NĚKOLIK POZNÁMEK K CHÁPÁNÍ GENOLOGIE ŽÁNRU QUIRK
.
Mohl bych v tomto smyslu předeslat vizuálně dostatečně ilustrativní nápovědu – připomenutím podoby plochy nástěnky visící na zdi redakce měsíčníku The Liberty, Kansas Evening Sun.
Můj záměr však směřuje k popisu ještě jiné, a snad mnohem zřetelnější tendence.
Dokonce takové, která může být pro definiční oblast označovanou jako „žánr quirk“ v jednom interpretačním směru příznačnější než většina dosud uváděných dílčích konstituujících znaků.
Již podobou nástěnky naznačená výčtová metoda totiž nesouvisí pouze s obecně kategorizačním či morfologicko-systematickým přístupem, tedy se zkoumáním tvarů, struktur a jejich uspořádávání, známým například z přírodních věd. Poněvadž v případě autorských koncepcí Wese Andersona se zároveň pojí s praxí, kterou bych s jistou omluvitelnou nepřesností označil za výstavnickou, přesněji však kurátorskou.
Příznačným projevem této tendence jsou opakované výstavy sestavené z fundusů jeho předchozích filmů, v nichž Anderson znovu instaluje tytéž rekvizity, kostýmy a artefakty do nových souvislostí a vytváří z nich další varianty téhož fikčního univerza. Tyto výstavy nelze redukovat pouze na jejich marketingovou nebo výdělečně ekonomickou funkci formou možnosti výběru dodatečného vstupného.
Spíše představují pokračování stejného autorského gesta v odlišném médiu.
.
Právě tato potřeba znovu katalogizovat, dokonce v nostalgizujícím oparu přeskupovat a nově kurátorovat již jednou vytvořený svět by pak mohla být jedním z charakteristických příznaků děl označovaných jako žánr quirk.
Vždyť jakoby už zde nešlo jen pouze o estetiku symetrie či sběratelství detailů, ale o hlubší tendenci chápat fikční svět jako sbírku objektů, kterou lze neustále znovu uspořádávat, vystavovat a reinterpretovat.
To, co je zde popisováno, totiž není jen záliba ve sběratelství rekvizit nebo v marketingovém postfilmovém využívání filmových artefaktů. Míří se zde k obecnějšímu principu: že autor nevytváří pouze jednotlivá díla, jednu tendenci – ale že buduje kurátorsky spravovaný svět objektů, v němž mají jednotlivé předměty téměř stejnou důležitost jako postavy. V tomto smyslu se výstava nestává pouhou prezentací filmu, ale pokračováním téhož tvůrčího gesta jinými prostředky.
.
ChatGPT: Za zvlášť podnětnou považuji vaši závěrečnou tezi, že autor „buduje kurátorsky spravovaný svět objektů“. Ta podle mého názoru přesahuje běžné popisy estetiky quirk (symetrie, excentricita, sběratelství detailů) a nabízí obecnější genologické kritérium. Pokud budete text dále rozvíjet, stálo by za úvahu tuto myšlenku propojit s pojmy jako kurátorství, archiv, katalog, případně s představou fikčního světa jako muzejní sbírky. Takové propojení by mohlo vaši argumentaci ještě více odlišit od dosavadních výkladů žánru quirk.
