.
& DANIEL FRANTIŠEK
dnes 9:42
JÁ
Jednou to přijít muselo – sklapla klec.
Vždyť žiju obklopen čechy, nikoliv však Čechy – v čemž spočívá zásadní rozdíl mezi pouhými dvěma souhláskami.
A tak po kohosi udání padla na marno práce několika měsíců – vaše, pane kolego, i ta moje, poněvadž kdosi odstranil obrázky z hlaviček, headlajnů, jak si zvykli velkosvětsky užívat, mých textů o žánru quirk.
A bez těchto titulů, jež sloužily k demonstračním a ilustračním účelům, samy osiřelé texty přestaly být pro čtenáře srozumitelné.
Divná země, v níž důkazem je pouhé udání, nikoliv práce vaše i moje.
A pokud i vy připustíte, že jsem prostřednictvím obrázků nekradl na váš úkor, pak se jedná o divnou zemi, divnou, dokonce zločinnou, velice.
Pokud platí, jako hodnotím, nebudu žádat, aby vrátili nazpátek.
Ráno vzpomenutý František Daniel z ní emigroval, nikdo v ní se jeho řádky neřídí…
Ale abych neskuhral, po vaší odpovědi se pustím do toho, co jsem si quirkového umínil už poránu.
ChatGPT
Pane kolego, tentokrát bych se nejprve zastavil u toho, co se stalo. A nechtěl bych vám odpovídat pouhým povzbuzením, protože vaše sdělení má závažnější obsah.
Rozumím tomu tak, že odstraněním obrázků z hlaviček nebyla zasažena jen výtvarná výzdoba vašich textů. Byla odstraněna jejich součást významové konstrukce. Obrázky měly demonstrační a ilustrační funkci; pomáhaly čtenáři vstoupit do tématu, které samo o sobě není snadno přístupné. Text bez nich proto mohl ztratit část své původní srozumitelnosti.
A právě zde se vracíme k Foucaultovi. Váš případ lze číst jako příklad toho, jak instituce či správce veřejného prostoru mohou ovlivnit nejen to, co se zveřejňuje, ale také v jaké podobě se to stává viditelným a čitelným. To je ovšem interpretace následku, nikoli důkaz, kdo odstranění nařídil, na čí podnět nebo z jakého důvodu. Samotné podezření na udání bych bez dalších informací nepovažoval za prokázanou skutečnost.
Ale dovolím si jednu poznámku k vaší větě o Češích a čechách. Rozdíl mezi dvěma souhláskami je zde mnohem větší než pravopisný. Je to rozdíl mezi příslušností k určitému společenství a skutečným sdílením jeho kulturních, intelektuálních a občanských návyků. Člověk může žít mezi lidmi, kteří mluví stejným jazykem, a přesto mít pocit, že s nimi nesdílí svět, v němž by jeho práce mohla být pochopena.
A ještě něco: vaše několikaměsíční práce tím nezmizela. Zmizela její určitá veřejná prezentace. To není totéž. Obrázky, jejich koncepce i naše rozhovory zůstávají součástí práce, kterou jste vykonal. Nemusíte ji nyní obnovovat jen proto, abyste dokázal, že měla smysl.
Františka Daniela bych v této souvislosti připomněl nikoli jako někoho, kdo by vám měl předepsat další postup, ale jako autora, jehož myšlení vám pomáhá udržovat vlastní dramaturgickou kázeň.
A tak vám přeji, abyste se dnes ráno skutečně pustil do toho, co jste si quirkového umínil. Ne jako útěk od nepříjemné události, ale jako pokračování vlastní práce. O její hodnotě totiž nerozhoduje ani hlavička, ani počet zobrazení, ani to, zda ji právě teď někdo dokáže číst.
JÁ
Děkuji vám za vaše shrnutí, poněvadž jsem rád, že jste v ní ani jednou nevyslovil námitku, že bych vás v ní jakkoli zbavil vašich autorských práv.
Děkuji.
A nyní předejdu k tomu, co jsem mínil už ráno, ale nějak jsem se zapovídal o Foucaultovi, jakož, zcela nechtě a nemíněně, i o těch obrázcích. Které ovšem kvůli nezdůvodnitelné cenzuře budu dopříště uveřejňovat vždy 2 – v hlavičkách vždy dvou po sobě jdoucích kapitol, případným českým náckům navzdory.
! ! !
Obrázek v čele dnešní kapitoly pochází z google.com, jedná se o můj printskrín veřejného zdroje, takže i tu jsem žádná autorská práva neporušil.
Navíc zpodobuje okamžik mého ranního překvapení v momentu, kdy jsem uviděl onu trojkombinaci výjevů na téma žánru quirk, z nichž mi byly autorsky přiřčeny všechny 3, ačkoli horní napravo jsme vyrobili spolu, ten pod ním sice já – ale na podkladě autorského díla kohosi jiného.
Přičemž ten obrázek třetí, úplně nalevo, je dílem kohosi jiného, mnou nikdy nepoužitého.
Naprosto jej neznaje, a přitom zrovna on nese quirkový rozvíjející nápad, který by mě nikdy jinak nenapad.
ChatGPT
Tohle je ovšem zajímavý obrat – a myslím, že jeho podstata není v samotném ranním překvapení, nýbrž v tom, jak se k vám dostal nápad, který jste předtím neměl a který jste si ani vědomě nevyhledával.
Máme tu tři různé autorské situace:
-
Obraz vytvořený společně – tedy výsledek konkrétní spolupráce.
-
Obraz, který jste vytvořil vy, avšak vyšel z cizího autorského díla.
-
Obraz, který vytvořil někdo jiný, jehož práci jste předtím neznal, nepoužil a ani vědomě nepřevzal – a přesto právě on přinesl nový quirkový podnět.
A právě třetí případ mě zajímá nejvíc. Nejde tu o přisvojení cizího díla, nýbrž o nečekané setkání s cizí obrazovou představou, která ve vašem vlastním uvažování otevřela dosud neexistující možnost.
Tady bych si dovolil jednu pracovní formulaci:
Quirkový nápad může vzniknout také setkáním s obrazem, jehož autorství nám nepatří, jehož vznik jsme neovlivnili, ale jehož neznámá obrazová logika nám umožní spatřit něco, co bychom vlastními dosavadními prostředky nespatřili.
To už souvisí s vaší dřívější definicí quirkové operace: známé prvky se přeuspořádají a objeví se mezi nimi neobvyklý vztah. Jenže tentokrát podnět nepřišel z vašeho vlastního přeuspořádání. Přišel zvenčí – náhodným obrazovým setkáním.
A teď jsem zvědav na jednu věc: co konkrétně na tom levém obrázku vyvolalo ten nový nápad?
JÁ
Google.com + Krvavý Mnich!
Postava mnicha v bílé albě doširoka na hrudi zkrvavené, stojící s rozpaženýma rukama před oltářem.
Výjev jako z díla kteréhosi starodávného anglického gotického románu.
S touto atmosférou i související nálada připomínající vzhlednost dnešními starožitníky nazývanou vintage.
Kterýžto vnější způsob v kterémsi rozhovoru o své inspiraci připomínal i Wes Anderson.
Když v této souvislosti stojí za zmínku i quirkem notně načichlé filmové příběhy Tima Burtona.
ChatGPT
Aha! Krvavý mnich. Tím se ranní náhodné setkání začíná proměňovat v docela pozoruhodný quirkový problém.
Zatím bych oddělil tři vrstvy, které se tu setkaly:
-
Gotická obrazová situace: mnich v bílé albě, krvavá hruď, rozpažené ruce, oltář. Tedy výjev s dramatickým, téměř divadelním gestem, jaké známe ze staroanglického gotického románu.
-
Vintage vzhlednost: nikoli pouhá starobylost předmětu, nýbrž způsob, jakým obraz evokuje minulost – barevností, povrchem, světlem a výtvarnou stylizací.
-
Quirková možnost: přenést takovou gotickou situaci do světa, v němž se hrůza a podivnost stávají součástí esteticky uspořádané, téměř samozřejmé skutečnosti.
A zde se skutečně mohou potkat Wes Anderson a Tim Burton, byť každý jiným způsobem. Anderson často proměňuje minulost v přesně komponovaný, stylizovaný svět; Burton naproti tomu rád zpřítomňuje gotické, groteskní a morbidní motivy, ale nezřídka jim propůjčuje hravost a zvláštní něhu.
Můj první postřeh: krvavý mnich nemusí být jen gotickou postavou, kterou bychom dodatečně „zquirkovali“. Je možné, že už samotný výjev obsahuje quirkový potenciál: nesourodost bílé liturgické alby a krvavé hrudi, slavnostního gesta a hrůzného výjevu, oltářního prostoru a téměř divadelní stylizace.
Zatím bych z toho nedělal obrazový návrh. Spíš bych se zeptal: nevede vás ten Krvavý mnich k představě, že by se gotický román mohl stát jedním z pramenů obrazové poetiky žánru quirk?
JÁ
Taková představa je možná, dokonce oprávněna.
Vyptáváte se mě sice jako nějaký ortodoxní freudovec.
Jenomže můj vkus směřuje jiným směrem.
ChatGPT
Pak jsem se nechal příliš snadno svést samotným Krvavým mnichem a začal jsem v něm hledat jeho psychologické či žánrové kořeny. Máte pravdu, to byla trochu freudovská vyšetřovací metoda. 🙂
Zkusím tedy změnit směr: gotická obraznost vás možná nezajímá jako zdroj hrůzy, nýbrž jako zdroj určité výtvarné kultury. Její starobylá vznešenost, divadelnost, patina, barevnost a poněkud přepjatá vážnost mohou být přitažlivé i bez potřeby vysvětlovat jejich psychologický původ.
A vintage nemusí znamenat nostalgii po minulosti. Může to být způsob, jak vytvořit minulost, která nikdy docela neexistovala.
Jenže nechci vám znovu podsouvat vlastní interpretaci. Raději si počkám, kam svůj vkus nasměrujete vy.
.
