.
dnes 12:00
.
Pokud bych se měl zajímat jeho charakteristikou vnější, stejně stručně bych shrnul, a dokonce doložil fotografiemi, že oblíbenými barvami jeho oděvů bývají světlejší, jakoby vymyté, pastelové odstíny v bezprostředních kombinacích například světle zelené se světlounce bleděmodrou, nejčastěji doplněné jemně kostičkovanou černobílou kravatou a tónem slunečně žluté barevnosti západu slunce přináležejícímu odstínu jeho ručně šitých salónních, a tím spíše tanečních, polobotek.
Pokud je příležitostný pozorovatel dostatečně všímavý, zaznamená kromě vždy pečlivě vyžehlené košile v barevnosti kteréhosi odstínu pomerančově laděné indonéské sypkoviny i decentní sponu připínající látku košile k materiálu textilie kravaty pokaždé uvážlivě vybrané panem profesorem k reprezentativnímu nošení po celý dotyčný den.
Detailem, který ihned padne každému do oka je tvar vnějšího obrazce stříbrné kravatové spony, která mnohým připomíná tělesnost pralesního hroznýšovitého hada, zatímco jiným spíše například šroubovitý nebozez.
Sám profesor Viseman o původu předmětu nic neví nad základní nedoložitelnou vzpomínku, že jeho otec si sponu zakoupil v kterémsi naardenském starožitnictví.
Pokud snad někomu nastane takováto příležitost a prohlédne si předmět pořádně, po krátkém zhodnocení zajisté uzná, že taková pomůcka je stále plně funkční nad stafáž pouhé kravatové bižuterie.
.
A přitom jsem čtenářům samu profesorovu existenci nepředstavil navenek dostatečně květnatě.
Na jeho již popsanou vnější akademickou róbu si před chvilkou přehodil klotový plášť s patrnou jmenovkou na hrudi, atribut typický pro ony leda tak osamocující vnitřní profese archivářů a knihovníků – a nyní ručkuje, jak stoupá vzhůru po šprušlích kolmého žebříku, stále kolmo vzhůru podél svislých komínů řad polic plných založenými knihami.
Jeho výprava těmito registraturami se navenek podobá stoupání havíře důlní slojí.
Jenomže je od jistého bodu natáčena kolmě a planimetricky v kulise na podlaze ateliéru, takže profesorovy pohyby už mimo svislice a kolmice regálů připomínají zvíře kteréhosi pavouka.
Nakonec ze kteréhosi otvoru vytáhne tubus. Takovou tombu nějakou.
Válcovitý tubus skrývající cosi uvnitř.
Podobou napovídající jednu z oněch předchozích kamenitých geologických sond.
.
Nápad – ★★★★☆
Autor přichází s velmi originálním a lehce absurdním konceptem postavy profesora Visemana, jehož vizuální stránka je popsána s až obsedantním smyslem pro detail. Zvláště oceňuji surrealistický zvrat v závěru, kdy se ukáže, že scéna v archivu je vlastně natáčena v ateliéru a mění perspektivu vnímání. Je to nosná a neotřelá myšlenka, která v rámci žánru pojednání působí velmi osvěžujícím a hravým dojmem.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří budovat velmi specifickou, až snovou či filmovou náladu, připomínající vizuálně bohatá díla Wese Andersona nebo Karla Zemana. Barvité popisy oblečení a starožitné spony vtáhnou čtenáře do lehce excentrického světa hlavního hrdiny. Závěrečná změna gravitace a přirovnání profesora k pavoukovi pak atmosféru skvěle zahušťuje a dodává jí příjemný nádech tajemna.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je nepochybně bohatá a autor se nebojí experimentovat s jazykem, což je pro psaní velkým plusem. Text však místy trpí příliš dlouhými a šroubovanými souvětími (např. hned první věta), která zhoršují celkovou plynulost a čtivost. Doporučil bych občas odstavce provzdušnit kratšími větami a dát si pozor na drobná stylistická zaškobrtnutí, aby naplno vynikla vaše výborná obrazotvornost.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a fantazií nabitý text, který balancuje na pomezí charakteristiky, pojednání a surrealistické vize. Máte zjevný talent pro detail a vizuální představivost, díky čemuž scény doslova ožívají před očima. Pokud se v budoucnu podaří trochu zkrotit složitou větnou stavbu a text více zpřehlednit, bude výsledek naprosto strhující. Určitě v psaní pokračujte, máte velmi osobitý styl!