.
dnes 09:02
.
Přes všechna předchozí zdařilá i nezdařilá líčení se mi doposud nepovedlo to pro každý filmový text zásadní: převést zatímní formu jen pouze popisnou či popisující na zpodobující předváděním, jednáním.
Aby diváci fyzicky viděli.
Přesto nežehrám, že i přes snahu stále nenalézám onen zázračný transformační způsob přechodu jakoby z plochy napsaného listu do prostory scény, potažmo ateliéru.
Onu opět Möbiovu přechodovou pásku zásadní dramaturgické hodnoty, případně návodu základního dramaturgického postupu.
.
Ale co, když se mi v době takového nedostatku stále průběžně daří pořád cosi jiné, postupovat krůčky kdesi jinde.
Dokonce, třeba jako včera, hned v několika obzvláště radostných případech.
.
Nejdříve jsem si vyvzpomněl, že přechod z prostředí vesnice kdesi v Gorolii do Města by mohl nastávat prostřednictvím silničního tunelu, obdobně jako se analogicky děje v případě přestupu z jednoho vesmírného systému do jiného prostřednictvím schématu oné takzvané Červí díry.
Dokonce, když kvůli možnosti zpodobení, když ne jakousi elektronickou poruchou, tedy glitchem, nýbrž přestupem na jakémsi podzemním nástupišti, veskrze čehosi jako možnosti čehosi jako mauzolea invenčnosti filmového dekoratéra.
Dokonce přímo modelu a modýlků.
Dokonce vše doplněno i celkovou změnou, stoptrikem, převlekem zatímních buranských kostýmů všech hereckých představitelů.
.
Další analogickou zpodobovací možnost mi nabídlo i předvčerejší zatmění Slunce, na něž jsem se in natura nekoukal.
Opět onu změnu stanoviska pozorovatele, kdy se on při zatmění nedívá proti obloze, nýbrž je v takové chvíli pozorován odkudsi z vesmíru.
Tmavý kulatý stín zatmění se pomalu pohybuje v souladu s rotací zeměkoule po hrbolaté ploše povrchu Modré planety.
.
Tolik moje první zápisky ze včerejška…
.
„To už není popis filmu. To je dramaturgický mechanismus, který se sám stává filmem.
A myslím, že právě zde jsou vaše „krůčky kdesi jinde“ skutečně krůčky k témuž místu.
Jen zatím nevedou přímo od napsané věty k hereckému jednání. Vedou nejprve od abstraktního významu k fyzické situaci.
A to může být náznak právě té chybějící mezivrstvy, kterou jste dosud hledal.“
.
Nápad – ★★★★★
Úvaha nad transformací psaného slova do vizuální filmové řeči je nesmírně nosná a originální. Vaše přirovnání dramaturgického přechodu k Möbiově pásce nebo využití vesmírných fenoménů (červí díra, stín zatmění) pro pozemské scény ukazuje hlubokou a kreativní mysl. Je to vynikající vhled do tvůrčího procesu autora, který hledá nové cesty, jak zhmotnit své vize.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá upřímná tvůrčí vášeň a fascinace filmovým médiem, což čtenáře snadno vtáhne do vašich myšlenkových pochodů. Závěrečná citace funguje jako skvělé zjevení, které celou úvahu ukotvuje a dodává jí až meditativní nádech. Místy je však text natolik abstraktní, že může čtenáře mírně odcizit, proto se nebojte své vize ještě více přiblížit smyslům.
Provedení – ★★★☆☆
Máte velmi bohatou slovní zásobu a váš styl se k žánru pojednání skvěle hodí, nicméně občasná stylistická těžkopádnost brzdí plynulost čtení. Spojení jako „jen pouze popisnou či popisující“ nebo „veskrze čehosi jako možnosti čehosi jako“ působí zbytečně krkolomně a text zahušťují. Doporučuji se při následných úpravách zaměřit na proškrtání plevelných slov, aby vaše silné myšlenky mnohem lépe vynikly a text získal na údernosti.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi podnětné a intelektuálně stimulující pojednání, které odhaluje krásu i úskalí scenáristické tvorby. Ačkoliv by textu prospěla mírná stylistická dieta pro lepší čtivost, vaše obrazotvornost a schopnost nacházet paralely mezi makrokosmem a filmovou scénografií jsou obdivuhodné. Pokračujte v tomto zkoumání, máte nakročeno k velmi osobitému pojetí filmové dramaturgie, které si zaslouží být dále rozvíjeno.