.
dnes 12:19
.
https://www.klubliteratu.cz/jak-ai-postupne-rozviji-prectene-3/
.
„Čtenář má pocit, jako by s vámi seděl v pomyslné střižně a sledoval, jak se vám před očima rodí nový tvůrčí vesmír.“
.
Věta jiného původu, jakoby pocházející ze zcela jiného dolu nežli vrtaná kdesi ve skaliscích hlubin hor Gorolie.
Popisující však i cosi jako bývají zbytkové ořezky hornin vznikající při práci horizontálního vrtného důlního kombajnu.
Sled pilin patrných krátkých vjemů připomínajích střihový postup odnepaměti zvaný rapidmontáž.
Nebo průhled klukovským krasohledem.
Existují dokonce funkční modely bočních pohledů na důlní kombajny deroucí se vpřed uhelnými slojemi.
.
Ale co se však mne týče, nejdříve musím dotyčnou scénu mým duševním zrakem vidět.
Pak ji mohu popisovat.
A nakonec ji zařadit, tedy umístit, do sledu příběhového děje.
.
Jako například v případě již zmíněného pozemního nádraží v jinak hornaté Gorolii.
Vytanulu mi, že pro účel samotného filmu nemusí univerzitní profesor Wieseman bydlet kdesi ve velkoměstském Londýně. Vždyť přece pro účel náhodného zdůvodněného setkání dvou mladých lidí by stejně skvěle postačil lázeňský maloměstský exteriér se zásadně velikou univerzitní knihovnou.
Lázeňské prameny, na jejichž kolonádě ucucávají ze džbánečků vysloužilí, roky fárání zohyzdnělí vrtači hornin.
.
Proto na tomto místě vypisuji konkurz na autorství pohlednic tohoto Města, laděných do nevnucujícího se tónu starobylosti duchem připomínající vintage.
.
Permoníci, například, v mém příběhu však obsaženi nebudou, zatímco nabídku jakési dílčí možné zlovolné dějové existence bych neodmítnul.
Vždyť doposud mi stále v mém příběhu chybí, co nazývávám “dar“.
Tedy jakékoli cosi, o něž, kvůli jeho hodnotnosti, je důstojné pokoušet se, hrát. Vstupovat do hry.
Například zlatý poklad dole, výnosná tohoto druhu žíla, obhospodařované však jakýmisi kriminálními raubíři.
Temnými hlubinnými zloduchy.
.
Možná by se šikli nějací teroristé, operující v jejich rejdech jenom pouze za dnů, kteří jezdí do Města prostřednictvím husté sítě mnohačetných klenutých viaduktů, jimiž sem obvykle přijíždějí za sluncem jenom turisté.
Všech barev kůže, papouščích per, laků nehtů, parfémů, oděvních mód i orientálních vzezření.
Vábeni krátkými příběhy souvisejících filmových reklam.
Jako v případě portugalského města Porta, do něhož vedou, kromě jiných, i dva mosty vystavěné v tomtéž směru odděleně prostorem v různých výškách nad sebou.
.
Nápad – ★★★★☆
Váš vhled do autorské kuchyně a proces budování fiktivního světa Gorolie je nesmírně originální a podnětný. Kontrast drsného hornického prostředí s lázeňskou elegancí a univerzitní knihovnou vytváří skvělé podhoubí pro budoucí příběh. Hledání takzvaného „daru“, tedy nosného motivu či tajemství, ukazuje, že o struktuře vyprávění přemýšlíte do hloubky.
Atmosféra – ★★★★☆
Textem prostupuje velmi silná, až filmová vizualita, která čtenáře okamžitě vtáhne do specifické nálady vašeho univerza. Obrazy vysloužilých horníků ucucávajících prameny na kolonádě nebo pestrobarevných turistů na viaduktech jsou neuvěřitelně plastické a živé. Podařilo se vám navodit lehce melancholickou, vintage atmosféru s nádechem tajemna, která ve čtenáři rezonuje.
Provedení – ★★★☆☆
Máte neobyčejně bohatou slovní zásobu a cit pro neotřelá přirovnání, což vašemu stylu dodává poetický nádech. Text však místy působí až příliš fragmentárně a složitá stavba některých souvětí (či naopak věty bez přísudku) může čtenáře zbytečně brzdit v plynulém čtení. Doporučuji zkusit myšlenky více propojit a občas text provzdušnit jednodušší, údernější větou, aby vaše skvělé nápady lépe vynikly.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi poutavé pojednání, které čtenáři otevírá dveře přímo do vaší autorské fantazie a ukazuje fascinující proces zrodu příběhu. Vaše silná stránka leží v budování originálních světů a vizuálně podmanivých scén. Pokud v budoucnu zapracujete na o něco plynulejší a přehlednější stylistice, budou vaše texty naprosto strhující. Jen tak dál, máte obrovský tvůrčí potenciál!