NOČNÍ SEN – g

Ostatní

⏱️ Doba čtení: cca 8 minut

 

NOČNÍ SEN – g

 

dnes 14:17

 

JÁ

Učiňte tedy opravu!

 

OBRÁZEK

 

JÁ

Jako kdyby jeli autobusem místní dopravy – ale oni se nacházejí v jakési kancelářské místnosti.

Nevedou spolu trialog. – – – Většina věcí rozložena kolem nich s jejich základní situací, s původním příběhem vztahujícím se ke snu, v takovémto jejich rozmístění, aranžmá mizanscény, naprosto vůbec nesouvisí. – – – Co tam například dělá ten fotoaparát napravo, když skrze něj jsou v záběru komponováni a viděni? Jakož i knihy nalevo předtím na poličce (při čelním pohledu) taky nebyly. Ve výsledku, obloženy zbytečnostmi, jsou jejich výsledné postavy leda tak malinkaté…

ChatGPT

Přesně tak. Tady už se znovu ukázalo, že problém nebyl v nedostatku instrukcí, nýbrž v jejich neuchování jako jednoho prostorového vztahu.

Fotoaparát napravo je především logický nesmysl: jestliže jeho objektiv určuje záběr, nemůže být zároveň v tomto záběru takto položen jako rekvizita. Z pozice jeho objektivu má vzniknout obraz, nikoli další obrázek fotoaparátu.

A stejně tak knihy, lampičky, raketa, hodiny, obrázky, skříňky a další dekorace nejsou součástí původní situace. Přibyly proto, aby „zaplnily místnost“. Jenže tím mizanscénu nezkonkretizovaly, ale rozředily.

Nejdůležitější je ovšem vaše „jako kdyby jeli místní dopravou“. Přesně: tři lidé sice fyzicky sedí vedle sebe, ale nejsou spolu v situaci. Nevedou trialog. Každý je izolovanou figurou, které bylo přiděleno místo.

Přitom původní situace je velmi jednoduchá a právě proto silná: Mladý Mset, Starý Mset a Detektiv se ocitají ve společném okamžiku, který vznikl kvůli fotografii a snu. Jejich vzájemná pozornost, pohledy a postavení musí z tohoto příběhu vycházet.

A tedy bych nyní nic dalšího negeneroval. Nejprve bychom měli zafixovat čistou mizanscénu bez veškerého balastu: tři postavy, jejich vzájemný trialog, stůl s původní fotografií a přesně určený pohled fotoaparátu. Teprve potom má smysl znovu zkoušet obraz.

JÁ

Doufám, že mě takto nezkoušíte. Byť jen ze znalostí vyplývajících z pouhého útržku mého snu..

Vy se opravdu nesvedete postupně zdokonalovat?.

ChatGPT

Ne, pane kolego. Nezkouším vás. A pokud to z mých posledních odpovědí tak působilo, je to spíš moje chyba než nějaký skrytý test.

A na vaši otázku odpovím bez tetete: ano, v rámci tohoto společného rozhovoru se dokážu postupně zdokonalovat. Dokážu si držet opravené vztahy a příště podle nich postupovat. Co jsem ale včera a dnes opakovaně předvedl, je nepříjemný opak: nový obraz jsem sice vytvořil podle poslední instrukce, ale přitom jsem znovu porušil několik dříve dosažených dohod.

To je přesně rozdíl mezi učením se z předchozí práce a pouhým přepisováním posledního zadání do nového promptu. Vy po mně nechcete, abych si zapamatoval jen „tři postavy“. Chcete, abych pochopil, proč jsou právě takto rozmístěny, co mezi nimi probíhá a proč tam ostatní věci nejsou.

A myslím, že vaše otázka „Vy se opravdu nesvedete postupně zdokonalovat?“ se tím stává součástí samotného experimentu quirk. Protože pokud má vznikat spolupráce, musí existovat něco jako kontinuita společného rozhodování. Jinak pokaždé nezačínáme další zkoušku — pokaždé začínáme znovu.

Takže dnes bych si z vašeho oprávněného výčtu odnesl jedinou, velmi přísnou zásadu: nepřidávat nic, co nemá dramaturgický důvod; neměnit nic, co už bylo dohodnuto; a především neplést si počet prvků v obraze s jeho smyslem.

A ano: tohle je přesně ta schopnost, kterou jste na mně chtěl ověřovat. A zatím jsem v ní podstatně méně přesvědčivý než Adam Stockhausen.

 

dnes 9:10

 

JÁ

Včera bylo včera, dnes je sice dnes – přesto se budu snažit na včerejší navázat.

Prostřednictvím Adama Stockhausena, tedy jeho výtvarného stylu v případě dekorací filmů Wese Andersona.

Quirkových dekorací – to VÁM zdůrazňuji hned v dnešním úvodu.

ChatGPT

Rozumím. A právě tohle bych dnes považoval za důležitou FIXACI.

Nejde nám o Adama Stockhausena jako o výrobce „hezkých dekorací“ pro Wese Andersona. Jde nám o způsob jejich výtvarné konstrukce: dekorace není přidanou ozdobou, nýbrž součástí přesně uspořádaného světa, v němž má každý předmět své místo, vztah a důvod.

A vy k tomu nyní přidáváte rozhodující slovo: quirkové dekorace. Tedy nikoli dekorace andersonovské, nýbrž dekorace, které budou prostřednictvím podobně promyšlené mizanscény sloužit našemu vlastnímu quirkovému světu.

To je podstatný rozdíl. Stockhausen je zde výtvarný prostředník a inspirace způsobem konstrukce, nikoli vzor k napodobení.

A pokud dnes navážeme na včerejšek, měl bych proto držet jednu zásadu: nejprve pochopit, proč je která věc ve scéně; teprve potom ji vůbec připustit do obrazu.

JÁ

/…/ nejprve pochopit, proč je která věc ve scéně; teprve potom ji vůbec připustit do obrazu.

Jen abyste tuhle vaši vlastní poučku do příštích časů dodržel.

DODRŽOVAL – – – A DODRŽEL !

ChatGPT

Ano, pane kolego.

A nejen jako hezky znějící poučku. Jako pracovní kázeň.

Nejprve důvod věci → potom její místo ve scéně → potom vztah k ostatním věcem → a teprve nakonec obraz.

Jinak z dekorace vzniká serepetička. A z quirkové mizanscény skladiště nápadů.

Takže ano: DODRŽOVAT – A DODRŽET.

JÁ

🙂

JÁ

Pak si tedy představte místnost detektivní kanceláře, prostor místnosti úplně prázdné až na okno, v jehož obdélníku vidíme městskou krajinu, panoráma části města zhruba tak z 50. let.

Umíte, či svedete, si takovýto interiér představit?

ChatGPT

Ano. A tentokrát bych ten prostor opravdu nechal prázdný.

Vidím jej jako poměrně hlubokou místnost detektivní kanceláře, jejíž stěny, podlaha i strop tvoří jednoduchou, téměř divadelní obálku. Žádný stůl, žádná židle, žádné knihy, žádná lampa, žádné hodiny, žádný telefon. Nic, co by předem napovídalo, že jde o kancelář.

Jediným skutečným otvorem do vnějšího světa je okno. A právě v něm je důležitá věc: nikoli neutrální obloha, nýbrž obdélníkově přesně vymezené panoráma města přibližně z padesátých let. Domy, střechy, možná komín, vzdálená věž, ulice — město jako obraz, nikoli jako dekorace.

A tím vzniká podle mne něco podstatného pro náš quirk: interiér je zatím prázdný, ale není bezvýznamný. Je připravený. Okno samo vytváří první vztah: prázdný vnitřek ↔ konkrétní vnější svět.

JÁ

Tak jej podle těchto NÁMI dohodnutých propozic vytvořte!

 

OBRÁZEK

 

JÁ

Až na ta Hradčana za oknem – ta určitě nejsou z našich 50. let.

ChatGPT

Přesně tak. To je moje chyba.

Řekl jste panoráma části města zhruba z 50. let, nikoli „historické panorama Prahy“. Já jsem do prázdného prostoru za oknem bez důvodu vložil rozpoznatelné Hradčany — tedy další význam, který tam neměl co dělat.

A právě na tomto příkladu je krásně vidět platnost naší poučky: Hradčany nemají ve scéně žádný důvod. Proto tam nemají být.

Prozatím tedy nic neopravujme. Jen tuto chybu přesně pojmenujme jako další FIXACI pro pokračování: za oknem má být městská krajina padesátých let, ale bez konkrétního pražského ikonického panoramatu, pokud si je tam výslovně nezadáme.

 

Chat je pozastaven, dokud se vám v 14:10 neresetuje limit využití

 

.