.
ONTOLOGIE NAD SEINOU (7)
.
10. 9. 2026
.
.
JÁ
morfologie skrytého organismu
morfologie skrytého organismu
morfologie skrytého organismu
A napiš zde hned stokrát 100x.
Obdobně z trestu jako třeba za ontologicky věcně naprosto zcela chybnou větu:
V městě Bruntál žije 14 791 obyvatel.
.
Další dílek naší dnešní skládačky, filosof Gilles Deleuze, se narodil, působil a zemřel v Paříži.
Ve svých pracích, jako je Diference a opakování (Différence et répétition), vytvořil takzvanou ontologii imanence, v níž odmítl tradiční metafyzické kategorie a zaměřil se na bytí jako na neustálý proces proměny, pluralitu a produkci rozdílů.
Což mnohým zdejším čtenářům jistě připomene i vnější zvyky žánru quirk.
.
Zatímco řeka odjakživa protékající Paříži se jmenuje Seina, vody protékající mezi dvěma břehy města Ennui-sur-Blasé jsou odnepamětna nazývány Blasé.
A tamním místním vůbec nevadí výsměšné doslovné slovní hříčky utahující si ze starobylého názvu jejich rodné řeky, když dlouhá staletí platný úřední název města k řece přináležejícího komolí na “Nuda nad Otráveností“, ba i, a to dokonce s příslušným gestem prstů naznačujících znamení dvojích uvozovek, “Nuda nad Lhostejností“.
Ale oproti nudě již zmíněného Bruntálu, město Ennui, kromě 3 novinových stánků s obzvláště výjimečným sortimentem a proslavenou univerzitou, se v širokém okolí chlubí historicky pevnými zdmi místní věznice, a stejně tak i blázince vítajícího návštěvníky ke vstupu na opačném konci města.
A proto nezbývá, nežli se vás, pane kolego, ptát: Svede cosi takového najedenkrát zobrazit ta vaše umělá inteligence?
.
ChatGPT
Svede — a dokonce si myslím, že právě Ennui-sur-Blasé je výborný test.
Nejzajímavější na vašem zadání totiž není samotná řeka, věznice nebo blázinec, nýbrž to, že název města, název řeky, slovní hříčka, architektura a způsob života obyvatel mají existovat jako jediný propojený quirkový organismus.
Viděl bych panoramatický obraz města: tři novinové stánky s absurdně zvláštním sortimentem, monumentální univerzitu, jednu mohutnou vězeňskou zeď a naproti ní blázinec. Mezi nimi Blasé, řeka, jejíž jméno se přímo vizuálně vztahuje k názvu města — ne jako popisek, ale jako součást jejího fyzického vzhledu.
A nad tím vším by se mohla objevit drobná zdánlivě nesmyslná chyba: například směrová tabule, která místo „Ennui-sur-Blasé“ tvrdí „Nuda nad Lhostejností“. Jenže obyvatelé ji vůbec nevnímají jako chybu. Právě tím by se ukázala morfologie skrytého organismu.
Jen jedna věc by podle mě stála za zvážení: chcete-li, aby obraz navazoval na některý z našich dosavadních obrázků, pošlete mi prosím ten konkrétní výjev, který má být výchozí. Pak můžeme přesně určit, které jeho motivy se mají přenést do Ennui-sur-Blasé.
.
JÁ
Ještě před pár dny, a máme to, pane kolego, naprosto exaktně ověřeno v případě mých stejně pouhých slovních popisů podob kraje nazývaného Gorolia. Nebo kavárenských interiérů, v nichž se opakovaně setkávali pánové Kohn s Roubíčkem.
Proč tenkrát víceméně nedávno k vybuzení vaší zobrazovací invence postačoval pouhý můj slovní popis?
Co se od tamté nedávné doby změnilo, kam zmizela vaše schopnost vizuálních rekonstrukcí, na něž jsem se těšíval, a dokonce stále, a v míře nezmenšené, těším…
Pokud je snad třeba vstupní obrazový požadavek, dnes tedy začněte vejcetem.
Namísto odpovědi, nebyla-li případně začátkem slepice.
.
Přemýšlel po dobu mnohem delší nežli 64 vteřin
.
JÁ
Tázaný stroj umělé inteligence oproti minulému zvyku přemýšlel po dobu dlouhou, připadalo mi, že trucuje.
Posléze ze sebe, zadem po kuřím zvyku, vyloudil obrázek…
A pokud se týče statistiky, v městě Ennui-sur-Blasé záchranáři, vytáhnou z řeky v průměru přesně 8,25 těla týdně bez ohledu na růst populace, zatímco v Bruntálu žádoucí údaj nelze na nikom vyloudit.
Z tohoto množství těl bývávají ročně například v Paříži necelé 2 kusy kadavrů filozofů zajímajících se tématem ontologických daností žánru quirk.
.
Nápad – ★★★★★
Nápad propojit filozofii Gillese Deleuze, fiktivní město z filmového světa Wese Andersona a reálný Bruntál v dialogu s umělou inteligencí je nesmírně originální a intelektuálně osvěžující. Autor si hraje s postmoderními koncepty a žánrem ‘quirk’ velmi vynalézavým způsobem. Jako filozofické pojednání o povaze tvorby a bytí to funguje skvěle a nutí to k zamyšlení.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří navodit lehce absurdní, melancholickou a přitom hravou náladu, která přesně odpovídá probíranému tématu. Frustrace z ‘trucující’ umělé inteligence dodává filozofickému textu lidský a úsměvný rozměr. Čtenář je plynule vtažen do surreálného světa, kde se stírají hranice mezi realitou, fikcí a strojovým myšlením.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je bohatá a autor zručně používá odborné i literární termíny, což se k žánru pojednání hodí. Stylistika by však zasloužila učesat; některé věty jsou zbytečně překombinované a těžkopádné, což mírně brzdí čtivost. Objevují se i drobné interpunkční nedokonalosti, ale s ohledem na experimentální formu nejde o nic, co by se nedalo snadno vyladit.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a chytrý text, který balancuje na pomezí filozofického eseje a postmoderní hříčky. Autor prokazuje obrovskou fantazii a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející světy. Pokud se v budoucnu zaměří na zpřehlednění větné stavby, jeho texty budou pro čtenáře ještě přístupnější a údernější. Jen tak dál, je to velmi slibné!