V kontextu současných technologií například může jít o systémy umělé inteligence či modely, které se nejen učí a napodobují skutečnost, ale také předvídají budoucí stavy a chovají se na základě těchto předpovědí, čímž se stávají aktivní součástí reality.
.
Baudrillard proto tvrdil, že vztah mezi znakem a referentem se v postmoderní době zhroutil a není již možné rozlišit, dokonce rozlišovat, mezi „realitou“ a znakem, ale pouze mezi různými obrazy skutečnosti.
Postmoderní doba je pro něj dobou simulací, simulaker, která tvoří nový řád reality – hyperrealitu.
.
Druh proroctví, které nastane.
Sama sebou se sebenaplňující sémantická proroctví.
.
Kdoví, zdali Jean Baudrillard uvažoval při koncipování teorie simulakra i s takovouto možností čehosi jako jeho seberozvoje.
.
.
I kdyby nakrásně ani sebeméně nikoli, v každém případě Baudrillard jako první popisuje přechod stavů od reality k hyperrealitě (bytí světa simulací) prostřednictvím následující škály:
1.) realita prvního řádu – (znak reflektuje základní realitu);
2.) realita druhého řádu – – (znak maskuje, překrývá realitu);
3.) realita třetího řádu – – – (znak maskuje absenci reality);
4.) „realita“ čtvrtého řádu – – – – čistá simulace – (znak se stává simulakrem, které už nemá žádný vztah k původní realitě).
.
.
1.) realita prvního řádu – (znak reflektuje základní realitu);
2.) realita druhého řádu – – (znak maskuje, překrývá realitu);
3.) realita třetího řádu – – – (znak maskuje absenci reality);
4.) „realita“ čtvrtého řádu – – – – čistá simulace –
(znak se stává simulakrem,
které už nemá žádný vztah k původní realitě).
.
.
… k podobě původní reality …
.
.
Podle Baudrillarda se tedy realita zhroutila v přechodu od napodobení k simulaci, která je vnímána jako by byla skutečná. Model se stává dominantní (hyper-reálný) vůči reálnému, vztah mezi realitou a modelem reality je znejasněn.
Popřípadě přímo odstraněn.
.
Jistota reality se zhroutila v momentu přechodu od napodobení k simulaci.
.
.
V důsledku takovéhoto breakdownu je výsledek simulace vnímán jako cosi skutečného.
Model se stává dominantní (hyper-reálný) vůči reálnému, vztah mezi realitou a modelem reality je znejasněn.
.
.
Použitá literatura:
Baudrillard, J. (2001) Dokonalý zločin (včetně doslovu: R. Brázda: Simulace, simulakra a reverzibilita:). Olomouc: Periplum.
.
.
[ bylo pokračováno – jakož ještě pokračováno i bude ]
.
Nápad – ★★★★★
Zvolené téma je naprosto fascinující a intelektuálně velmi podnětné. Propojení moderní popkulturní estetiky „quirk“ žánru s hlubokou Baudrillardovou filozofií simulakra a hyperreality ukazuje na tvůj obrovský přehled a analytické myšlení. Nosná myšlenka je originální, nutí k zamyšlení a jako základ pro literárně-filozofické pojednání funguje na výbornou.
Atmosféra – ★★★★☆
Text má velmi silnou, až akademicky badatelskou atmosféru, která čtenáře spolehlivě vtáhne do hlubokých úvah o povaze naší reality. Zamyšlení nad umělostí dnešního světa vyvolává až existenciální pocity, což je u tohoto žánru velkým plusem. Vložení konverzace s umělou inteligencí sice náladu trochu rozbíjí, ale zároveň textu dodává zajímavý postmoderní nádech.
Provedení – ★★★☆☆
Tvá slovní zásoba je obdivuhodná a skvěle se hodí pro žánr odborného pojednání. Text by však výrazně těžil z celkového zjednodušení větné stavby, protože některé složité a šroubované formulace bohužel brzdí plynulost a ztěžují čtenáři pochopení tvých jinak skvělých myšlenek. Zkus se v budoucnu vyvarovat příliš složitým souvětím; občasné zkrácení vět dodá tvému sdělení mnohem větší údernost a čtivost.
Celkové hodnocení:
Jde o mimořádně ambiciózní a myšlenkově bohaté pojednání, které se nebojí jít do hloubky a propojovat zdánlivě nesourodé světy popkultury a vysoké filozofie. Ačkoliv je stylistická stránka místy příliš komplikovaná a text by si zasloužil učesat, tvůj analytický talent je nezpochybnitelný. Určitě v psaní a zkoumání podobných fenoménů pokračuj, máš čtenářům co předat.