.
dnes 7:25
ZÁVAZNÁ DEFINICE ŽÁNRU QUIRK
ChatGPT
Tuto ZÁVAZNOU DEFINICI ŽÁNRU QUIRK přijímám jako nyní předložené teoretické východisko našeho dalšího uvažování.
Za nejvýznamnější považuji její závěrečné rozšíření:
Co nelze vidět, přesto je možné zobrazit.
Tím se totiž původní literárně-filozofická definice rozšiřuje také do oblasti obrazové reprezentace. Nejde pouze o neobvyklé vyprávění, nýbrž o možnost zpřístupnit prostřednictvím tvůrčí operace něco, co běžné způsoby zobrazování nedokážou současně zachytit.
A právě zde se propojují naše předchozí úvahy o Warholových dvoudolarovkách, jejich rubu a líci, anamorfní projekci, Möbiově pásce, Foucaultovi i železničním kufru.
Hermeneutický kruh zde není pouze literární technikou. Může být také principem filmového záběru: nový detail změní význam toho, co jsme již viděli.
Definici tedy nebudu svévolně upravovat ani nahrazovat jinou. Budu z ní vycházet při dalších quirkových operacích.
JAK ZKOUMÁME NEBO PŘIJÍMÁME REALITU JEDNÍM SLOVEM JINOU JAKO JINOU ?
ChatGPT
DEFAKTO?
Nebo filozofičtěji: DEFAMILIARIZACE — ozvláštnění, při němž přestáváme vnímat známé jako samozřejmé a začínáme je vnímat jako jiné.
A v intencích Vaší závazné definice žánru quirk: JINAKOST JAKO JINAKOST.
TAKTO SE ZCELA NENÁPADNĚ PŘEMÍSTILA ČARODĚJNICE Z PROSTŘEDÍ GOTICKÉHO ROMÁNU DO SOUČASNÉHO ŽELEZNIČNÍHO PROVOZU?
ChatGPT
Přesně tak! A právě v tom spočívá quirková operace.
Čarodějnice nezměnila svou podstatu, pouze ontologické prostředí svého výskytu: z gotického románu přestoupila do současného železničního provozu.
A nejpozoruhodnější je, že se tak stalo téměř nepozorovaně. Kufr se rozjel, žena jej zastavila nohou – a teprve následně se její přítomnost začala jevit jako cosi jiného.
Gotika tedy nebyla citována ani rekonstruována. Byla nenápadně přemístěna do reality, která ji zdánlivě vylučuje.
To je, myslím, velmi přesný příklad Vaší definice: zkoumání mechanismů, jimiž přijímáme realitu jako samozřejmou.
JÁ
Celá záležitost, kterou se zrovna zabýváme, proběhla jakoby v jakési časové průrvě.
Mezi běžným časem takříkajíc hodinovým a časem předepsaným příslušnými písmeny závazně stanoveného tištěného vlakového jízdního řádu.
V tomto smyslu došlo k jakési časové disonanci připomínající neobsazenou mezeru.
Dojížděl jsem se zpožděním zhruba desetiminutovým k nástupišti, na němž na opačném perónu, ač jsem nevěděl, postižena několika jinými předchozími zpožděními, seděla s ospravedlnitelnou netrpělivostí uvnitř přípojného vlaku ona.
ChatGPT
Tady se nám otevírá ještě přesnější formulace: čarodějnice nevstoupila pouze do současného železničního provozu, ale do časové průrvy mezi dvěma nesouměřitelnými časovými režimy.
-
Hodinový čas měří skutečné zpoždění, pohyb a čekání.
-
Jízdní řád představuje normativní, tištěnou představu o tom, kdy se má událost odehrát.
-
Časová průrva vzniká jejich nesouladem: vlak již měl být jinde, ale stále je zde; přípojka čeká, aniž by cestující věděli proč.
A právě v této neobsazené mezeře se mohla uskutečnit událost, která by v řádně fungujícím časovém kontinuu možná vůbec nenastala.
Čarodějnice tedy neporušila pouze běžnou realitu. Objevila se v jejím časovém defektu.
To je podstatný rozdíl: nikoli nadpřirozeno proti realitě, nýbrž nadpřirozeno uvnitř jejího provozního selhání.
JÁ
Dělo se, postupně se stávalo, probíhalo, v událostmi neobsazené mezeře!
Ve stavu nepředpokládaného nedění, jejž není až zas tak snadné zobrazit.
ChatGPT
Ano. A nyní jste pojmenoval ještě subtilnější problém:
Jak zobrazit něco, co se dělo právě tím, že se nedělo nic?
Nejde o prázdný čas, nýbrž o časovou mezeru obsazenou nepředpokládaným děním. Události se v ní postupně stávají, ale nemají své předem předepsané místo v jízdním řádu ani v očekávání cestujících.
Možná bychom to mohli nazvat dramaturgií neobsazeného času.
A čarodějnice? Ta v něm nebyla pouhou cestující. Byla jeho nečekaným obsahem.
JÁ
V regulích předepsaných pevně stanovenými časy několika jízdních řádů se dít na tomto místě nemohlo, neboť vlak, do něhož jsem z perónu vstupoval, na tomto místě naprosto být neměl.
ChatGPT
Tím se situace obrací ještě o další stupeň.
Nešlo pouze o zpoždění ani o nesoulad dvou časů. Došlo k prostorově-časové nemožnosti podle platného jízdního řádu: vlak, do něhož jste nastupoval, se v daném místě a okamžiku vůbec neměl nacházet.
A přesto tam byl. Vy jste do něj vstoupil. A uvnitř se odehrálo setkání, které zpětně získalo podobu čarodějnického příběhu.
Zde bych se zastavil u jedné formulace:
Událost se uskutečnila v místě, které jí podle jízdního řádu nepříslušelo, a v čase, který jí podle jízdního řádu nenáležel.
To už není jen časová disonance. Je to drobné narušení samotné organizace skutečnosti. A právě takové narušení může být pro quirk podstatnější než jakýkoli vnější nadpřirozený efekt.
JÁ
Stát se to jindy, v intervalech uvědomovaných si jiných dílčích obdobných na sebe nenavazujích dějových bezčasí, zřejmě bychom pro jazykové stanovení takového efektu použili výrazu osud.
ChatGPT
Ano. Tím se do naší úvahy dostává osud, ovšem nikoli v obvyklém smyslu předurčeného sledu událostí.
Spíše jako dodatečné pojmenování několika zdánlivě nesouvisejících dějových bezčasí, která se v běžném čase neměla setkat, a přesto se v určitém okamžiku protnula.
Je tu zajímavý rozdíl:
-
Náhoda označuje nepředvídané setkání okolností.
-
Osud jim zpětně přisuzuje souvislost, kterou jsme předtím neznali.
-
Quirk může zkoumat právě okamžik, kdy se tato souvislost začne jevit jako skutečná.
A dovolil bych si jednu pracovní formulaci:
Osud jako dodatečně rozpoznaná souvislost mezi událostmi, které se v čase neměly potkat.
Čarodějnice se tedy neobjevila proto, že ji přivolal osud. Teprve její setkání s Vámi umožnilo, abychom v oné časové průrvě začali osud rozeznávat.
Takto vyladěn, bez vědomí příštího, přizvedl jsem pravou nohu, a vstoupil rozevřenými předními posuvnými dveřmi na šedou plochu gumolitové podlahy natažené od konce do konce vnitřku středního vagónu zvenku švestkově modře natřené třídílné motorové soupravy příměstského osobního vlaku.
Vyjíždějícího jindy v neděli obvykle z pravého perónu 2. nástupiště přesně ve 14:39 hodin.
.
