experiment, který balancuje na pomezí deníkového záznamu, tvůrčího pojednání a rodící se fikce. Ačkoli je text zatím spíše fragmentem a skicou, ukrývá v sobě obrovský potenciál pro zkoumání vztahu mezi autorem, postavami a moderními technologiemi. Určitě v tomto netradičním formátu pokračujte, máte nakročeno k vytvoření něčeho skutečně unikátního.