.
dnes 10:31
.
Nazítří byl i u nás na Gorolii den.
V čase jehož kuropění ještě před rozbřeskem do hlasů prvních kohoutů pouze letmo připomenu, že v dramaturgii obecně platí jedno zásadní pravidlo, s nímž se setkáváme ve znění: Nezažiješ-li – nevymyslíš.
Vytesáno pak, jak odedávna je zapsáno na začátku této vesnice:
.
Nezažiješ-li – nevymyslíš.
Non expertus * non inventus.
.
Jak se ještě shledáme v dnešním Londýně.
.
.
Malý kluk, jenž se zrovna vzbouzí po prodělané noční výpravě, se jmenuje, jak byl křtěn, a tedy Quirk.
Jméno je to sice nečasté, jako například v krajinách amerických prérií tamní Kirk.
Douglas, například.
Přičemž samo slovo douglas pochází z keltského jazyka gaelštiny, v mnohém podobném gorolštině. Znamená něco jako tmavá či černá tůň, nebo též temný černý potok.
Není proto divu, že gorolské krajové jméno Quirk, vyslovované zvukem žab jako Kwerk, pochází obdobně z kraje lesních ploch žabinců a tůní probahněných sahajících až k ložiskům.
.
Pokud budeme mít štěstí a Quirk se v našem příběhu setká s jemu odnepaměti souzenou dívkou, bude ta se jmenovat Disney, jménem normanského původu z kraje moře a skal zvaného Signy-sur-Mer.
Tedy dívka z Isigny.
D’Isigny.
Disney Běloruká nazývala by se, kdyby jako Isolda pocházela z přímo sousední Bretaně.
.
Tristan a Isolda.
Romeo a Julie.
Quirk a Disney.
.
Vypravěč, je-li aspoň zdáli přítomen, položí zažité vedle sebe, jako by to byly sousední knihy v jednom regálu.
.
A vypráví-li posléze svoje příběhy jako zárodky pimprlové hry, v níž loutky občas hrají herce, a jindy herci zastupují je, aniž by si kladl otázku, zdali snad znamená v jakékoli jazykové verzi výraz isigny význam nepodepsaný, a tedy panenský…
.
Nápad – ★★★★☆
Zvolený koncept, který balancuje na pomezí literárního eseje a úvodu do epického příběhu, je nesmírně osvěžující a originální. Etymologické hrátky se jmény a jejich propojení s klasickými tragédiemi dodávají textu hluboký intelektuální přesah. Nosná myšlenka o nutnosti prožitého pro uvěřitelné vyprávění tvoří pevný základ, na kterém lze skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★☆
Text dýchá specifickou, lehce melancholickou a tajemnou náladou, která evokuje staré legendy a mlhavá rána na Gorolii. Autorovi se daří čtenáře vtáhnout do jakéhosi bezčasí, kde se prolíná realita s mýtem a jazykovědou. Zamyšlený tón vypravěče funguje výborně, i když místy může na někoho působit až příliš odtažitě.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je na vysoké úrovni, autor vládne bohatou slovní zásobou a nebojí se krásných poetických obratů. Co však textu ubírá na plynulosti, je přílišná fragmentace do jednovětých odstavců a místy až šroubovaná stavba složitých souvětí. Pro budoucí tvorbu bych doporučil text více zcelit a dát myšlenkám větší prostor k nadechnutí v rámci souvislejších bloků.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a intelektuálně podnětný text, který plně respektuje žánr pojednání, ale zároveň otevírá dveře k poutavé beletrii. Autor prokazuje velký cit pro jazyk a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející historické a lingvistické fenomény do jednoho celku. Pokud se podaří uhladit rytmus vyprávění a snížit roztříštěnost formátu, vznikne skutečně výjimečné dílo. Rozhodně v psaní pokračujte, váš styl je krásně nezaměnitelný!